Hledat firmy v obci Dambořice
Živé firmy v obci Dambořice 27 firem
Městečko 498, DambořicezavřenoMěstečko 262, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoDambořice č. 466zavřenoDambořice č. 676zavřenoDlouhá 626, DambořicezavřenoDambořice č. 128Otevřeno 24 hodinRynk 1, DambořiceOtevřeno 24 hodinDambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Městečko 262, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoDambořice č. 466zavřenoDambořice č. 676zavřenoDlouhá 626, DambořicezavřenoDambořice č. 128Otevřeno 24 hodinRynk 1, DambořiceOtevřeno 24 hodinDambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Pod Kostelem 69, DambořicezavřenoDambořice č. 466zavřenoDambořice č. 676zavřenoDlouhá 626, DambořicezavřenoDambořice č. 128Otevřeno 24 hodinRynk 1, DambořiceOtevřeno 24 hodinDambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Dambořice č. 466zavřenoDambořice č. 676zavřenoDlouhá 626, DambořicezavřenoDambořice č. 128Otevřeno 24 hodinRynk 1, DambořiceOtevřeno 24 hodinDambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Dambořice č. 676zavřenoDlouhá 626, DambořicezavřenoDambořice č. 128Otevřeno 24 hodinRynk 1, DambořiceOtevřeno 24 hodinDambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Dlouhá 626, DambořicezavřenoDambořice č. 128Otevřeno 24 hodinRynk 1, DambořiceOtevřeno 24 hodinDambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Dambořice č. 128Otevřeno 24 hodinRynk 1, DambořiceOtevřeno 24 hodinDambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Rynk 1, DambořiceOtevřeno 24 hodinDambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Dambořice č. 662Otevřeno 24 hodinDambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Dambořice č. 73Otevřeno 24 hodinMěstečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Městečko 393, DambořicezavřenoPod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Pod Kostelem 69, DambořicezavřenoU Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
U Hřiště 563, DambořicezavřenoMalé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Malé Draha 172, DambořicezavřenoMěstečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Městečko 215, DambořicezavřenoKorábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Korábek 7, DambořicezavřenoLoučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Loučka 580, DambořicezavřenoDambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Dambořice č. 70zavřenoDlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Dlouhá 629, Dambořicezavřeno
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
1 části obce:
30 ulic:
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
Demografické údaje
Historie obce Dambořice celá historie
Význam Dambořic založila důležitá cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Velké Hostěrádky a do Brna. Byla zde původně tvrz s přiléhající osadou.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Za Viléma z Dambořic roku 1298 bylo rozhodnuto o sporných pozemcích mezi Dambořicemi a sousední vsí Kamencem, náležející ke klášteru zábrdovickému. Roku 1348 prodal je Arkleb z Dambořic Benediktovi z Uher. Roku 1376 držel je Půta z Dambořic spolu se svým bratrem Jindřichem. Oba je pak prodali příštího roku Ješkovi, řeč. Markétka z Rožďálovic. K statku patřila ves, dvůr, tvrz a patronátní právo kromě poloviny vinné hory Srnové a podílu Hanuškova. Ješkovým dědicem se stala jeho dcera Kateřina, která ves prodala roku 1406 Blažejovi, řeč. Rackovi z Prosetína. Roku 1417 byl už Blažej Racek mrtev a Dambořice zdědili jeho synové Jan a jiřík, kteří prodali kolem roku 1425 na nich brněnské kapitule 2 hřivny gr. činže. Roku 1437 pustil Jiřík svému bratru