Ačkoliv osídlení oblasti je doloženo již od starší doby kamenné, první písemná zmínka o Klecanech pochází teprve z roku 1309. Koncem 14. století doložena ve vsi tvrz. V roce 1507 král Vladislav Jagellonský povýšil ves na město.

Hledat firmy v obci Klecany
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Historie obce Klecany celá historie

První písemná zmínka o Klecanech pochází z roku 1316, kdy byly sídlem vladyky Mladoně z Klecan.V té době však již Klecany jako obec existovaly. Nejstarší doložené osídlení této oblasti pochází z doby bronzové. Pověst o historii vzniku Klecan praví, že: „Kníže Přemysl, který prý roku 726 vystavěl sousední ves Přemyšlení, nechal roku 777 v Klecanech zřídit chrám a postavit hrad, který daroval spolu s malým územím svému věrnému služebníkovi, po němž pak toto místo obdrželo název Klecany, neboť byl kulhavý ( klecavý )“. ( Zápis z farní kroniky Liber Memorabilium)

Dále se v této kronice dočteme, že: „Vesnice Klecany byla německy pojmenována „Groß Kletzan“ k rozlišení od blízké, mnohem menší, do této farnosti náležející a jihozápadním směrem ležící vesnice stejného názvu, která se nachází pod kopci u řeky Vltavy. Proto jsou tyto dolní Klecany nazývány „Malé“( dnešní název Klecánky ) a ty druhé Velké ( dnes Klecany )“.

V roce 1507, kdy byla obec v majetku pana Zikmunda Hromady z Boršic, povýšil král Vladislav II. Jagellonský svým Majestátem Klecany na městečko s právem konání týdenního trhu každou středu a navíc jarmarku na den sv. Jakuba apoštola, který trval celých osm dní.

Klecany byly městečkem ještě v roce 1669, jak dokazuje listina, nac házející se v tzv. urbáři z roku 1629, ve kterém jsou obyvatelé Klecan označováni ještě jako měšťané.

Není známo, kdy a proč Klecany o toto privilegium přišly, kdy a proč přestaly být městečkem. Stalo se tak pravděpodobně během třicetileté války, kdy po několika zhoubných požárech bylo městečko z velké části zničeno.

V roce 1628 patřily Klecany hraběnce Anně Fürstenberkové, rozené Lobkowiczové, která tento majetek zdědila od paní Alžběty Lobkovské, rozené z Lobkowicz.

Později se ves Klecany stala majetkem řady pražských měšťanů a šlechty. Mezi majiteli nacházíme rody Trautmannsdorfů, Šternberků a Clam-Gallasů.

V roce 1803 koupil klecanské panství Jan Vobořil od hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase. Rodina Vobořilova měla v držení Klecany až do roku 1847, kdy je od pana Jana Vobořila odkoupil pan Antonín Balle

Posledním majitelem klecanského panství a zámku byla rodina Beniesů - až do roku 1945.

K historii obce patří i zmínka o klecanských zvonech, které „ slyšet bylo valné hony. Které zpívaly, jásaly, plakaly, hrály: Jdou, nedojdou“ ( pověst o klecanských zvonech ). Zvonů bylo na kostelní věži 7, v roce 1917 bylo rekvírováno a odvezeno 5 z nich. Po válce, díky sbírkám byly pořízeny 3 nové zvony. V době II. světové války byly odvezeny všechny klecanské zvony. Po válce se vrátil pouze jeden, který byl však puklý. A tak, opět díky sbírkám občanů, se Klecany dočkaly nového zvonu až v roce 1999 - 20. června byl vysvěcen nový zvon k výročí spisovatele a klecanského kaplana Václava Beneše Třebízského. Zvon byl zasvěcen sv. Václavu - knížeti pokoje.

K novodobé historii Klecan patří i povýšení obce na město. Stalo se tak 1. července 1994, kdy předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR určil obec Klecany městem.

Znak a prapor má město Klecany od 17. ledna 1997.

V roce 2000 bylo v lokalitě Na Hradišti odkryto slovanské pohřebiště z první poloviny 10. století, které svými unikátními nálezy je významem totožné s pohřebišti na Levém Hradci a na Pražském hradě.

Vzpomínka na Václava Beneše Třebízského.

