Bernartice

1618 byli jezuité vyhnáni, ale opět se vrátili po bělohorské bitvě. Za jejich působení získala obec status městyse v roce 1636. Mohlo se zde vykonávat hrdelní právo. V roce 1626 jezuité přikoupili nedaleké Borovany a roku 1691 i Dobronice. Roku zachvátil obec 1672 velký požár, při kterém lehla popelem část městečka a fara. Roku 1680 se v Bernarticích odehrála morová epidemie. Dále v roce 1713 epidemie cholery, při které zemřelo a bylo pohřbeno 700 mrtvých. 1748 se na území obce odehrálo kázání pátera Koniáše, načež mezi lety 1770 až 1772 zastihl obec hladomor a další epidemie moru. Roku 1773 byl zrušený jezuitský řád a Bernartice připadly královskému státnímu panství v Opařanech. Roku 1795 se udál velký požár, při kterém shořela kromě domů i fara, kostelní věž a škola. Během požáru došlo k roztavení zvonu. Počátkem 19. století, přesněji roku 1805 zde tábořila francouzská vojska. Rok poté po nich vojska bavorská.[2]

V roce 1825 koupil Bernartice kníže na Bechyni Pavel Paar. Roku 1837 započala stavba státní silnice z Tábora do Písku, později v roce 1851 proběhla stavba okresní silnice z Milevska do Bechyně. Za I. světové války padlo na frontě 31 mužů.[2]

Během druhé světové války hrozil Bernarticím obdobný osud od nacistů jako obci Lidice[1] kvůli přítomnosti členů československé paraskupiny INTRANSITIVE. Za aktivní pomoc, kterou obyvatelstvo poskytlo, bylo později 23 občanů obce popraveno a dalších 5 posláno do koncentračních táborů.