Janovi svůj podíl na Dambořicích a sousedních Nesklovicích. Poslední zprávu o Janovi máme 10. června 1447. Po něm Dambořice zdědil jeho syn Jaroslav, o němž poslední zmínku máme z roku 1464. Dambořice pak převzal jeho syn Václav, který je ztratil jako věrný přívrženec krále Jiřího z Poděbrad za česko - uherských válek, když se dostaly v držení Jana Zeleného ze Šanova. Oba se nakonec dohodli tak, že je budou držet společně. Teprve po smrti Zeleného mohl Václav racek odstoupit je Václavu z Ludanic, po jehož smrti se stal jejich majitelem jeho syn Zikmund. Roku 1520 je Zikmund intabuloval svému bratranci Hynkovi z Ludanic spolu s dílem vinných desátků a nově založených vinic. Po brzké smrti Hynkově dědili Dambořice jeho synové Jan, Václav a Půta z Ludanic. Dohodou ze 24. června 1526 stal se nejstarší Jan, manžel Anny z Vlašimi, pánem z Dambořic, na nichž seděl ještě roku 1528. Před rokem 1530 je odprodal Janovi Kunovi z Kunštátu. Jan Kuna vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení Dambořic na městečko. Stalo se tak roku 1534, kdy se novému městečku dostalo dvou výročních a jednoho týdenního trhu a pečeti, jejímž obrazem se stal erb pánů z Kunštátu. Po Janově smrti se dědicem stala jeho manželka Dorota ze Zástřizl, která hned roku 1540 vzala na ně na spolek syny Bočka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa. Po její smrti intabulovali její synové Smil a Čeněk z Kunštátu roku 1549 Petrovi st. z Kounic celé Dambořice spolu s pustými Nesklovicemi. Petr st. z Kounic zemřel roku 1549. Ještě 13. listopadu 1549 vydal na Dambořicích listinu. Zůstala po něm vdova Dorota z Geraltic, která ve své poslední vůli z roku 1576 učinila dědičkami svého majetku své dcery Alinu, Mandalenu a Dorotu, kdežto svým synům Oldřichovi a Kryštofovi dala jen podíl ve výši 1000 zl. Vlastníkem Dambořic se stal nakonec zmíněný už Oldřich z Kounic a na Slavkově, který Dambořice roku 1566 připojil ke ždánickému panství.
Slibný vývoj Dambořic byl narušen vpádem různých vojsk a zejména převedení do majetku Lichtensteinů (od roku 1622). Nová doba Dambořicím mohutnější rozvoj výroby a podnikání nepřinesla. Obec zůstává zemědělským místem bez příliš velké hospodářské a podnikatelské činnosti. Rozsáhlejší průmysl zde nikdy nebyl a podnikání se omezovalo na drobné soukromé činnosti zaměřené k přímé spotřebě.
Památky obce Dambořice
Římskokatolický kostel sv. Martina je prvně zmiňován roku 1326. Nynější stavba však pochází z 2. poloviny 18. století ( hlavní loď kolem roku 1780). Kněžiště se sakristií a oratoří bylo přestavěno v letech 1909-10. Na věži kostela jsou 4 velké zvony (Královna míru, sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Jan Křtitel) a jeden malý zvon sv.Martina - umíráček.
Židovský hřbitov se nachází za katolickým hřbitovem. Založen byl pravděpodobně počátkem 17. století. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1700. Celý areál obsahuje asi 300 kamenných náhrobků, především z pískovce a vápence.
Znak obce
Po udělení znaku si nechaly Dambořice zhotovit stříbrné pečetidlo o průměru 37 mm, v jehož pečetním poli je renesanční terčovitý štít stříbrné (bílé barvy), ve vrchní části tři černá břevna (kunštátský znak), v obou výřezech po jedné pěticípé hvězdičce. Kolem znaku do kruhu je položena stuha, oba její konce svinuty, mezi nimi opět malá pěticípá hvězdička. Ve stuze opis: S. MIESTEZKA.DAMBORZIZ (viz obr. výše).Pečetidlo je v soukromém majetku, ale jeho otisky se nacházejí v několika archivech.
OBEC Dambořice
Pod Kostelem 69, Dambořice, 69635, Dambořice
Osoby
- Ing. Pastyřík Zbyněk, MBA, starosta
Kontakty
- 518 631 325
- e-podatelna@damborice.cz
- www.damborice.cz
Vlajka
