Borotice

Z archeologických nálezů: byly objeveny lochy, podzemní jeskyně vyhloubené v písečném kameni, kde snad obyvatelé za válečných dob uschovávali své zboží a obilí. Nad pánským dvorem bylo objeveno 17 hrobů, ve všech byly krásně propracované bronzové předměty. Po tři léta po sobě r. 1899, 1900 a 1901 potkalo Borotice velké krupobití. V listině r. 1283 čteme, že dědicové Dětřicha z Dobronic prodali část fary Milifronské a k ní příslušející tři lány v Boroticích Luckému klášteru. To ještě ale nebyl celý statek Borotic spojen s panstvím Luckým. R. 1349 Hartleb z Lechovic daroval svému bratru Janovi své zboží ve Višňovém a v Boroticích a r. 1351 Vítek, děkan kostela olomouckého, daroval svůj třetí díl vsi Borotice pánům Alšovi z Fultšejna a Janovi ze Židlochovic. Se vsí se mezi pány vesele paktovalo, přece však kanovníci lučtí pomalu ves zakupovali alespoň po částech. Už r. 1371 Beneš z Borotic postoupil své dědičné lány v Boroticích klášteru Luckému, stejně tak r. 1384 Liček z Lilče na Tvořihrázi prodal své dva svobodné lány v Českých Boroticích opatovi Luckému Zachariášovi. A však r. 1409 markrabí Jošt odňal Borotice klášteru Luckémua daroval je Buzkovi z Křídlovic. Ten pak r. 1448 svou tvrz v Boroticích se dvorem, lidmi poplatnými, polnostmi, vinicemi, vodami i lesy a vrbinami postoupil Janovi z Lechovic. Přece ještě část vsi byla prodána klášteru, a to když r. 1512 vyměnil klášter Lucký s Václavem z Vajtmile svou ves Borotice za městečko Strachotice. R. 1524 připadly Borotice pod Hrušovansko Janovi z Perštejna a od r. 1585 byly postoupeny Zikmundovi Čertoryjskému z Čertoryj. Příslušenstvím byly tehdy dva dvory, zahrady, vinice, chmelnice. R. 1614 prodal Borotice Hynek z Náchoda se dvorem, ovčínem, cihelnou, zahradami a velkým rybníkem své ženě Sybile z Roupova za 15. 000 zl. mor. R. 1660 všal byly Borotice opět vráceny klášteru Luckému. Po třicetileté válce bylo v obci 20 lánů polí, 4 domy osedlé, 15 starých pustých. Ves byla téměř pusta do r. 1672, když se znovu osazovala, část pozemku užívala vrchnost Lucká, část usedlíci z Lechovic. Po zrušení káštera Luckého r. 1784 byly Borotice se statkem Lechovickým r. 1824 prodány měšťanu vídeňskému Josefu Langovi. Po jeho smrti zdědila ves jeho dcera Julie a po ní r. 1865 její syn Maxim baron Kobeck, říšský a zemský poslanec.

Dekretem prezidenta repebliky č. 12/1945 a 108/1945 dostalo se lidu českému zemědělské půdy. Dá se říci, že je to druhá pozemková reforma, která dává zemědělskou půdu do rukou nejchudších vrstev národa. Nejlépe je to vidět na pohraničí. Jako první Čech se vrátil 28.5.1945 do rodné obce pan Jan Dechet, který byl potom 6.6.1945 okresním národním výborem jmenován prvním správním komisařem v obci. Z jeho rukou přijímali noví osídlenci dekrety. Bezpečnost v obci těsně po osvobození v okolí udržovali vojáci československé armády. V červnu 1945 počala fungovat bezpečnostní služba SNB v Lechovicích a Čes. Křídlovicích, kam byla obec přidělena. Jako další osídlenec přišel pan Jan Kuchařík z Horních Dunajovic, po něm následoval Robert Trojan, třetí byl Bohuslav Holík, který se stal národním správcem velkostatku barona von Kübecka, jehož sídlem byl zámek v Lechovicích. Později statek převzal zemský národní výbor – správcem i nadále zůstává Bohuslav Holík. Osídlení obce skončilo asi v druhé polovici r. 1946. Katastr obce Borotice se rozkládá od železniční tratě Hrušovany – Znojmo mezi obcemi