* 27.2. 1849, + 20.6. 1884

Životní osudy spisovatele a kněze Václava Beneše Třebízského jsou kromě jeho rodné Třebíze nejvíce spjaty právě s Klecany, kde strávil poslední léta svého krátkého, ale plodného života. V letošním roce vzpomínáme hned dvě kulatá výročí – jak jeho narození, od kterého uplyne dlouhých 155 roků, tak jeho předčasného úmrtí. A od tohoto data nás letos dělí rovných 120 let.

Rodiče Václava Beneše měli celkem pět dětí, ostatní sourozenci zemřeli jako mladí, zůstal jen Václav. Jeho maminka si přála mít ze syna kněze. To se jí vyplnilo, Václav dokončil bohoslovecká studia a stal se v září 1875 kaplanem v kostele sv. Petra a Pavla v Litni. Nezůstal zde dlouho. Již od mládí měl chatrné zdraví a zdejší „povětří“ mu nedělalo dobře. V listopadu téhož roku vážně onemocněl, maminka ho vzala domů na doléčení a po uzdravení nastoupil 6. dubna 1876 jako kaplan do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech.

V Klecanech strávil zbytek svého krátkého života. Vedle kněžských povinností zde psal historické povídky a romány, fejetony, jeho Sebrané spisy mají šestnáct svazků. Ve volných chvílích, kdy nepsal, rád kreslil a hrál na housle. Klecany byly vždy hrdé na „svého pana faráře“ – Václava Beneše. Vzpomínka na něj je v našem městě stále živá.

Chcete-li zajet do Klecan, podívat se do míst, kde žil a tvořil spisovatel Václav Beneš Třebízský, můžete použit buď linky městské dopravy č. 371 nebo 374. Vystoupíte u našeho kostela, kde VBT sloužil bohoslužby. Hned vedle kostela je jeden ze dvou pomníků – Myslbekův Ukrižovaný s reliéfem spisovatelovým od Jenofa Mařatky, postavený v roce 1894. Na konci parku je fara s kaplankou, kde spisovatel osm let bydlel.

Ohlásíte-li se panu paterovi Patovi na telefon 777 014 316, rád Vám kaplanku ukáže. Je zařízena dobovým nábytkem , ve dvou knihovničkách jsou vydání spisovatelových děl a ve vitríně časopisy, obsahující nekrology k jeho úmrtí. Dále je zde čítanka z jeho gymnazijních studií a věci osobní potřeby – peněženka, břitva, kávový servis, ložní prádlo. Visí zde i secesní reliéf Třebízského v dřevěném rámu, dílo sochaře Viléma Amorta, prostřílená podobizna VBT z doby okupace a reprodukce Alšova obrázku Karlštejnský havran.

Zvolíte-li cestu vlakem z Masarykova nádraží, musíte vystoupit v Roztokách u Prahy a sejít dolů k Vltavě. Naším přívozem, který jezdí každou půlhodinu, se dostanete do Klecánek a odtud Vás silnice zavede asi za půl hodiny do Klecan. Než přijdete na náměstí, které nese také jméno Václava Beneše Třebízského, můžete si ve stráni pod hostincem V Srdíčku prohlédnout druhý pomník, který nechal v roce 1898 postavit spolek Třebízský z Klecan. Pomník vytvořil Ladislav Šaloun. Z dobového tisku je možné vyčíst, že: „Dva pomníky téhož muže v jedné dědince, to opětně kus naší české povahy, známka nesvornosti a přebytečného pomníkářství…“

Na klecanské faře se zachoval i jeden z posledních dopisů Václava Beneše, který psal příteli do Třebíze. ¨Dopis je datován 17. března 1884, tři měsíce před tím, než spisovatel zemřel v Mariánských Lázních. O svém zdraví zde píše, že..valně se zlepšilo, přichází jak se říká k sobě, jen aby to bylo trvanlivé. Bohužel, nebylo…

Zbyla jen vzpomínka na drobného spisovatele, velkého duchem, upřímného vlastence a nezapomenutelného občana Klecan. Těch Klecan, které ze srdce miloval. Najděte si chvilku volna a přijďte si prohlédnout místa, která jsou součástí naší historie. Věříme, že nebudete litovat. Těšíme se na Vás. Proto nashledanou u nás, v Klecanech.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies.