Hledat firmy v obci Drozdov
Živé firmy v obci Drozdov 18 firem
Drozdov č. 106Drozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 65zavřenoDrozdov č. 83zavřenoDrozdov č. 175zavřenoDrozdov č. 69ZavřenoDrozdov č. 196zavřenoDrozdov č. 278zavřenoDrozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 65zavřenoDrozdov č. 83zavřenoDrozdov č. 175zavřenoDrozdov č. 69ZavřenoDrozdov č. 196zavřenoDrozdov č. 278zavřenoDrozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 65zavřenoDrozdov č. 83zavřenoDrozdov č. 175zavřenoDrozdov č. 69ZavřenoDrozdov č. 196zavřenoDrozdov č. 278zavřenoDrozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 83zavřenoDrozdov č. 175zavřenoDrozdov č. 69ZavřenoDrozdov č. 196zavřenoDrozdov č. 278zavřenoDrozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 175zavřenoDrozdov č. 69ZavřenoDrozdov č. 196zavřenoDrozdov č. 278zavřenoDrozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 69ZavřenoDrozdov č. 196zavřenoDrozdov č. 278zavřenoDrozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 196zavřenoDrozdov č. 278zavřenoDrozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 278zavřenoDrozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 56zavřenoDrozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 63zavřenoDrozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 191zavřenoDrozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 104zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 258zavřenoDrozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 103zavřenoDrozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 85ZavřenoDrozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Drozdov č. 239zavřeno
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
1 části obce:
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
Demografické údaje
Historie obce Drozdov celá historie
Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí
OBEC Drozdov
Drozdov č. 104, 26761, Cerhovice
Osoby
- p. Sládek Pavel, starosta
Kontakty
- 311 577 229
- info@obecdrozdov.eu
- www.obecdrozdov.eu
Vlajka
