Kunovice

Vojensko-strategická poloha Kunovic, ležících na křižovatce prastarých obchodních cest, hrála vždy v jejich dějinách podstatnou roli. Po zániku Velké Moravy a připojení Moravy k českému státu se Kunovice staly správním a církevním centrem nově vzniklé pohraniční lucké provincie. První písemná zmínka o Kunovicích pochází z 13. ledna 1196, kdy zde byla datována listina olomouckého knížete Břetislava pro klášter Hradisko u Olomouce (viz obr.) V listině je uváděn název Cunovicz. V této době zde již nepochybně stál hrad, který sloužil jako opěrný bod proti Uhrům. Toto stoleté dominantní postavení Kunovic bylo ukončeno v polovině 13. stol. založením města Uh. Hradiště.

Založením Uh. Hradiště bylo postavení Kunovic celkově oslabeno, avšak jako řemeslnicko-obchodní středisko Kunovice brzy získaly svá provilegia zpět bez ohledu na blízkost nově vzniklého města (obnoveny trhy, várečné právo, řemesla, vlastní špitál aj.). Od začátku 15. stol. jsou titulovány jako městečko, mají svoji samosprávu vč. soudní pravomoci s právem hrdelním.

Z rodů, které se postupně na Kunovické tvrzi (vedle ní se nacházel ještě zeměpanský hrad) vystřídaly, čtyři přijaly přídomek z "Kunovic", z nichž pak rod vzešlý z Duchka z Bydžova po 150 let náležel k vlivné vrstvě moravského panstva (Jan Bernard se v r.1619 stal jedním ze 30 zemských direktorů). Po r.1609 se Kunovice stávají součástí ostrožského panství, se kterým pak přešly jako pobělohorský konfiskát na Lichtenštejny.

Podle olomoucké matriky se v druhé polovině 18. století shledalo 1749 dospělých a 499 dětí česky

mluvících. Rozloha byla 5154 j.743 sáhů. V údolí při řece Olšavě a na přilehlých výšinách se rozkládalo uzavřené městečko Kunovice, které mělo čtyři výroční trhy a týdenní trh každé pondělí. V obci stál farní kostel, fara, škola a panský dvůr. Značné škody utrpělo městečko v letech 1805, 1806 a 1809, kdy tudy procházela vojska, stejně i v roce 1866. V r. 1831 vypukla cholera.