Holotín

Je to velmi dlouhá historie, protože pes provází člověka už řadu tisíciletí. Předkem psa domácího byl zřejmě vlk, který se živil zbytky kolem lidských sídel a pomáhal lidem při lovu. Tak se vytvořilo mezi psem a člověkem velmi užitečné pouto, které oběma pomáhalo v přežití. Nejstarší nálezy prapředků psů se známkami ochočení byly nalezeny na území dnešního Íránu a Íráku a spadají do doby před 15 000 lety.

Po mnoho dalších století postupoval vývoj psů, stejně jako vývoj jiných domácích zvířat, velmi pomalu. České země však měly ve středověku zvláštní historickou výhodu. Jako "srdcem Evropy" se zde křižovaly obchodní cesty. S rozvojem obchodu se rozvíjely i všechny ostatní činnosti člověka. České země se mohly pyšnit nejen vysokou úrovní tehdejšího lovu a bohatstvím zvěře v lesích, ale i velmi prošlechtěnými psy.

První písemnou zmínkou o chovu psů a jejich použití při lovu u nás nalezneme už v nejstarší české kronice, kronice Kosmově z počátku 12. století. Přečtěte si, co další kronikář, Dalimil, píše o králi Václavovi I.: "Na krále pak Václav povýšen byl a české zemi věhlas postarat by se byl mohl zas. On však lovil se psí lájí, v síních smrad měl jako v psinci, oko ztratil při štvanici, víc než doma býval v háji, jezdil křivoklátským krajem a o Prahu neměl zájem. Ze psy trpěl v domácnosti, bolely ho v nohou kosti." Václav I. vládnul v letech 1230 až 1253, to abychom věděli, kdy že to měl král ve svých komnatách smrad.

Výsledkem mnohatisíciletého zajetí původně divokých šelem jsou změny ve velikosti, barvě, chování a dalších znacích, jak to dokazuje obrovské množství psích plemen. Mezi ryze česká plemena patří pražský krysařík, který byl dokonce už v 9. století rozšířen po všech českých hradech a tvrzích. Z dalších je to český fousek - původní český ohař. Právě tyto honné psy věnoval císař Karel IV. Ludvíkovi, markraběti braniborskému, roku 1348, aby se mohl bavit lovem. Lepší zábavu než lov si tenkrát totiž nikdo nedovedl představit.