Benešov

Výklad o nejstarším zdejším osídlení stále ještě do značné míry spočívá více na dohadech a kombinacích než na přesných historických datech. V této souvislosti jsou uváděny roky 1038 (Vincenc Horáček), 1048 (Antonín N. Vlasák).

Předchůdcem města, ležícího jižně od řeky Sázavy na významné obchodní cestě z Prahy do jižních Čech, byl opevněný dvorec na žulovém ostrohu dnes zvaném Karlov, který tu zřejmě ve 2. polovině 11. stol. založil a po sobě pojmenoval jistý Benedikt (Beneš). Ten byl pak hlavním sídlem pánů z Benešova až do r. 1318, kdy získali nedaleký hrad Konopiště a dvorec opustili. Při něm vznikla záhy osada, v r. 1327 poprvé připomínaná jako městečko a v r. 1512 jako město, jejímž jádrem bylo prostorné tržiště (dnešní Masarykovo náměstí). V r. 1420 Město Benešov vyplenili husité, kteří vypálili zdejší minoritský klášter. V r. 1627 proběhlo na Benešovsku vzbouření poddaných, protestujících proti násilné rekatolizaci.

Obdobná událost se váže ke kostelu svatého Jakuba a Filipa na Chvojně, kde jsou pochováni zastřelení účastníci povstání nevolníků z roku 1775. Naše město bylo vtaženo i do třicetileté války, když se zde roku 1648 bojovali Švédové.

V pohusitské době náležel Benešov mezi nejvýznamnější města v Čechách. Za vlády Jiřího z Poděbrad se v prostorách dnes již zaniklého minoritského kostela konaly zemské sněmy. Zmíněný panovník zde v r. 1451 jednal o smíření s katolickou Evropou s papežským legátem Eneášem Silviem Piccolominim, pozdějším papežem Piem II. V r. 1473 vystoupila na zdejším sněmu královna - vdova Johanka z Rožmitálu, aby se pokusila sjednat pro Čechy dočasný smír. V 18. stol. za Přehořovských a především za pánů z Vrtby se Benešov stal centrem kultury a vzdělanosti, k čemuž přispívala hlavně nově založená piaristická kolej. K dalšímu významnému rozvoji Benešova napomáhalo již od 1. poloviny 18. století poštovní spojení s Prahou a zejména pak dokončení železniční trati z Prahy přes Benešov do Českých Budějovic a lokální trať do Vlašimi. Od konce 19. stol. se stal majitelem zdejšího panství následník trůnu Ferdinand d´Este, který je neodmyslitelně spjat se zámkem Konopiště. Za nacistické okupace v r. 1942 byla část města násilně vystěhována kvůli zřízení rozsáhlého cvičiště SS.

Nejstarší dochovanou stavbou v Benešově je kostel sv. Mikuláše na Karlově, stojící na nejvyšším místě výrazného ostrohu nad Benešovským potokem. Byl vybudován ranně goticky ve 2. polovině 13. stol. a ve 3. čtvrtině 14. stol. byl doplněn o nový presbytář. Po velkém požáru v r. 1420 byl tento kostel roku 1583 renesančně přestavěn a další velká přestavba v barokním stylu proběhla na konci 17. století. I přes veškeré přestavby má kostel svatého Mikuláše dochované gotické portály, v presbytáři také lomená okna a křížovou žebrovou klenbu. V bohatě zdobeném interiéru vyniká hlavní oltář a také kazatelna se sochařskou výzdobou z dílny Matyáše Bernarda Brauna a obrazy Ignáce Raaba. U kostela stojí zděná zvonice, původně zapojená do ohradní zdi obklopující svatyni. Na vrchu Karlově se dále dochovalo torzo Minoritského kostela Nanebevzetí Panny Marie z 13. století, který vypálili a pobořili v r. 1420 husité. Jen vysoké torzo presbytáře se dvěma hrotitými okny a zbytky kružeb s opěrnými pilíři připomíná jeho tehdejší velikost. Také u tohoto kostela stojí zvonice s malými zazděnými fragmenty architektonických článků kláštera. Další významná církevní památka Benešova je bezesporu bývalá piaristická kolej s barokním kostelem sv. Anny z počátku 18. stol., vystavěná podle plánů Giovanniho Battisty Alliprandiho s hodnotným barokním vybavením.

