Koleč

Po založení ČSR, se dvůr i se zámkem v důsledku pozemkové reformy stal majetkem českého státu. Hospodařil tu, k tomu účelu v podobných případech vytvořený, státní statek. Stát poté také investoval v první třetině minulého století zásadní přestavbu hospodářského dvora v severním sousedství zámku. Původně ředitelství statku uvažovalo, že starý dožívající dvůr bude úplně zbořen a postaven nový na jihozápadní straně areálu, neboť rekonstrukce stojícího dvora byla považována za příliš nákladnou. Od záměru však bylo posléze upuštěno a starý dvůr byl nakonec rekonstruován. Poškozený mohutný krov rozlehlého kravína uzavírající východní stranu dvora byl nahrazen na svou dobu moderními dřevěnými vazníky obloukové konstrukce Štěpánovy soustavy (objekt byl zlikvidován požárem v květnu roku 2006). Bedněná plocha střechy vazníků byla původně pokryta asfaltovou lepenkou Ruberoid, pozdější hliníkové plechové šablony byly na původní lepenku položeny až po roce 1970. Jen opravy dvora provedené v letech 1933 až 1934 byly vyčísleny na 86 178,-- Kč a v následujících letech do roku 1938 byly uskutečněny ještě další investice do správy areálu.

Trojkřídlý zámek v Kolči s klacisistní kaplí Nejsvětější Trojice stojí na jihozápadním okraji obce. Patrové budovy zámeckých křídel spolu s kaplí vymezují prostor obdélníkového nádvoří, na které původně bezprostředně navazovaly sousední budovy hospodářského dvora s pivovarem. Paralelní menší dvůr patrně s pivovarem sousedil ještě se západním zámeckým křídlem. V jižním sousedství zámku se rozprostírala ještě malá okrasná zahrada, s osově orientovanou branou a altánkem. Drobné šlechtické sídlo v Kolči tvořilo pozoruhodný celek, v němž byly úzce provázány obytná a reprezentativní funkce s výrobní funkcí tvořenou hospodářskými budovami s nutným zázemím a polnostmi. Součástí areálu nemovité kulturní památky je zámek s kaplí, torzem kamenného sousoší sv. Anny s Paní Marií, zvonicí, nádvořím a zahradou. Areál hospodářského dvora se sýpkou, chlévy a pivovarem nebyl prohlášen za kulturní památku a stojí vně hranic areálu prohlášené památky. Budovy zámku byly až do roku 1991 užívány nejprve místním státním statkem a posléze družstvem JIVEP.