Horní Počaply

Památkou na tuto dobu je počapelský kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Počaply od kartuziánů koupil do dědičného držení Kašpar z Počapel a v dalších generacích byl držitelem vsi syn Jan a nakonec vnučka Anna. Vedle kartuziánů, měl v Počaplech majetek i klášter benediktínek při bazilice sv. Jiří na Pražském hradě. V roce 1465 prodala Počaply Anna z Počapel Radslavovi ze Šebířova. Ten měl i panství Beřkovice (Dolní Beřkovice). Radslavovi potomci užívali přídomku Beřkovský ze Šebířova. Ti v roce 1588 prodali Beřkovice Kryštofovi Vilémovi Sezimovi z Ústí, od něj je získal Zikmund Belvic z Nostvic, který v roce 1620 přikoupil i Počaply. Ačkoliv Zikmund Belvic z Nostvic, na Beřkovicích, Bechlíně, Počaplech a Střemech zemřel v roce 1621, byl jako účastník stavovského povstání v letech 1618 - 1620 souzen konfiskační komisí a v roce 1622 odsouzen ke ztrátě veškerého jmění.

Konfiskované statky byly nejprve zastaveny a nakonec prodány Polyxeně Lobkowiczské z Pernštejna. Lobkowiczové byly vrchností v Dolních Beřkovicích až do skočení patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní. Historie Počapel je spojena i s panstvím Běškovice (dnes Horní Beřkovice). Někdy před rokem 1470 ziskal Beškovice Jan Firšic z Nabdína. Jeho stejnojmenný syn se oženil s Eliškou z Landšteina, která v roce 1493 koupila řadu vsí. Mezi nimi i část Počapel. V roce 1521 se Běškovice staly vlastnictvím Buriana Trčky z Lípy. Trčkové v roce 1527 vše prodali Kaplířům ze Sulevic. Od Kaplířů v roce 1560 vše koupil Kryštof z Lobkowicz na Bílině. Po Lobkowiczích dědil Jan z Rottalu, ktery nakonec Bílinu vlastnil a prodal město se zámkem a příslušenstvím zpět Lobkowiczům. Ale Běškovice v roce 1676 byly prodány Valdštejnům a od nich je za čtyři roky koupil František ze Scheidlemu. Jeho vnučka Marie Josefa ziskala Běškovice, Černouček, Mnětěš, Straškov, Kostomlaty, Libkovice, Bechlín, Předonín a Počaply. Vdala se Jana Humberta z Hartigu. Jejich potomci drželi Horní Beřkovice a s nimi i část Horních Počapel až do konce vrchnostenské správy.

O Křivenicích se poprvé píše v roce 1377. Tehdy část vsi drželi bratři Václav a Jan, synové zemřelého pražského měšťana Endrlina Stuka. Jiná část vsi patřila klášteru Hora Panny Marie augustiniánů-kanovníků v Kladsku. Z pozdějšich dokumentů lze odvodit, že Křivenice se staly součástí panství Liběchov a nakonec Dolní Beřkovice.

Na katastru obce byly v minulosti (1959 - 1981) postaveny tři elektrárny nazvané po okresním městě Elektrárna Mělník I-III.

Elektráry se staly důležitým zdrojem pracovních míst a s obcí Horní Počaply jsou nerozlučně spojeny.