Krhovice, Hodonice, Lechovice, Čejkovice a Č. Křídlovice. Výměra orné půdy v r. 1945 byla 1077 ha, v r. 1946 bylo provedeno scelování. Majetek obce v té době obnášel 3213 ha půdy, cenný majetek obce byla třešňová alej od Borotic do Lechovic, čítala 214 stromů. V říjnu 1945 byla ONV ve Znojmě jmenováná správní komise, která vedla správu do doby, než byly utvořeny politické strany. Předsedou správní komise byl jmenován Bohuslav Holík, členy pak Jindřich Ferda, František Povolný, Petr Pokorný, Karel Pavlů. Tajemníkem na OÚ se stal Valentin Jeřábek. Úřadovalo se na obecním domě č.p.68, po Němcích byl převzat inventář kanceláře, kde se až do příchodu RA úřadovalo jen německy. V r. 1946 byly vyhlášeny první volby, v obci kandidovaly 3 strany: komunistická, nár. socialistická a lidová. Komunisté dosáhli 8 mandatů, národní socialisté 7 a strana lidová 2 mandáty. Předsedou se stal Jaroslav Nekvasil, pekař v Boroticích za stranu nár. socialistickou. Obec Borotice s osadou Filipovice čítala v r. 1945 141 čísel. Mnohé budovy byly hodně staré, další pak značně poškozeny z války. Též všechny mosty přes Jevišovku byly Němci vyhozeny, takže byly postaveny jen provizorní dřevěné. Ke konci r. 1946 komise ONV Znojmo prohlédla vesnici a ze zdravotních důvodů nařídila odklizení celkem 27 domů. Práce při odklizování prováděli občané sami za vedení Jana Kotoulka. A sankce budov byla provedena za finanční podpory státu a obec tím nabyla lepšího vzhledu. Po té bylo započato se stavbou mostů přes 3 ramena Jevišovky. Stavbu vedl Krajský národní výbor v Brně za vedení ing. Homoly. Mosty jsou betonové se železnými nosníky. Náklad na vybudovnání mostů obnášel částku 394 000 Kčs a byl kryt příspěvkem KNV v Brně. V r. 1947 byl v obci zřízen místní rozhlas. Síť i rozhlasovou ústřednu instaloval J. Židlík z Jaroslavic. Byli jsme první obcí v širokém okolí. Byl konec bubnování Šturce, později Ignace Crhounka, kteří 1x za den vyhlašovali zprávy národního výboru. Vlakové spojení s okrením městem Znojmem dělo se na železniční stanici Božice - Jaroslavice, vzdálené od obce 6km. Dokud nebyla zahájena pravidelná doprava osob z Lechovic do Znojma, chodilo se denně na vlak do Božic. Od r. 1945 byla obec připojena na poštovní úřad do Lechovic. Telefon byl napojen na ústřednu v Božicích a telef. stanice byly nainstalovány na MNV a st. statku, obdržely čísla 2 a 3. Škola byla v Boroticích do r. 1945 dvojtřídní – německá. Budova byla velice zchátralá, správce školy byl jmenován dekretem ONV ve Znomě Petr Pokorný. Jeho úkolem bylo dát školu do pořádku. V r. 1945 učil P. Pokorný ve škole sám. Generální oprava byla konkursem zadána staviteli Petru ze Znojma. Veškeré práce s adaptací trvaly 3 měsíce, takže na škole začalo vyučování v říjnu 1947. Oprava školy si vyžádala 578 627 tis. Kčs. 330 tis. Kčs přispělo ministerstvo školství. Tak se stala národní škola jednou z nejpěknějších budov v obci. MŠ byla umístěna nejprve v přízemí v tělocvičně, v r. 1947 pak byla pří opravách přemístěna do bývalého bytu řídícího učitele. Byla vybavena novým nábytkem a množstvím hraček. První učitelkou v r. 1945 byla Anna Jakůbková, v r. 1946 Pavla Davidová a v r. 1947 Marie Večeřová. Do r. 1948 proběhlo mnoho změn ve výměně obyvatelstva. V r. 1947 a 48 přistěhovalo se do obce hodně občanů slovenské národnosti z Rumunska, aby pracovali na statku. Některé domy zde byly převzaty státním statkem jako domy deputátní. Bydleli v nich pak zaměstnanci statku.

