Kamenice nad Lipou

Živéobce.cz

Kamenice nad Lipou

Kamenice nad Lipou je město v okrese Pelhřimov. Nachází se na Českomoravské vrchovině při řece Kamenici, na trase úzkokolejné tratě Obrataň – Jindřichův Hradec. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Žije zde přibližně 3 700 obyvatel.

Hledat firmy v obci Kamenice nad Lipou

Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace

přidat firmu

Historie obce Kamenice nad Lipou celá historie

Kamenice nad Lipou vznikla počátkem 13.století jako osada při hradu. Po obnovení hradeb r. 1702 se píše Hrazená a přídomek nad Lipou dostala podle lípy (vsazené v zámecké zahradě roku 1248). První písemné doklady o městě jsou z roku 1267. Město patřilo k hradu, mělo tedy charakter města poddanského. V průběhu věku hrad - posléze zámek mnohokrát změnil majitele. Prvními doloženými majiteli kamenického panství byli příslušníci rodu Benešovců, z nich vynikl Dobeš z Bechyně, věrný straník královny Elišky a rádce jejího syna krále Karla IV., připomínaný v letech 1312–1359, který postavil na kopci Bradle kapli sv. Máří Magdaleny a zřídil při ní poustevnu. V hrazeném městě se svým synem Jindřichem vystavěl špitál, kde se pečovalo o zchudlé občany. Poslední člen tohoto rodu, Zbyněk 1372-1389, byl synovcem jihočeského myslitele Tomáše ze Štítného, od něhož si v r.1381 pronajal statek Štítné. Od r.1397 působil na Kamenicku Jan Sezima z Ústí, který na přímluvu své manželky Anny z Mochova, ctitelky Kalicha, poskytl útulek na svém Kozím Hrádku Mistru Janu Husovi. Po skončení husitských válek zapsal král Zikmund kamenické panství Janu mladšímu z Ústí. Potom připadlo Jindřichovi ze Stráže. V obdbí vlády Jindřicha a jeho synů 1452-1476, nejvyššího hofmistra království Českého a Jana ze Šelmberka 1476-1497, nejvyššího kancléře Českého království, získali kameničtí občané řadu výsad a práv. Roku 1497 byla Kamenice prodána Leskovcům, kteří zde pobývali až do r.1545. Po dědických sporech se pak stali pány města na 76 let Malovcové, za jejichž působení došlo k největší přestavbě hradu na zámek v letech 1580-1583. V období stavovského povstání, ukončeného bitvou na Bílé hoře, se díky sňatku s Annou Magalenou Malovcovou stal majitelem panství Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť, hejtman Bechyňského kraje, který se zúčastnil stavovského povstání proti Ferdinandovi II.. Jemu byl v roce 1622 veškerý majetek zabaven. Panství koupil v roce 1623 Jindřich Paradies z Escheide, původem Španěl. Sedmdesátiletá vláda Paradiesů byla vládou utlačovatelů, Kameničtí přišli téměř o všechny výsady a práva získaná od dřívějších majitelů a tím i o hlavní zdroje příjmů (např.vaření piva). Poslední z Paradiesů Martin de La Saga byl ze všech Paradiesů nejhorší. Tento poslední Paradies dosáhl dokonce vymazání těchto výsad ze zemských desek. Své spory s podannými vyřešil prodejem Kamenice Hartigům. Ale ani další majitelé nebyli o mnoho lepší. V r.1695 se však Kamenickým ve sporu s Esaiášem z Hartigů dostalo odpuštění císařským patentem zvaným Pardon, kterým císař kamenickým odpouští a vrací jim práva. Roku 1740 se ujala panství hraběnka Marie Terezie z Golčů, rozená Hartigová. Ta nechala v r.1758 malovat obraz pro hlavní oltář v kostele Všech Svatých. V r.1759 se provedla větší oprava zámku na jeho jižní straně, byla zřízena kašna před pivovarem, na Melíšku postavena křížová cesta. Na náměstí postavena socha sv.Václava a to r.1765. Po pánech Vratislavu z Mitrovic a Ubellim koupil zámek jeho správce Jan Nádherný, zakladatel železodílen-hamrů. Za něho byla stavěna nová radnice. V r.1805 prodal Kamenici hraběti Františku Sickingenovi a ten ji po roce prodal Janu Rilkemu, který ji držel do roku 1811. V roce 1821 koupil panství hrabě Rey. Postavil novou školu a vysázel břízy podél silnice směrem k Bradlu. Posledními majiteli Kamenice od r.1831-1945 byla rodina vídeňského bankéře Jindřicha Geymülla. Ten ji roku 1835 předal svému bratranci Jakubu Rudolfovi. Nová vrchnost dala přestavět zámek a o město se velmi dobře starala. V roce 1923 se ujal panství Richard Geymüller a spravoval ho až do roku 1945, kdy mu byl majetek vyvlastněn.

