Frýdlant nad Ostravicí

V r. 1581 byl Frýdlant připojen k panství hukvaldskému. V té době již stojí ve Frýdlantu dřevěný kostelík z r. 1580 zasvěcený sv. Bartoloměji (na kamenný byl přestavěn v letech 1672 – 1690), v obci byla zřízena farnost a škola.

Frýdlant býval jen malou osadou. Lidé pracovali na polích nebo v lesích. Žádné velké bohatství zde nebylo. Stálo tu pár dřevěnic, kostel i škola byly také ze dřeva. Nádobí bylo hlavně dřevěné či hliněné, cínové až ke konci 14. století. Styl života zdejších obyvatel se výrazně změnil až vznikem železáren v 17. století. Tomu předcházelo založení hamrů na řece Ostravici v posledních letech třicetileté války. 7.5.1625 byli obyvatelé Frýdlantu osvobozeni od robotní povinnosti ke dvoru frýdeckému, přičemž měli nadále plnit své poddanské povinnosti prací ve vznikajících železárnách. Zároveň získali právo obchodovat.

Díky velkému zájmu svých majitelů, olomouckých biskupů a arcibiskupů, se frýdlantské hamry mohly dále rozvíjet. Postupem času se přeměnily ve věhlasné hutě a železárny.

Vedle hamernictví zde ve 2. plovině 17. a 18. století prosperovala i papírenská výroba. Papír se vyráběl ručně a byl určen hlavně pro potřeby železáren.

Koncem století osmnáctého čekalo Frýdlantské mnoho změn. Bylo například provedeno první očíslování domů a místní rolníci poprvé sklidili úrodu brambor, plodiny z Nového světa, u nás v té době ještě velice vzácné. Rok 1777, rok po americké deklaraci nezávislosti, o níž Frýdlantští pravděpodobně neměli ani ponětí, se stal pro obec Frýdlant významným ze zcela jiného důvodu. Byla totiž povýšena na městys, byly jí povoleny 2 výroční trhy ročně a obyvatelé směli ustavit 6 řemeslnických cechů – kováře, tkalce, krejčí, ševce, mlynáře a truhláře.

V dalších několika desetiletích pak docházelo ke sporům mezi řemeslníky a zemědělci. Řemeslníci již odložili místní kroj a šatili se po městsku, zatímco zemědělci byli konzervativní. Po dvacet roků se vedly spory o to, kdo má stát v čele obce. Řemeslníci byli pro to, aby si sami mohli volit purkmistra s radou, avšak zemědělci uznávali dědičného rychtáře dosazeného vrchností, který se vždy jedenkrát týdně musel dostavit na Hukvaldy s hlášením o situaci v městečku a měl také právo prodeje piva, kořalky a vína. Během těchto let byli někteří frýdlantští občané dokonce zavřeni do šatlavy, protože chtěli změnit správu obce příliš radikálně. Tyto spory byly konečně vyřešeny až 7. září 1848, kdy byla zrušena robota a současně i dědičné právo fojtů a rychtářů obcí. K prvním volbám do obecního zastupitelstva mohli přistoupit voliči trojího volebního práva podle výše placené daně, občané s nižším příjmem než 500 kr ročně neměli volební právo vůbec. Frýdlant měl tehdy 2 802 obyvatel, zvoleno bylo 18 zástupců do obecního zastupitelstva a prvním starostou se stal Štěpán Kerlín.

Devatenácté století přineslo městečku pod Beskydami zřízení c.k. poštovního úřadu, četnické stanice a prvního peněžního ústavu České záložny, kláštera se školou pro dcery arcibiskupských úředníků a lesníků. V r. 1887 v něm byla zavedena soukromá německá škola a po uzákonění povinné školní docházky dostala škola právo veřejnosti a převzala vyučování všech dívek z Frýdlantu – vyučovací jazyk byl český.

Dne 3. ledna roku 1871 také přijíždí do Frýdlantu první vlak po právě dokončené trati Frýdlant – Ostrava, jejíž stavba trvala 2 roky.

Frýdlantu se nevyhnuly ani přírodní a lidská neštěstí. Městečko bylo během dvou století několikrát postiženo povodněmi a ničivými požáry. V r. 1887 došlo k založení českého Hasičského sboru, ve stejném roce vzniká i samostatný hasičský sbor s německým velením i v železárnách.

Závěrem 19. století (1898) zakládá MUDr. Alois Polívka spolu s dalšími 16 občany zdejší tělovýchovnou jednotu Sokol, v r. 1921 byla pak vystavěna Sokolovna včetně divadelního jeviště.