Historický Únor 1948 se odrazil také v dění v náší obci. Byl vytvořen akční výbor, jehož předsedou se stal Jan Kotoulek. Předsedou strany KSČ byl Oldřich Nečas. Místní národní výbor se stal opavdu aktivní, svědčí o tom mnoho akcí týkající se zvelebení obce. První akcí bylo upravení prostoru před usedlostí Rudolfa Plevy, Karla Bernáta, Aloise Koloucha. Zbory po Němcích byly odstraněny a na velkém prostranství postaven se zbírek památník osvobození, odhalený v květnu 1949 za široké účasti veřejnosti. Od památníku byla v té době provedena kanalizace směrem k lukám. Další akcí bylo postavní požární nádrže na náměstí ve dvoře obecního domu nákladem 19.945 ,- Kčs, uhrazena KNV v Brně. V květnu r. 1948 postihlo katastr obce Borotice krupobití, celá úroda byla zničena. Občanům byla ihend poskytnuta záloha na nákup osiv a setby ve výši 52.040 ,- Kčs, na opravu studní bylo NV věnováno 124.000 ,- Kčs, byly opraveny obecní cesty vycházející do polí. V témže roce bylo zřízeno jeviště v hostinci p. Kejíka nákladem 94.000,- Kčs. Jeviště dodala firma Fert z Brna. Kromě pěkného portálu s těžkou červenou oporou má jeviště velkou rozvodnou desku, 24 reflektorů, 4 kuželové reflektory – odehrálo se zde mnoho divadelních představení. JZD vzniklo v Boroticích z utvořeného strojního družstva založeného 14.3.1948. Předsedou tohoto strojního družstva byl zvolen František Nečas, místopředseda Václav Musil, jednatelem Karel Burget, pokladníkem Josef Okoun, hospodářem Oldřich Nečas. Družstvo čítalo 30 členů. Základem hospodaření bylo zakoupení traktoru, přívěsného vozu a orného nářadí. Na podzim 1949 ze strojního družstva vzniklo JZD. Pro společnou výrobu byly adaptovány stodoly pro ustájení skotů a vepřů a to u Jindřicha Ferdy, Štěpána Mokrohajského a na usedlosti Štěpána Pokorného. Počátky byly svízelné, chyběly zkušenosti jak v organizaci práce, tak kontrole i administrativní evidenci. Novým pokladníkem byl Katel Pavlů, účetník Jan Kotoulek. Do r. 1953 po Františku Nečasovi byl předsedou Jan Bernát, který později přestoupil do státních statků a od června 1953 má družstvo nového předsedu Františka Kučírka, účetního Jana Vaňka z Lechovic. Výše pracovní jednotky byla velmi nízká. V r. 1953 brali družstevníci na pracovní jednotku až 5,20 Kčs, konečný doplatek koncem roku činil 1,80 plus naturální dávky. V r. 1954 byla postavena montovaná drůbežárna a na to sušárna tabáku. Tabáku se v Boroticích dobře dařilo, byl dobré kvality a přinášel dobré příjmy do pokladny.

