Hrádek

První zmínka o obci Hrádek je z roku 1298. Zbynice jsou uváděny od roku 1169 a Čejkovy dokonce od roku 1O45. Do roku 1479 obec příslušela k hradu velhartickému.

Hrádek, jako celé panství, se dědil z pokolení na pokolení a nebo prodával jiným. A tak se koncem 14. století (1391) přes obě dcery Jana z Velhartic dostaly Velhartice a také Hrádek do rodu pánů z Hradce.

I v době vlády pánů z Hradce na Velharticích patřil Hrádek k panství a měl své purkrabí. V letech 1407 a 1408 to byl purkrabí Matěj a v roce 1415 Ojíř z Vlčkovic.

V roce 1452 po smrti Oldřicha z Hradce bylo panství prodáno Děpoltovi z Rýzmberka. 15. července 1479 Vilém Švihovský z Rýzmberka vydal listinu, podle které se po velkém požáru obnovuje městečku Hrádku zákupní právo a vymezují další povinnosti i svobody. Po požáru byla opuštěna tvrz a zanikl i purkrabský úřad na Hrádku.

Během 1. poloviny 16. století přišel Hrádek do rukou různým majitelům, kteří prodejem panství vyrovnávali své dluhy. Až v roce 1565 koupili polovinu Hrádku Račínové z Račína a z Čejkov a roku 1588 dokoupili druhou. Po roce 1590 byl pravděpodobně vybudován renesanční zámek na místě středověkého hrádku.

V roce 1686 koupil "statek Hrádek a Mokrosuk, tvrz Hrádek s dvorem poplužním Hrádeckým a s městečkem Hrádkem" Jan Heřman Černín z Chudenic.

Z majitelů Hrádku v 18. století stojí za zmínku Jan Ferdinand, hrabě Desfours z Montu a Athienville. Statek Hrádek koupil roku 1731. Ještě v tomtéž roce začal přistavovat ke starému renesančnímu zámku nový barokní zámek. Roku 1746 bylo k hrádeckému panství připojeno velhartické. Hrádecké panství bylo označováno jako Hrádek Desfours a bylo sídlem panské správy.

Jan Ferdinand Desfours vystavěl na vrchu Svatobor, v místě pramenu léčivé vody, kapli. Při silnici Hrádek - Sušice nechal postavit sochu sv. Jana.

Bedřich Desfours nechal postavit ve dvoře zámku kapli sv. Valburgy se vstupem ze zámku i zvnějšku. Po smrti Bedřicha se stala dědičkou Františka Romana Desfoursová. Po její smrti a smrti jejích dětí převzal panství její manžel Karel Theodor Sturmfeder (1827).

Karel Strumfeder se podruhé oženil. Jeho syn Otakar byl psychicky narušený hoch, v dětství se o něj staral místní učitel Ondřej Šváb (pozdější ředitel školy) a od roku 1847 František Pravda. Po smrti Strumfedera zůstal Hrádek čtyřem dětem jeho dcery Otílie. Za děti vedl správu panství Karel Henn.

V roce 1898 převzal panství Bohumil Henneberg-Spiegel a spravoval ho až do své smrti roku 1934.

Zámek je dochován dodnes. Dominanta Hrádku, třípatrová věž s hodinami na všechny strany se zřítila v červenci 1976. Koncem roku 2000 zámek zakoupila sušická firma Šumavaplan spol s r.o., zastoupená Ing. arch. Pavlem Lejskem. Po mnoha letech byly zahájeny práce směřující k záchraně tohoto architektonicky nesmírně vzácného objektu. V letech 2000 - 2001 bylo provedeno základní stavební a statické zajištění objektu, v letech 2002 - 2003 bylo provedena rekonstrukce krovu a výměna střešní krytiny. Byly zahájeny restaurátorské práce v objektu. Většinu prací zajišťovali místní firmy. Veřejnosti je přístupná kaple patřící k zámku, při bohoslužbě, která se konná 1x za měsíc. V kapli jsou pořádány koncerty duchovní hudby.

"V roce 2005 a následujícím byla zahájena oprava a restaurování zámecké fasády, kdy byl zvolen postup od hlavního průčelí nového zámku směrem k renesanční části. Opravu fasády prováděla firma specializující se na památky Ing. Karel Mikeš z Římova. Součástí této opravy je celková obnova oken i dveří. Renovaci prováděla firma Truhlářství Zdeněk Lísa z Hrádku u Sušice. V roce 2006 dále proběhlo restaurování historických krbových kamen restaurátorskou firmou Mgr. Tomáš Teska z Čimelic."

Věříme, že hrádecký zámek se díky nadšení majitele stane v příštích letech opět chloubou obce.