Česká Třebová

Krátce po svém založení se Česká Třebová stává majetkem zbraslavského kláštera, později pak litomyšlského biskupství. Po zániku biskupství, v době husitských bouří, se pak město spolu s dalšími stává majetkem světské vrchnosti z Lanšperka. Česká Třebová byla v té době malým městečkem o několika stovkách obyvatel, kteří se živili převážně zemědělstvím a částečně řemesly. Po husitských válkách se postupně dostává do majetku několika šlechtických rodů: Kostků z Postupic, Pernštejnů, od roku 1544 Bohdaneckých z Hodkova. Toto období je zároveň dobou rozkvětu panství. Petr Bohdanecký z Hodkova totiž podporoval zejména textilní řemesla, navíc roku 1547 nechává na českotřebovském náměstí postavit renesanční zvonici, která dodnes nese kamenný reliéf jeho erbu.

Později se Česká Třebová stává opět majetkem Pernštejnů, následně Hrzánů z Harasova a konečeně Lichtensteinů. Když v roce 1622 Českotřebovsko získali, skoncovali s relativní náboženskou svobodou a zahájili na zdejším panství rekatolizaci. V dalších desetiletích byla Česká Třebová - ostatně jako další města českého království - sužovaná útrapami třicetileté války. Nadto byla v roce 1636 postižena velkým a ničivým požárem. Během jediné noci shořela veškerá vnitřní zástavba. Tato rána poznamenala město na velmi dlouhou dobu. O sto let později, přesněji v roce 1745, došlo bohužel k velkému požáru znovu. Opět vyhořelo celé město. Před ničivými plameny zůstaly uchráněny pouze kostel, fara a po třech domech na každém jeho okraji. Následky této katastrofy se podařilo zahladit až ve druhé polovině 18. století. I tak ale zůstává Česká Třebová až do poloviny devatenáctého století malým poddanským městečkem s převážně neprogresivním hospodářstvím.

Radikální změnu v životě města přineslo až zprovoznění železniční trati z Olomouce do Prahy, ke kterému došlo v roce 1845. Se zahájením pravidelné dopravy vznikla nová pracovní místa a to přivedlo do města další obyvatele. Když byla v roce 1849 zprovozněna trať z Brna do České Třebové, stala se z tohoto města důležitá železniční křižovatka. Industrializace přinesla rychlý nárůst obyvatelstva. Zatímco v roce 1845 měla Česká Třebová asi 3000 obyvatel, o půlstoletí později to už bylo přes 6000.

Dalším významným zdrojem růstu i prosperity České Třebové byl textilní průmysl.Od poloviny 19. století se zde - přesněji v tehdy samostatné obci Parník, která je dnes jednou z městských části - začíná rozvíjet textilní výroba. Rozjíždí se tu pobočka vídeňské firmy Hermann Pollack´s Söhne (HPS), která nabízí zaměstnání stovkám dělníků nejen z České Třebové, ale i z okolí. Hospodářský rozkvět podnítil ve městě čilý spolkový život. Tento slibný vývoj byl však přerušen vypuknutím první světové války, která si vyžádala nemalé oběti z řad obyvatel města.

Život v 1. republice jakoby navázal na předválečný vývoj; ve městě panoval čilý stavební ruch, stavěly se celé nové čtvrti, školy, obecní domy. Místní spolky navázaly na svou předválečnou činnost, byly zakládány nové. Bohužel také tentokrát byl vzestupný trend - v krátké době již podruhé - přerván válečným konfliktem. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se Česká Třebová stala hraničním městem. Veškerý život v něm se musel přizpůsobit novým podmínkám. Řada obyvatel města, ať osoby židovského původu, ať účastníci protifašistického odboje, skončila svou životní pouť v koncentračních táborech.

Po válce byla zahájena obnova města, demokratický vývoj byl však přerušen únorem 1948. Na přelomu let 1948 a 1949 navíc prohrála Česká Třebová svůj boj o sídlo okresního úřadu, když okresním městem se, jak známo, stalo sousední Ústí nad Orlicí. V dalších letech přesto Česká Třebová rostla. Byla budována nová panelová sídliště, nové výstavbě musel ustoupit i starý Trávník.