Červený Kostelec

Jestliže v Kostelci stál kostel, pak je jisté, že musela existovat i farnost zahrnující okolní vsi. Navíc název Kostelec vznikl z latinského "castellum", takže zde musela být zřejmě zemanská tvrz, která však nebyla samostatným zbožím. V 16. století tento svobodný zemanský statek držel rod pana Sendražského ze Sendraže.

Odkazy kosteleckému kostelu z let 1370 a 1408 potvrzují znovu existenci farnosti, která patřila dobrušskému děkanátu. V husitské době byl vlastníkem kosteleckého panství Hynek mladší z Dubé, zavilý nepřítel podobojí, ale většina obyvatel byla na straně husitů. Také kostelecká fara přešla do rukou kališníků, koncem 16. století sem přišli luteránští kněží, z nichž poslední byl donucen v roce 1625 Kostelec opustit.

V polovině 15. století je Kostelec uváděn spolu s Úpicí v seznamu městeček patřících vízmburskému panství. Vízmburk byl právě v této době (1447) zničen Slezany. K náchodskému panství patřilo městečko nejpozději od roku 1497 a jako náchodské zboží zůstává až do zrušení poddanství. Poslední dědička rodu Sendražských odkázala koncem 16. století les, louky a pole faře, tvrz byla pak zbourána a kamene bylo použito ke stavbě kostela dosud dřevěného. Ten v roce 1591 vyhořel spolu s částí městečka a požár zničil i obecní a farní listiny. Zachráněna byla jen cínová křtitelnice z roku 1555, dodnes nejstarší hmotná památka města.

Než se stačilo městečko z této pohromy vzpamatovat, přišla třicetiletá válka a s ní řádění císařského i švédského vojska, neúroda a hlad. Po válce bylo obýváno jen 42 čísel, počet obyvatel nedosáhl dvou stovek a obdělávána byla jen čtvrtina polí. Relativně klidných dalších sto let však kupodivu k výraznějšímu růstu počtu obyvatel nevedlo. V roce 1780 bylo totiž v Kostelci napočítáno 68 čísel - ubylo sedláků, téměř sedminásobně se zvýšil počet chalupníků.

Kostelec byl v té době nazýván městisem. Důkazem toho je pečeť městise Kostelce z roku 1680, na níž je i nejstarší vyobrazení znaku města.