Černíky

autorem je August Sedláček.

Jméno Černíky, původně Črmníky = osada Črmníků, Črmníkovy rodiny. Příjmení Črmník vzniklo zpodstatňující příponou

–ík z adj. črmný ( červený ).

Jméno Črmníky přešlo ve tvar Černíky několika změnami. V první slabice pronikala ve starých dobách průvodní

samohláska i podle slabiky druhé, ale od konce 15. století vidíme již dnešní –er- za –r- a v druhé slabice pak zaniklo ze

skupiny souhláskové buď –n-, nebo –m-.

Čermníky ( lépe než Čermíky, též Čermník ) ves u Kounic, jež se připadla r. 1340. Tehdá patřilo kapitule Vyšehradské 5

osedlých, které zastaveny v r. 1436 Jindřichovi ze Stráže a drženy pak ke Přerovu. Vedle toho byl tu vladyčí statek, na

němž seděl v r. 1436 Jan Chyba z Chlumu. Tento statek odumřel po Janovi Měkýši a prodán v r. 1534 sirotkům Jiříka

Vachtla z Poutnova. Odtud patřil díl tento ke Kounicům a přikoupen k němu i bývalý duchovenský statek. ( Trnka,

Kounice 102)

Černíky netvořily nikdy samostatný celek, nýbrž bývaly rozděleny mezi několik držitelů. Také kanovníci na Vyšehradě

měli podíl na vsi Černíkách. Jejich podíl se dostal v r. 1436 Jindřichovi ze Stráže, který je převedl nakonec Přerovu n. L.

Během 16. století celá vesnice nepatřila jednomu majiteli, až teprve v polovině 17. století byla již pohromadě u Kounic,

kde zůstala až do zrušení poddanství.