Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr.
Hledat firmy v obci Běleč nad Orlicí
Živé firmy v obci Běleč nad Orlicí 10 firem
Běleč nad Orlicí č. 10zavřenoBěleč nad Orlicí č. 102dle domluvyBěleč nad Orlicí č. 58ZavřenoBěleč nad Orlicí č. 172ZavřenoBěleč nad Orlicí č. 115OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 58OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 121OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 36OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Běleč nad Orlicí č. 102dle domluvyBěleč nad Orlicí č. 58ZavřenoBěleč nad Orlicí č. 172ZavřenoBěleč nad Orlicí č. 115OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 58OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 121OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 36OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Běleč nad Orlicí č. 58ZavřenoBěleč nad Orlicí č. 172ZavřenoBěleč nad Orlicí č. 115OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 58OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 121OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 36OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Běleč nad Orlicí č. 172ZavřenoBěleč nad Orlicí č. 115OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 58OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 121OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 36OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Běleč nad Orlicí č. 115OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 58OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 121OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 36OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Běleč nad Orlicí č. 58OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 121OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 36OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Běleč nad Orlicí č. 121OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 36OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Běleč nad Orlicí č. 36OtevřenoBěleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Běleč nad Orlicí č. 72Otevřeno 24 hodin
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
1 části obce:
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
Demografické údaje
Historie obce Běleč nad Orlicí celá historie
Obec Běleč nad Orlicí se nachází v překrásné lokalitě v údolí řeky Orlice, ze tří stran obklopena borovými lesy, poblíž krajského města Hradec Králové. Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.
V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.
Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.
Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.
Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.
Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.
Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.
V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.
Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.
Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.
Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.
Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.
V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.
OBEC Běleč nad Orlicí
Běleč nad Orlicí č. 10, 50346, Třebechovice pod Orebem
Osoby
- p. Voborníková Dagmar, starosta
Kontakty
- 495 593 806
- starosta@belecno.cz
- belec.trebechovicko.cz
Vlajka
