Dražůvky

A tak jsme je oslovili sami a oni nám pomoc přislíbili. Začali jsme dávat dohromady střípky vědomostí o osadě zvané Dražovice, městečku, ležícím na jedné z částí uherské cesty, která přicházela podél Trkmanky z jihu, u Dražovic se dělila a mířila dále dvěma směry – jedním na severozápad k Brnu, druhým na severovýchod kolem hradu Cimburku ke Kroměříži. Co všechny staré majetkové listiny neopomínají zdůraznit je, že na této cestě se v Dražovicích vybíralo mýto, tudíž to nebylo městečko jen tak ledajaké… Bylo světským statkem, hlídala je panská tvrz i s hospodářským dvorem, konaly se zde pravidelné trhy. Městečko samo bylo dobře chráněno vodou z několika rybníků, na nichž stály dva mlýny. Mělo dokonce hrdelní právo, což už bylo cosi..! Zdá se, že středověk tu probíhal v čilém ruchu a obchod vzkvétal, než přišly husitské a po nich česko-uherské války. Tyto dvě smrště udělaly z Dražovic Dražůvky, ale nezlomily je. Znovu byly vybudovány, znovu ožily obchodem, ale pak nastala katastrofa – třicetiletá válka z městečka definitivně udělala malou ves a na tom už se nic nezměnilo.