Nová radnice, kde nyní sídlí část Městského úřadu, byla obnovena podle projektu arch. Josefa Pleskota a obdržela cenu Grand prix obce architektů za r. 1995. Na náměstí a dalších místech v centru města se dochovalo několik barokních (např. čp. 225) a secesních domů (čp. 74, 474, 477, 480). Budovu banky na Masarykově náměstí z r. 1926 projektoval arch. Otakar Novotný. Ve městě je i několik hodnotných soch a pomníků. Pod Karlovem je starý židovský hřbitov s nejstarším náhrobkem z r. 1687. Dnes je v Benešově mimo jiné i Památník obětem holocaustu.

Díky příznivé dopravní poloze si do města záhy našel cestu průmysl, který se dále rozvíjel i ve 20. stol. K nejvýznamnějším průmyslovým podnikům dnes patří firma Baest (kovové konstrukce, ocelové výrobky), Benešovský pivovar (pivo Ferdinand), mlékárna Danone, Alima (dříve Boneco - majonézy) a reklamní společnost Quo. O kulturní život v Benešově pečuje zejména Městské kulturní středisko, Městská knihovna a v secesním domě čp. 74 na Malém náměstí Muzeum umění a designu s expozicí grafického designu, fotografie a kolekcí české grafiky 20. stol. a současného sochařství. Součástí muzea je historická expozice pobočky Muzea Podblanicka, která představuje dějiny města. Dále v Benešově najdete řadu odborných středních škol, Gymnázium Benešov v jehož secesní aule je Sukova síň, která spolu s Městským divadlem slouží pro kulturní účely. V Benešově působí řada amatérských divadelních spolků, hudebních skupin, pěveckých sborů, taneční školy atd. V oblasti sportu nabízí Benešov fotbalový stadion, otevřený i krytý plavecký bazén, minigolf, několik tenisových areálů, kuželkářské dráhy, bowling, fitcentra, venkovní písčité hřiště na beach volejbal atd. Nedaleko Benešova se nachází i letiště (Nesvačily u Bystřice).

Město se může pochlubit řadou významných rodáků. Patřili k nim např. topograf Jaroslav Schaller (1738-1809), autor šestnáctisvazkového díla Topografie království českého, spisovatel František Sokol-Tůma (1855-1925), starosta Sokola a za 1. světové války člen mafie Josef Scheiner (1861-1932), antropolog prof. MUDr. Jindřich Matiegka (1862-1941), architekt Otakar Novotný (1880-1959), etnograf prof. Jiří Horák (1884-1970), spisovatel Karel Nový (1890-1980), herec František Vnouček (1903-1960), básník Jan Noha (1908-66), projektant výškových staveb dr. Ing. Jiří Kozák (1922) a další. Na zdejším gymnáziu studovali spisovatelé Vladislav Vančura (Benešov popsal v románu Pekař Jan Marhoul) a v současnosti známý Michal Viewegh. V r. 1935 zde zemřel hudební skladatel Josef Suk, kterého připomíná pamětní deska na domě v Husově ulici čp. 739.

Na masivní hranolové zvonici, která stojí po jižní straně kostela sv. Mikuláše na Karlově, je zavěšen cenný gotický zvon od mistra Rudgera. Pochází z r. 1322 a je jedním z nejstarších dochovaných zvonů v České republice. V areálu benešovského nádraží se dochovala pozoruhodná místnost - novobarokní Císařský salonek, který sloužil jako pohodlná a komfortně vybavená čekárna pro cestující ze zámku Konopiště, především pro arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho rodinu.