Území obce leží v klidové oblasti Řehořkovo Kořenecko. Jedná se o ekologicky významnou krajinnou oblast o rozloze 2960 ha - vrcholová část Drahanské vrchoviny v pramenné oblasti Bělé a Žďárné.
Hledat firmy v obci Kořenec
Živé firmy v obci Kořenec 12 firem
Kořenec č. 152zavřenoKořenec č. 174zavřenoKořenec č. 212dle domluvyKořenec č. 176dle domluvyKořenec č. 111OtevřenoKořenec č. 202OtevřenoKořenec č. 104OtevřenoKořenec č. 95dle domluvyKořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 174zavřenoKořenec č. 212dle domluvyKořenec č. 176dle domluvyKořenec č. 111OtevřenoKořenec č. 202OtevřenoKořenec č. 104OtevřenoKořenec č. 95dle domluvyKořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 212dle domluvyKořenec č. 176dle domluvyKořenec č. 111OtevřenoKořenec č. 202OtevřenoKořenec č. 104OtevřenoKořenec č. 95dle domluvyKořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 176dle domluvyKořenec č. 111OtevřenoKořenec č. 202OtevřenoKořenec č. 104OtevřenoKořenec č. 95dle domluvyKořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 111OtevřenoKořenec č. 202OtevřenoKořenec č. 104OtevřenoKořenec č. 95dle domluvyKořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 202OtevřenoKořenec č. 104OtevřenoKořenec č. 95dle domluvyKořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 104OtevřenoKořenec č. 95dle domluvyKořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 95dle domluvyKořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 163dle domluvyKořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 29ZavřenoKořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Kořenec č. 174Otevřeno
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
1 části obce:
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
Demografické údaje
Historie obce Kořenec celá historie
Nejstarší zatím známé dokumenty, v nichž je zaznamenána vesnice Kořenec, jsou listy Vladislava z r.1490. První z nich je datován 23. července v Budíně a povoluje se jím hradištskému klášteru, opatovi Janovi, zastavit knínické zboží panu Jindřichovi z Jezer a Vítkovi z Ptení.
Obyvatelstvo a kroj
Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.
Osídlení dle kroniky:
1675-77 měla obec 20 dom. čísel
1778 -- 66 dom. čísel
1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel
1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel
1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409
Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.
Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice
Bydlení a způsob života
Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.
Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.
Řemesla
Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.
Větrný mlýn
Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.
V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.
Technické parametry:
Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)
Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m
Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)
Škola
Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983
Jak se lidé bavili
V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.
OBEC Kořenec
Kořenec č. 152, 68001, Boskovice
Osoby
- p. Svoboda Miloslav, starosta
Kontakty
- 516 467 225
- starosta@korenec.cz
- www.korenec.cz
Vlajka