Kulturní život v obci velmi ovlivnila i Katolická beseda, založená zásluhou vlasteneckého učitele Kadlčáka. Díky tomuto muži se také změnil název městečka z Frýdlantu u Místku na současný Frýdlant nad Ostravicí.

Ještě na konci 19. století byl založen tzv. Okrašlovací spolek, Krejcarový spolek pro podporu chudé školní mládeže a městské sady s restaurací.

Přechod způsobu výroby železa ze dřevouhelných vysokých pecí k vysokým pecím koksovým a současně masivní úbytek zásob dřeva v okolí Frýdlantu vedly k postupnému úpadku hutní výroby. Největším důvodem ke stěhování hutní výroby do ostravských Vítkovic, donedávna nevýznamné filiálky frýdlantských železáren, však bylo otevření železniční tratě Severní Ferdinandova dráha, procházející Ostravou. Hutnictví se transformovalo ve slévárenskou produkci umělecké litiny, kamen, později i smaltovaného nádobí, kovových kuchyňských linek a některých strojírenských výrobků. Na nejstarší výrobu smaltovaného zboží F. Leese navazuje smaltovna r. Postellberga, arcibiskupské železárny jsou od r. 1913 pronajaty nově vzniklé akciové společnosti Ferrum.

Rozvoj obce byl zastaven 1. sv. válkou, ve které padlo 65 frýdlantských občanů. Po válce v r. 1920 se začíná s elektrifikací městečka. Vznikají různé spolky a organizace (např. v r. 1920 místní org. Československého červeného kříže, 1921 – klub kopané, obecní knihovna, 1926 – org. Českých včelařů, 1928 – pěv. Sbor Janáček, 1938 – Český svaz rybářů, 1943 – dechový orchestr v závodě Ferrum, 1945 – Skaut – v 50. letech zakázán, 1947 – Aeroklub, 1948 – Český svaz ovocnářů a zahrádkářů, 1950 - kynologický klub, Svazarm).

Během 2. sv. války zahynulo 102 frýdlantských občanů, osvobozen byl 5. května 1945 Sovětskou armádou.

Dekretem z 12. října 1948 byl Frýdlant nad Ostravicí povýšen na město, od 1.2.1949 až do 30.6.1960 byl začleněn do okresu Frenštát, od r. 1960 opět náleží okresu Frýdek-Místek.

V období totality došlo k převodu živností a obchodů do státního či družstevního sektoru. 15. září 1954 je zahájeno budování městského vodovodu, 1959 otevřen Památník Ferdiše Duši, staví se mateřské školy, obřadní síň (1974), kulturní dům (1. část otevřena 1982), školský areál na Masarykově náměstí (1982), Dům zahrádkářů (1989).

Po pádu komunismu byla slavnostně znovu postavena před gymnáziem socha T. G. Masaryka, která byla původně odhalena již roku 1947 za účasti prezidentova syna Jana Masaryka. Ve vedení města se vystřídali Mgr. Miloslav Oliva, Mgr. Marie Kusá, 2 volební období byl starostou Ing. Bohumil Dolanský a nyní vede město Ing. Jiří Mořkovský.

Současnost města je ve znamení velkých rekonstrukcí a změn. Z průmyslového města se stává vyhledávané turistické středisko. Byl postaven dům s pečovatelskou službou, rekonstruováno Náměstí a hotel Duda byl přestavěn na městský úřad. Rozšíření se dočkala základní škola na ul. Komenského, celkovou rekonstrukcí prošel i kostel sv. Bartoloměje a hasičská zbrojnice.

Když se před nedávnem opravovala střecha kostela sv. Bartoloměje, našli dělníci za trámy starou schránku. Skrývala informace o tom, jak vypadalo město před sto lety. Kolik tu bylo domů a kolik lidí…

„ … podle sčítání lidu provedeného léta Páně 1891 obývá město Frýdlant 2 709 lidí, a to 2 612 katolíků, 23 nekatolíků a 74 Židů, číst a psát umí 906 mužů a 1115 žen, ani psát ani číst neumí 266 mužů a 248 žen, celkem 514 osob včetně dětí. Ze všech těchto obyvatel užívá 2410 jazyk český, 247 německý a 13 polský. V téže době jsou udávány následující počty domácích zvířat: 56 koňů, 318 býků, krav a volů, 33 koz, 183 vepřů a 62 včelstev...“

