Bílá Hlína

V roce 1745 zde vzniklo dalších 6 chalup. Jednu z nich si vystavěl Jakub Sameš z Podolí u Mnichova Hradiště. Jeho rod žije v obci dodnes. Potomci rodu Samešových se během let rozšířili po celém světě. V České republice jich žije více než 700 a další dvě stovky žijí např. v Německu, Švýcarsku, Americe, Austrálii a Novém Zélandě. Od roku 1787 žije v obci další rozšířený rod – Nedomovi. Ve druhé polovině 18. století byly v Bílé Hlíně vystavěny další domky a v roce 1800 zde bylo již 33 domů. První úřední sčítání lidu z rok 1850 uvádí, že v Bílé Hlíně žilo v 39 domech 289 obyvatel. Okolo rok 1830 se v okolí obce pohyboval známý loupežník Václav Babinský. Ve vyšetřovacích spisech je doloženo, že bydlel u Františka Nedomy a v místní hospodě převzal falešný cestovní pas z 1. října 1831. V roce 1832 a 1850 zemřelo v Bílé Hlíně několik osob na choleru. Při posledním větším výskytu cholery v Čechách v roce 1866 byla obec této epidemie ušetřena. V závěru června 1866 probíhaly v okolí boje Rakousko-pruské války. Většina obyvatel odešla z obav před pruským vojskem až k Mladé Boleslavi, mladí muži se schovávali v okolních lesích.

Ještě před zrušením roboty měla Bílá Hlína osadního rychtáře a byla součástí Klášterské rychty. V roce 1864 byla vytvořena politická obec Horní Bukovina, jejíž součástí byla i Bílá Hlína a Klášter nad Jizerou a Habrem. V roce 1898 vznikl v bílé Hlíně hasičský sbor, který se stal v následujících desetiletích nejaktivnější organizací v obci. Při hasičském sboru existoval ochotnický soubor. V době boje za všeobecné hlasovací právo byla v Bílé Hlíně založena místní organizace sociálně demokratické strany, která již v roce 1905 měla 36 aktivních členů. Při sociální demokratické organizaci měla určitý čas v obci sídlo Dělnická tělocvičná jednota.

Během I. světové války muselo narukovat 46 bílohlínských mužů, 13 z nich padlo. Za vznik Československa bojovali v čs. legiích i 4 muži z Bílé Hlíny. Při pozemkových reformách v I. republice získali bílohlínští rolníci další půdu, avšak i největší z nich nevlastnili více než 10 ha. V roce 1934 by vystavěn vodovod a tím ukončeno tíživé zásobování vodou, protože se obec nachází na náhorní plošině a trpěla nedostatkem vody již od svého vzniku. Výškový vodojem je dodnes dominantou obce.

Při záboru pohraničí v roce 1938 se Bílá Hlína stala pohraniční obcí a velká část katastru této české obce byla připojena k Německu. Za II. světové války mnozí občané podporovali zajatce při transportech do Německa. V samém závěru války při přestřelce poblíž obce zahynul ruský partyzán Feďa Solověv a dva němečtí vojáci. Bílá Hlína byla osvobozena ruskými vojsky 10. května 1945. Po válce odešlo z obce 85 lidí osídlovat pohraničí po odsunutých Němcích a počet obyvatel se velmi snížil. V dalších desetiletích odešli množí další za prací do měst a tak v současné době v Bílé Hlíně žije stovka obyvatel. V obci je fungující restaurace i prodejna a v širokém okolí je tato vesnička známá svým bohatým společenským životem a pohostinností. V obci se pořádají masopusty, máje i další slavnosti. Pořádají je většinou místní obecní úřad a baráčnický spolek z Kláštera Hradiště nad Jizerou, který má ve zdejší vesnici 25 členů. Několik bílohlínských občanů je organizováno v hasičském sboru v Horní Bukovině. V obci existuje místní organizace sociální demokracie i Klub mladých sociálních demokratů.

V roce 1990 se Bílá Hlína oddělila od Horní Bukoviny a pětičlenné místní zastupitelstvo samo spravuje záležitosti této malé vesničky s bohatým životem.