Konice

První písemná zpráva o Konici se váže k datu 1. září 1200. Tehdy tu, pravděpodobně na místě dnešního zámku, stála tvrz, mající za úkol chránit obchodní cesty vedoucí přes Moravu do Čech. Když pak bylo založeno městečko, stala se tvrz sídlem majitelů panství.

Koncem 13. stol. patřilo Konicko Adamovi z Choliny, který je získal přípisem Václava II. výměnou za Zábřežsko. Dalšími majiteli panství byli pánové z Helfštejna, pánové z Cimburku a Tovačova a na 220 let se zde poté usadil rod pánů ze Švábenic (1434 - 1655). Z tohoto období pochází i nejstarší známá pečeť použitá na listině z roku 1446. Dodnes jsou zachovány erby rytířů ze Švábenic a pět kamenných náhrobků jejich rodu v Chrámu Nar. P. Marie v Konici. Později se vinou majetkových rodinných sporů začalo panství drobit a upadat a často měnilo majitele. Významná změna nastala roku 1699, kdy panství koupil klášter Hradisko u Olomouce. Opat premonstrátského řádu Norbert Želecký z Počenic dává v letech 1702 - 3 přestavět konický kostel a na místě zpustlé tvrze vystavět barokní zámek jako letní rezidenci řádu (1705). Stavbou zámku byl pověřen olomoucký stavitel Lukáš Glöckel.

Když byl za Josefa II. v roce 1784 klášter Hradisko zrušen, přešel majetek řádu do Náboženského fondu a byl spravován státem. Zadlužený a zchátralý ho v roce 1825 zakoupil brněnský továrník Karel Příza, který provedl nákladné opravy zámku a r. 1830 se do Konice přestěhoval. Rod Přízů vlastnil panství až do roku 1945.

Statut města získala Konice v roce 1970. S přidruženými obcemi Křemenec, Čunín, Nová Dědina, Ladín a Runářov má 3060 obyvatel a je správním střediskem rozsáhlé oblasti severozápadní části okresu.

Město Konice vydalo prozatím dva díly Dějin Konice, jejichž autorem je historik a čestný občan Konice Jaroslav Pinkava (1922 - 1999).