Frýdlantské železárny

Historie frýdlantských železáren velmi úzce souvisí s pozdějším vznikem a rozvojem celého ostravského těžkého průmyslu. Železárny ve Frýdlantě nad Ostravicí vznikly z železných hamrů zpracovávajících místní železnou rudu. Tyto hamry začaly na panství hukvaldském i frýdeckém vznikat počátkem 17. století. Největšího rozmachu však dosáhly právě frýdlantské hamry, které se díky velkému zájmu svých majitelů, olomouckých biskupů a arcibiskupů, postupem času přeměnily na věhlasné hutě a železárny. Právě tyto železárny daly vzniknout v 1. třetině 19. století dnes mnohem slavnějším vítkovickým železárnám, vybudovaným původně pouze jako pobočný závod.

Doba největší slávy frýdlantských železáren spojených s olomouckými biskupy a arcibiskupy je již dávno pryč, avšak zachovalo se mnoho hmotných i nehmatatelných památek. Jednak místní názvy Šachtiska, Uhliska, Na Výsypech a podobně, ale i některé původní stavby pocházející ještě z dob arcibiskupských železáren. Jedná se především o samotný hlavní závod rozkládající se na jižním okraji centra Frýdlantu. Zde se zachovaly některé úřednické objekty, původní haly, ale hlavně vzácná kaple sv. Barbory z roku 1844.

V neposlední řadě je třeba zmínit i síť několika náhonů, které se vinou bývalými železárnami a celým Frýdlantem, a jejichž vodní energie poháněla stroje.

Mnoho lidí si dnes bohužel již neuvědomí, že právě tyto dnes již jinému účelu sloužící stavby a závody, daly podnět k rozvoji a bohaté průmyslové historii celého Ostravska.

Živelní katastrofy

Frýdlantu se nevyhnula ani přírodní a lidská neštěstí. Velká povodeň na začátku 18. století zpustošila městečko a rozbouřené vody Ostravice sebou vzaly i první dřevěný kostelík na Kamenci. O deset let později zase zakokrhal nad frýdlantskými střechami ohnivý kohout a vzhledem k tomu, že valná většina obydlí byla celá dřevěná, lehla velká část městečka popelem. Při požáru uhořely i 4 děti rektora Krauta, autora věžních hodin kostela sv. Bartoloměje.

Nedávný nález uskutečněný při opravě střechy této věže vypovídá o dalších více než sto let starých pohromách takto: ”… z otevřených propustí nebes vyřítily se přívaly vod a záplava zpustošila naše město a okolní lokality. Dravé proudy strašných dešťových vod, přitékající odevšad z hor, prorážely břehy vodních toků, ničily cesty, strhávaly mosty a lávky, úplně odplavovaly pozemky, pole, pastviny a louky. Avšak sotva naše zpustošené město škody napravilo a ztrápení občané si od neštěstí předchozích let oddechli, už byli postiženi novým utrpením. Vskutku, dne 28. dubna 1886, kolem deváté hodiny ranní vzniknul v domě č. 78 požár, který se živen silnou vichřicí rychle rozšířil a proto zmohutněl, takže v průběhu několika málo hodin byla severní část města až po sedmé stavení zcela zničena. Oním požárem bylo zničeno více než 52 domů, mezi nimi čtyřtřídní chlapecká škola. Osm lidí nešťastně v plamenech zahynulo.”

Krátce nato došlo v městečku v r. 1887 k založení českého Hasičského sboru, ve stejném roce vznikl samostatný hasičský sbor s německým velením i v železárnách.

20. srpna 1890 po poledni propukl další děsivý požár v domě č. 87, šířil se však rychleji než zpráva o něm, takže plameny za chvíli zachvátily celý střed města. Hasiči zdolávali požár s nadlidským úsilím. Rozptýlené jiskry však přece jen dopadly na kostelní věž, hodiny na ní se zastavily a věž se za ohromného rachotu zřítila. Největší zvon se zřítil tak jak byl, ale puknul, zbylé tři se roztavily. Tehdy bylo zničeno 26 domů.

Poslední velká přírodní katastrofa postihla město Frýdlant nad Ostravicí na začátku července roku 1997. Do města dorazila stoletá voda. Přehradní nádrž Šance tehdy již nepobrala dešťové přívaly a rozbouřená řeka Ostravice si opět brala svou daň. Díky nasazení hasičů a dobrovolníků byly však tentokrát ušetřeny lidské životy.