Krchleby jsou obec ležící v okrese Nymburk 6 km severně od Nymburku, součást Mikroregionu Nymbursko. Mají 789 obyvatel a jejich katastrální území měří 813 hektarů. Prochází jimi silnice I/38 Nymburk – Mladá Boleslav.
Hledat firmy v obci Krchleby
Živé firmy v obci Krchleby 12 firem
Družstevní 36, KrchlebyzavřenoU Rybníka 201, KrchlebyzavřenoJsme rodinná firma, která si zakládá na poskytování služeb a realizaci v nejvyšší možné kvalitě, profesionálních služeb, korektním přístupu, dodržování termínů a dohodách s klienty. Všechny související zakázky jsou pro nás důležité.Nymburská 121, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoKrchleby č. 82zavřenoKrchleby č. 77zavřenoNymburská 214, KrchlebyzavřenoLoučeňská 213, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
U Rybníka 201, KrchlebyzavřenoJsme rodinná firma, která si zakládá na poskytování služeb a realizaci v nejvyšší možné kvalitě, profesionálních služeb, korektním přístupu, dodržování termínů a dohodách s klienty. Všechny související zakázky jsou pro nás důležité.Nymburská 121, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoKrchleby č. 82zavřenoKrchleby č. 77zavřenoNymburská 214, KrchlebyzavřenoLoučeňská 213, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Nymburská 121, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoKrchleby č. 82zavřenoKrchleby č. 77zavřenoNymburská 214, KrchlebyzavřenoLoučeňská 213, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Polní 35, KrchlebyzavřenoKrchleby č. 82zavřenoKrchleby č. 77zavřenoNymburská 214, KrchlebyzavřenoLoučeňská 213, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Krchleby č. 82zavřenoKrchleby č. 77zavřenoNymburská 214, KrchlebyzavřenoLoučeňská 213, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Krchleby č. 77zavřenoNymburská 214, KrchlebyzavřenoLoučeňská 213, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Nymburská 214, KrchlebyzavřenoLoučeňská 213, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Loučeňská 213, KrchlebyzavřenoPolní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Polní 35, KrchlebyzavřenoSokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Sokolská 232, KrchlebyzavřenoVávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Vávrova 4, Krchlebyzavřeno
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
1 části obce:
18 ulic:
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště
Dětské hřiště
Základní škola
700 let obce Krchleby
X. roční Ukázky lidových řemesel
Revitalizace rybníkaDemografické údaje
Historie obce Krchleby celá historie
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde jsou Krchleby uváděny jako statek Benešův. Později se ves stala majetkem města Nymburk. Pro účast ve vzpouře v roce 1547 byly Krchleby odňaty Nymburku a připojeny k panství poděbradskému. Krchleby byly vzhledem ke své poloze v úrodné polabské rovině vždy obcí, jejíž obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, chovem dobytka a později návaznou řemeslnou výrobou. Podívejme se blíže, jak se zemědělství v průběhu staletí vyvíjelo:
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Středověké zemědělské postupy byly náročné na lidskou práci. Používaly se jen primitivní a nedokonalé nástroje a nářadí. Nedostatečně obdělávaná půda se musela často nechávat ležet ladem. Vypěstované obilí se žalo srpy, protože se méně vydrolovalo, než při sklizni kosou. Mlátilo se přeháněním dobytka po udusané ploše, tzv. humně, později pak cepem. Úroda se skladovala nejprve v obilních jamách, hlubokých hruškovitých dírách v zemi. Časem se skladem zrna staly špýchary. Produkce byla malá a proto každá neúroda mívala pro obyvatelstvo katastrofální následky.
Vedle obilnářství byl druhým základním odvětvím feudálního zemědělství chov dobytka a domácích zvířat. Tehdejší dobytek byl ve srovnání s dnešním výrazně menší. Chronickou potíží středověku byl totiž nedostatek píce. Pícniny se až do 18. století nesely, protože každý kus půdy musel sloužit pěstování obilí. Nejrozšířenějšími chovnými zvířaty byly proto skromné a užitečné ovce. Vlastnictví koně, krávy nebo páru volů představovalo ve své době velké bohatství.
V zemědělství došlo k převratným změnám až v polovině 13. století. Rozšířilo se především používání pluhu, který oral hlouběji a dovedl zeminu i částečně obracet. Rozšíření volského jha a koňského chomoutu umožnilo využívání tažné síly dobytka a koní, ustájení dobytka přineslo dostatek hnojiva a přechod na trojstranné hospodaření (ozim - jař - úhor) znamenal vyšší výnosy. Radikální zvýšení výnosů zažehnalo trvalou hrozbu hladu a umožnilo řemeslníkům, že se o svou výživu nemuseli starat prací na poli, ale mohli se věnovat jen svému řemeslu. Tím se také řemeslné výrobky stávaly lacinější a dostupnější pro zemědělce.
Tato tvář venkova pak zůstala téměř nezměněna celá dlouhá staletí, od 13. až do poloviny 19. století. Vezmeme-li v úvahu poddanské postavení obyvatel vesnic, kdy nebylo možné stěhovat se volně z panství na panství, učit se řemeslu nebo studovat a cestovat, není tato skutečnost tak udivující. Výměna zkušeností byla prakticky nemožná a rozšiřování technických novinek velmi pomalé. Uvolnění poměrů přineslo až zrušení roboty a poddanství v roce 1848. Změnilo tvář venkova od základu.
Naší obci se nevyhnuly žádné historické etapy. Zažila těžké období poddanství a nevolnictví, války s pustošivými vpády vojsk, hladomor i epidemie. Přesto každodenní běh života měl svůj nezávislý rytmus, svůj řád den za dnem, rok za rokem. Tento řád byl závislý na ročním období a k němu náležejícím povinnostem - orba, setí, sečení trávy, sušení sena, sklizeň obilí, výmlat, sklizeň brambor, řepy - stále dokola. Všichni naši obyvatelé, ať rolníci, sedláci, řemeslníci či chalupníci, byli nuceni velkým úsilím a dřinou zajišťovat svoji obživu a prosperitu svých hospodářství i řemeslných živností. Zamyslíme-li se nad životy našich předků, měli bychom jim s úctou přiznat velikou houževnatost a vytrvalost a přát si, aby i naše úsilí a naše práce byla dalšími generacemi oceněna.
Fotogalerie obce Krchleby

Vrba u koupaliště

Dětské hřiště

Základní škola

700 let obce Krchleby

X. roční Ukázky lidových řemesel

Revitalizace rybníka
OBEC Krchleby
Družstevní 36, Krchleby, 28802, Nymburk 2
Osoby
- p. Tuzar Jan, starosta
Kontakty
- 325 541 071
- obec@krchleby.eu
- www.krchleby.eu
Vlajka
