Líbeznice

Koncem 13. století (1294) jsou Libezníce rozděleny mezi kapitulu svatovítskou a vyšehradskou, do kterých plynuly z obce dávky jak naturální, tak i peněžní. Ve 14. století Líbeznice stále patří k majetku kanovníků svatovítských a vyšehradských.

Středověké jádro Líbeznic leželo v místě, nyní nazývaném Na Hůrce. Obrysy původní návsi zůstaly dodnes patrné. Přes obec vedla jedna z vedlejších obchodních cest, která odbočovala od stezky směřující do kraje Litoměřiců, pravděpodobně v blízkosti dnešních Zdib, procházela přes bořanovický háj, Pakoměřice, vyúsťovala v Líbeznících a pokračovala směrem severním na Mělnicko.

Líbeznice se staly pro svou polohu, kostel, zdravotnické zařízení i školu centrem blízkého okolí, což trvá dodnes.

Někteří majitelé, kteří obec vlastnili

1421 - Jan Náz, který zastával důležitý úřad u dvora krále Václava IV.

do roku 1459 - král Jiří z Poděbrad

1459 - Staré Město pražské

1548 - Jan Duchek, rytíř ze Semechova

1589 - Adam Chochol ze Semechova

1591 - Eliška Hofmannová z Donína, provdala se za Fridricha Černhauze na Polkenheimu, kterému Líbezníce přinesla věnem

1652 - Jindřich Černhauz prodává obec Janu Hartvíku Nosticovi

v 60. letech 17. století kupuje Líbeznice Staré Město pražské, ale rod Nosticů je kupuje po čase zpět a v jeho majetku zůstávají až do 20. století.