Bolatice

O území Opavska se vedly neustále spory mezi diecézemi Vratislavskou a Olomouckou. Spor byl rozhodnut ve prospěch diecéze Olomouc. První písemná zmínka o obci je z roku 1250, v dopise papeže Inocence IV. vyhotoveného 18.12. 1250. v Lyonu, který území obce odkazuje cisterciáckému klášteru na Velehradě. O obci se zmiňuje v roce 1265 i olomoucký biskup Bruno při placení desátků a smlouvě s opatem Velehradským. Správním centrem statků tohoto kláštera na Opavsku byly Stěbořice. Husitství zatřáslo majetkovou držbou velehradských cisterciáků a Bolatice v té době získal Jindřich z Děhylova. Získat zpět Bolatice z držení se klášteru nepodařilo ani od dalšího držitele, Otíka z Rohova, a tak se opat Štěpán r. 1467 rozhodl Bolatice, které nedržel, zastavit přímo synům českého krále Jiřího z Poděbrad, Viktorínovi a Jindřichovi, vévodům Opavským. Poděbradové zástavu pak udělili Jindřichovi Donátovi z Velké Polomi.

V Bolaticích v té době bylo již dědičné fojtství se svobodným dvorem a rybníkem, které nepodléhalo zástavnímu držiteli Bolatic a docházelo proto k velmi vleklým sporům. Bolatické volenství, jak se zmíněnému dvoru s fojtstvím říkalo, náleželo evangelikům Drahotušům na Dolním Benešově. V r. 1544 získali tito v zástavě i ves Bolatice. Pobělohorské poměry umožnily návrat cisterciáků do Bolatic.

V létech 1674-1694 působil v obci frýdecký rodák, Kristián Bohumír Hirschmenzel, jeden z našich význačných barokních spisovatelů a známý polyhistor cisterciánského řádu Velehradského jako administrátor statku a fary Bolatice.

Roku 1682 navštívil Bolatice polský král Jan Sobieský s vojskem, když táhl na pomoc Vídni obležené Turky. Kostel postavený v Bolaticích r. 1703 byl zasvěcen sv. Stanislavu, polskému patronovi, právě na paměť této události. Pro důstojné bydlení proboštů vystavěli cisterciáci v Bolaticích v r. 1724-1748 ranně barokní zámek s kamenným portálem. V tomto období postavili také barokní kapli p. Marie a posléze menší barokní kapli sv. Jan Nepomuckého. V roce 1721 měli cisterciáci v Bolaticích 9 zahrad, krčmu a dvůr, žilo zde 25 sedláků, 26 zahradníků, 6 domkařů a 10 podruhů.

Po prohrané válce Marie Terezie připadlo Hlučínsko 11. června 1742 Prusku. Po zrušení velehradského kláštera prodal Pruský stát Bolatice 9. listopadu 1784 bratrům baronům Eugenovi a Aloisovi Hennům z Henneberku za 41 000 tolarů. Noví majitelé 3. června 1786 založili osadu Heneberky, která byla v r. 1893 připojena k Bolaticím a od r. 1949 se nazývá Borová. V roce 1822 prodali bratři Hennové Bolatice knížeti Edvardovi Lichnovskému za 83 054 tolarů, který ji připojil k fidelkomisnímu panství v Chuchelné.V roce 1830 je v obci 122 domů, 1 zámek a 1200 obyvatel, škola s jedním učitelem a kostel. Osada Heneberky čítala 256 obyvatel. V roce 1837 se staví v obci nová škola.

V roce 1848 zrušením roboty se lid stal svobodným a volným a začíná odcházet na práce do Horního Slezska, Německa a Ostravy. Toto období je charakterizováno neúrodou, velkou bídou a přírodními pohromami (hlavně požáry).

V roce 1870 jsou odváděni občané do prusko-francouzské války.V roce 1873 byla zahájena stavba silnice Bolatice - Chuchelná. I když obec leží v Prusku, české vyučování se udrželo ve škole do roku 1872. Od 1. 10. 1874 je v obci zaveden sňatek církevní i občanský. V roce 1890 má obec 2 074 obyvatel. Pro povznesení moravského lidu v Prusku založilo katolické duchovenstvo v roce 1895 'Katolické noviny'. V roce 1895 je zavražděn v bolatickém lese učitel Oskar Kuroň a je zahájena výstavba železnice Opava - Chuchelná - Ratiboř. V roce 1897 začala výstavba druhé školy v obci. Rok 1901 byla v lesíku Křeménky postavena hájenka, která měla sloužit císaři Vilému II. k odpočinku a svačině. Rok 1907 je spojen s výstavbou vodovodu na osadě Heneberky.

7. května 1911 byl položen základní kámen nového kostela , který byl vysvěcen 24. 11.1912. Stavba se prováděla podle projektu kravařského stavitele Seyfrieda. Období do 1. světové války bylo období rozmachu a rozvoje. Válka však přinesla lidem utrpení, řada z nich ve válce zemřela. Po válce se Hlučínsko stává územím nikoho, teprve 4. 2. 1920 je v Paříži rozhodnuto - Bolatice se vrací do ČSR. Dvacátá léta nebyla příliš dobrá pro rozvoj obce, ten přišel až na začátku 30 let, i když Bolatice byly poškozovány častými povodněmi. V roce 1932 bylo započato s elektrizací obce i Heneberků, v roce 1933 došlo k vydláždění a kanalizaci Padol.

V září 1938 přišlo Hlučínsko pod Německo. Po připojení k Německu byli občané prohlášeni německými a muži museli nastoupit do německé armády. Řada z nich se již z války nevrátila domů. Těžké boje v závěru 2.světové války, při nichž byla obec osvobozena 17. 4. 1945, připomínají pomníky padlých ruských a českých vojáků. Po roce 1945 se obec vrací již natrvalo do území ČSR. Rány po válečné tragédii se dlouho zacelovaly. Zaměstnanosti v obci velmi pomohlo založení podniku Juta (Konopa, dnes Lanex), který začal výrobu lan a dalších výrobků. V roce 1962 je otevřena nová budova školy pro 500 žáků.

Koncem 60-tých let byla v obci vybudována nová kanalizace, která zatrubnila potok procházející středem obce. V 70-tých letech a 80-tých letech dochází v obci k velkému stavebnímu rozkvětu, je rozšířen podnik Juta, je postavena budova mateřské školy, obchodní dům, koupaliště, nová budova obecního úřadu, pošta atd. Koncem 80-tých let začala rekonstrukce kulturního domu. V 70-letech se vybudovaly i suché retenční hráze, které mají obec chránit před povodněmi. V 80-tých letech se začal budovat v obci vodovod, začátkem 90-tých let pak plynovod, který byl dostavěn v roce 1996. Od roku 1994 se provádí rekonstrukce zámku, od roku 1997 rekonstrukce koupaliště.

V roce 1998 byla opravena hasičárna na Borové a byla opravena komunikace na ul. Sokolovské, byla zahájena telefonizace obce, která byla dokončena v roce 1999.

Vše se podařilo za velkého přispění místních občanů, kteří jsou známi svoji pracovitostí.