V době feudalismu se v podhradí města rozvíjela řemesla. K nejstarším řemeslům patřilo ševcovství, soukenictví a punčochářství. V této době jádro obyvatelstva tvořili řemeslníci. V létech 1720-1736 se na vrchu Melíšku kopala stříbrná ruda a v době kamenických hamrů se u Vodné a Gabrielky těžila železná ruda. Vznikem železodílen dochází k rozvoji výrobních sil a značnému oživení kraje příchodem nových lidí. Souběžně se železářstvím bylo dalším znakem zprůmyslnění kraje sklářství. Již roku 1875 byla na místo hamrů ve Včelničce založena sklárna Antonínem Rücklem z Ostrova-Cyránova. V roce 1839 byla v jednom z křídel zámku zřízena dílna na kramplování vlny, kde bylo zaměstnáno 200-230 dělníků. Tato výroba však roku 1842 zanikla. Kamenicko bylo převážně zemědělské a mělo rozsáhlé lesy bohaté na dřevo. To se těžilo a zpracovávalo ve třech parních pilách, z nichž největší byly velkostatku. K velkostatku patřila také nejúrodnější pole a rybníky, mlýn, sodovkárna, pivovar a hostince. V této době byl na Kamenicku dostatek pracovních sil – deputátníků a námezdních.

Roku 1906 byla dána do provozu úzkokolejná trať vedoucí z Obrataně přes Kamenici nad Lipou do Jindřichova Hradce, která měla zajistit rozvoj kraje a spojení města se světem. Stala se ale spíš technickou raritou, než tratí vyhovující potřebám dneška.

V období mezi dvěma válkami se Kamenicko stalo středem pozornosti Národopisného hospodářského sboru jihočeského, který chtěl využít přírodních krás – lesů a rybníků, mimořádně příznivých klimatických poměrů k rekreaci. Do kraje přijížděli malíři jako byl František Daněk Sedláček, Alois Kalvoda a další, kteří svými obrazy, vydávanými na pohlednicích, měli propagovat přednosti a krásy Kamenicka. To však nadále zůstalo chudým územím, bez možnosti zaměstnání ve větších místních podnicích. Proto řada občanů, aby se uživila, jezdila za prací jinam. V době nacistické okupace byla zastavena činnost řady spolků, mnoho lidí bylo totálně nasazeno na nucené práce do Říše, mnozí zahynuli v koncentračních táborech. Po druhé světové válce vznikly četné problémy hospodářského využití města a okolí.

Konfiskací kamenického zámku došlo ke zřízení dětské ozdravovny, která byla dána do provozu v roce 1946. Byla zahájena výstavba městského vodovodu, bytových jednotek a nového textilního závodu Tylex. Roku 1946 byla znárodněna sklárna ve Včelničce, která nadále zajišťovala pracovní příležitost sklářům pod novým názvem Sklárny Český křišťál.

Zrušením okresu Kamenice nad Lipou v r.1960 se situace okolo zprůmyslnění kraje nezlepšila. Došlo k likvidaci některých institucí a mnoho obyvatel přešlo mimo město. Přes všechny tyto problémy se ve městě za pomoci občanů vybudovala a opravila řada objektů. Některé svým vzhledem nezapadly do historického jádra města a jiné svou konstrukcí do drsných klimatických podmínek kraje. Přesto ve větší či menší míře slouží nadále potřebám společenského života, kultury, sportu a v neposlední řadě i turistickému ruchu.