V srpnu 1954 došlo k reorganizaci výboru JZD. Přesedou byl zvolen Oldřich Nečas, pracovní jednotka se zvedla na 14,30 Kčs. V témže roce byla provedena výsadba nové vinice směrem k Čejkovicím na ploše 2 ha. Vedoucím vinařské skupiny byl Bohumil Pleva. V r. 1955 provedlo družstvo výstavbu polního mlatu, kůlny na nářadí a konírnu čp. 29 adaptovalo na porodnici pro prasnice. Veškeré stavební práce provedla stavební skupina za vedení Jana Kotoulka. Koncem r. 1955 družstvo hospodařílo na výměře 286 ha a mělo 45 členů. I přes to, že se podmínky pro práci lepšily, přešlo během r. 1956 několik družstevníků do státního statku. V r. 1957 zvolili členové na výroční schůzi předsedou Josefa Krátkého, který byl potvrzen znovu i v příštím roce. Zároveň s ním byl zvolen rostlinářem František Povolný, živočichářem Jindřich Ferda, vinařem a pokladníkem Josef Klíma, zelinářem Eduard Kubát.. V této době bojovala oblast od Znojma až po Břeclav s velkou neúrodou. Příčinou sníženého finančního plánu byla nejen nízká dojivost v živočišné výrobě, slabší snůšky u slepic, ale celková neutěšená situace. Od r. 1958 zcela vymizel ve vesnici soukromý sektor. MNV – po r. 1949 se na MNV vystřídalo mnoho funkcionářů. Po předsedovi Fr. Nečasovi byl předsedou A. Fiala, po něm Josef Okoun, Štěpán Pokorný, na to Jan Kotoulek. V radě zasedali E. Bohdálek, J. Dechet, Fr. Pokorná, A. Pokorná, A. Chalupová. Byly vytvořeny komise zemědělská, kulturní, finanční Svazu žen. MNV je umístěno na čp. 75 naproti státnímu statku, provozuje i knihovnu. Jako knihovnice pracovaly většinou učitelky MŠ. V 50. roce byla provedena instalace vodovodu do tříd ZŠ a společných záchodů. Na chodbách byla položena nová dlažba. Ke konci r. 1958 vlastně celé družstvo přešlo ke státnímu statku, zároveň však nastává i odliv do průmyslu – Prefa, zedníci. Ředitelství statku bylo ve Znojmě. Lidé pracovali v Boroticích pod vedením Jana Brzobohatého, rostlinářem byl p. Pavel Dřevojan, živočichářem J. Portl, mechanizátor J. Dechet – po něm nastoupil na jeho místo Alfons Dechet. Každým rokem se něco přistavovalo – kravín Donava pro 180 ks krav, 3 velké teletníky, 4 kryté kolny na seno a slámu, velké silážní jámy, váha se sprchami pro zaměstnance. Na Donavě je zavedeno strojní dojení krav, je položena nová dlážděná silnice od školy na středisko, budován statkový vodovod.

V r. 1962 se statek odpoural od Znojma, bylo zřízeno ředitelství v Prosiměřicích pod firmou Semenářský šlechtitelský státní statek, ředitelem ustanovem František Kubiš. Co se dělo v obci? Během let 1962 – 1965 se prováděla regulace Jevišovky, byl zbourán 2. a 3. most, nový most se stal chloubou obce. Vedle ZŠ je přistavěna MŠ, a v akci ,,Z “ bylo provedeno oplocení areálu školy, ředitelem po P. Pokorném se stává Erik Bohdálek. Předsedou MNV je stále J. Kotoulek, po odchodu tajemníka V. Musila do důchodu se stává tajemníkem Rudolf Hanzlíček. Členové rady jsou Slímařík Fr., Jos. Kočenda, Pokorná A. a Pokorná Fr. V r. 1964 byla opravena celá budova MNV, byla zbudována autobusová čekárna a protilehlé nástupiště, byla dokončena úprava kolem památníku. Sloučily se obce Borotice a osada Filipovice, bylo provedeno přečíslování všech domů. Ve stejném roce po upřesnění zákona o starobním pojištění odchází první zaměstnanci statku do důchodu – Fr. a Roz . Povolní, Bor. Stejný, V. Musil. Národní výbor byl vyhodnocen v rámci okresu ve zvelebení vzhledu obce jako první a byla mu věnována odměna 10.000,- Kčs.

Několik zápisů ze schůzí rady MNV….- na čp. 70 bude po bývalých majitelích Julia a Zuzaně Dvořákových zřízena holičská provozovna. – 8.2.1961 – schválení kandidáti Myslivecké společnosti, předsedou K. Bernát, hospodářem Jos. Krátký, jednatelem Krátký Jan, pokladníkem Dřevojamn Pavel, místopředsedou Kejk Fr.. - 5.2.1962 – Tělovýchova Jednota Sokola – náčelníkem Lad. Kašpárek. – 20.9.1963 – bylo započato s pokládáním obrubníků a dlážděním chodníků kolem náměstí. – Byl zvolen nový výbor Svazu žen, předsedkyní M. Dřevojanová. Rada MNV odprodala domky, které patřily dříve státním statkům a domky z titulu bývaloho Národního pozemkového fondu: Antonínu Krátkému, Emilu a Vilmě Pelechovým, Kresanové Juditě, Charvátu Hynkovi, Jos. a Marii Šimkovým, Vojtěchu Přibylovi, Zd. Soukupovi. Do konce roku mají osobní auta: nová – Alf. Dechet, Portl Josef, Dřevojan Pavel, Baláž Emil, zánovní – Krátký Jos. ml., Krátký Jan, Hanzlíček Rud., Nečas Oldřich, Vítek Václav.

