Louka u Litvínova

Ve svých počátcích náležela do majetku mocného českého rodu Hrabišičů , jejichž jedna větev se psala páni z Rýzmburku se sídlem na rodovém hradě stejného jména v nedalekém Oseku. Roku 1398 prodali páni z Rýzmburku majetek Wilhelmovi , markraběti míšenskému. Celé podkrušnohorské území se tak na dlouhou dobu dostalo pod nadvládu Sasů. Teprve po ukončení husitských válek , za vlády českého krále Jiřího z Poděbrad, bylo území získáno zpět a stalo se neoddělitelnou součástí českého království. O jednotlivých držitelích Louky víme málo, protože jí dostávali v léno.

Hlavním zdrojem obživy obyvatel bylo zemědělství a dobytkářství až do doby, než celé Podkrušnohoří bylo zataženo do industrializačního procesu, kdy se dominantním průmyslem stala těžba hnědého uhlí. Hnědé uhlí bylo dobýváno na dvou hlubinných dolech Pluto I a Pluto II téměř sto let. Agrární činnost obce dokladuje tzv. "Berní rula" z roku 1654. V té době byla obec v majetku Valdštejnů. Je zde uvedeno 17 sedláků, 7 chalupníků a 1 nádeník na obci. Třicetiletou válku přežila obec vcelku bez výrazných zásahů, neboť poznámka pod sumářem v berní rule hodnotí stav následujícími slovy: " Tato ves stavení má dobrý, role pšeničné , luk spotřeba , dědinami a dobytkem stojí."

Na prahu 18. století patřila mezi obce, které byly počtem usedlostí početnější než blízký Horní Litvínov (H.Litvínov - 20 usedlostí , Louka už 30 ).

Založením textilní manufaktury na výrobu sukna roku 1715 však získává dominantní postavení Horní Litvínov. Od poloviny 18.století se na Litvínovsku rozvíjí punčochářství. Ještě roku 1824 je v soupise punčochářů uvedeno 6 mistrů z Louky. V horní části obce stával dříve mlýn, z něhož se dodnes dochoval rybník, dnes nazýván " PLUŤÁK ".

Ve druhé polovině 19.století podpořil růst obce rozvoj místní školy, od roku 1832 náležela Louka ke škole v Horním Litvínově,roku 1854 byla v obci zřízena expozitura. V roce 1870 byla škola osamostatněna a do konce 19.století se rozrostla v pět samostatných tříd. Roku 1834 byla v Louce postavena kaple zasvěcená sv.Antonínu Paduánskému, na její stavbu přispělo 25 louckých sedláků.