Rok 1967 - Letošní obrovské sucho nadělalo mnoho škod na polních kulturách, statky začaly zavodňovat vodou z Jevišovky. Pršet začalo až 8. září, pršelo pak několik dní. Letos se také vyskytlo mnoho vos a sršňů. Přišlo se tím o hodně hroznů, které navíc podzimními dešti byly shnilé. Pořádají se první hony na zajíce a na bažanty – byli pozváni hosté z Francie, Belgie, Německa a ze Slovenska. Statky letos poprvné sklidily veškerou cukrovku pomocí mechaniky. V měsíci listopadu také proběhl filmový festival, který trval 3 dny, účast však nebyla velká, projevila se zde konkurence televize. Rada MNV dala v akci Z vyštěrkovat vývodové cesty ze silnice – k marmeládce, nad památníkem, celá trasa na náměstí byla asfaltována. Práce však postupovala pomalu, a tak asfalt zmrzl a nespojil se se štěrkem. ML knihovna se modernizuje, knihovníkem je František Slimařík. Knihovna má 1.277 knih v přírustkovém seznamu, čtenářů zatím jen 45. Za všechny pořádané akce je třeba vzdát díky p. Petru Pokornému a p. Eriku Bohdálkovi, stejně tak veliké díky za jejich intervenci na ONV i u dodavatelských firem. V r. 1972 se ujímá zápisu do kroniky p. J. Portl, kderý je v obci od r. 1945. V zápise chybí celé čtyři roky, takže se snaží dopsat své paměti. V období 1964 – 1971 bylo pro vzhled obce uděláno nejvíce. Jednak občané sami projevovali zájem, MNV se snažil o celkovou úpravu v obci. Byly zakoupeny dlaždice a obrubníky, bylo upraveno prostranství kolem pomníku, postavena čekárna a nástupní ostrůvek. Při regulaci Jevišovky se ztratily prameny ve studních. Touto úpravou řeky byla tři ramena řeky svedena do jednoho. Prostřední koryto bylo zahrnuto a úpravou byly získány 2 ha půdy. Když se pak však přistoupilo k výstavbě středisek ŽV, tak voda nestačila. Byla vybudována nová studna 100m dále od stávajících, stavba byla zadána odborníkům z Maďarska s postavením hydroglobusu ve středisku na objem 100 000 l vody. Jelikož zdroj vody byl dostačující, žádál MNV na připomínky občanů státní statek o připojení vodovodu na celou obec. Plán na vodovod vypracoval p. ing. Štěpán Pokorný a rozdělil na 4 trasy: A – náměstí 478 m, B – směr Lechovice 900 m, C - kopeček 375 m, D - Filipovice 1.210 m = celkem 2.963 m.

Práce na vodovodu započala r. 1970 a skončila v r. 1971 nákledem 450.000,- Kčs. Na sdružený vodovod přispěl Sem. Státní statek 100.000,- Kčs, ostatní výdaje byly kryty z prostředků MNV. Napojeno bylo 82 domů. V r. 1971 bylo vybudováno v obci výbojkové osvětlení v počtu 33 kusů svítidel. Největší zásluhy na těchto akcích jsou přičítany aktivitě Jana Decheta. Ze školství – Po dosavadním řediteli s. Pokorném nastoupil s. Erik Bohdálek. Z jeho iniciativy bylo přikročeno znovu ke generální opravě školy asi za 360.000,- Kčs – byla provedena výměna oken, dveří, zavedeno ústření topení, nová fasáda. Práce provedli zaměstnanci stavební skupiny St. sem. statku. V r. 1971 byla naše obce spolu se 40-ti dalšími obcemi zařazena do oblasti pohraničí. V této době má obec 108 domovních čísel (dnes v roce 2000 130 dom.čísel), a 390 obyvatel (dnes v roce 2000 360 obyv.). Přes 100 občanů pracuje na statku, k jejich hrubé mzdě bylo vypláceno 10% pohraničního příplatku.