Tatce

Tatce čítají (1890) 91 domů se 787 obyvateli. Čechy (185 na km2). Mužů napočteno 380, žen 407; osob do 16 let 144 m, 155 ž, produktivních 205 m, 223 ž, přes 60 let 31 m, 29 ž, svobodných 218 m, 214 ž, ženatých a vdaných 151 m, 154 ž, ovdovělých 11 m a 39 ž. Katolíků 759, evang.helv. 21, israel.7.

Čísti a psáti znalo 305 m a 283 ž, jen čísti 5 m a 6 ž, neznalých 70 - 48 m, 118 -71 ž.

Dle zaměstnání jsou: hostinští 3, kupci 3, kovář 1,krejčí 1, obuvníci 5, řezníci 2, truhláři 2, pekař1, rolníci a ostatní lid dělný.

Kat.rozloha zabírá 4,24 km2. Rolí 356 ha 12 arů 66 m2, luk 38 ha 51 arů 28 m2, zahrad 7 ha 80 arů 83 m2, pastvin 4 ha 92 arů 2 m2, lesů 64 arů 14 m2, zastav. 4 ha 38 arů 7 m2, skal 23 arů 48 m2, cest atd. 11 ha 19 arů 84 m čtver. Obci patří 242 ha 94 arů 84 m čtver., velkostatků 141 ha 56 arů, ostatek jednotlivcům.

Půda pozemků jest prostřední.

Roku 1897 napočteno 9 koní, 172 kusy hov. dobytka, 70 koz, 40 vepřů, 16 úlů.

Tatce jsou katastrální a místní obcí, přifařeny a přiškoleny jsou ke Skramníkům, poštovní a železniční stanice Pečky na dráze.

Roku 1902 platilo se daní 5 033 K 33 h, obecních přirážek 30%.

Názvy tratí:

Role: Na staré bažantnici, Za chaloupky, Za Slavatovou hrází (název snad historický)?, Za drahou, K Milčicům , Nad rybníky, Na křemínku, K průhonu, Ve čtverých, Na haji, Za mlýnem, U jezírek. Luka: Rybníky, Za kanálem.

Paměti.

Název osady Tatce (pův. Tatci ) naznačuje, že ves povstala v dobách mladšího osídlení slovanského.

Ve 13. století připomínají se Tatce jako majetek kapitoly Vyšehradské, náležejíce s blízkými Milčici k dílu proboštovu. Již tehdy stávala tu tvrz. Zároveň měl tu dvůr nějaký klášter Sázavský. Probošt Jan, poboční syn Přemysla Otakara II., prodal zboží 180 jiter v Kameněmostě a koupil za to ves Vrbčany, kterouž r.1292 připojil k sídlu svému v Tatcích. Za nedlouho vzal ten statek velkou pohromu. Král Jan Lucemburský, veda válku s některými odpořilými pány českými, přitrhl v listopadu r.1317 s cizími žoldnéři ku tvrzi Tatecké a dobyl jí.(DPr.I., SP.225) Jiný probošt Jan II., nevlastní bratr Elišky Přemyslovny, snažil se to zboží opět zvelebiti, ale nedařilo se mu pro vydírání peněz od krále. Matěj, opat kláštera sv.Prokopa, a konvent jeho, jemuž byl probošt příznivcem, propůjčil mu sice 29.ledna 1321 dvůr klášterní v Tatcích k bezplatnému užívání do života jeho, ale brzy byl probošt nucen celý statek zastaviti Štěpánovi z Tetína, písaři zemskému, za 300 kop. Dne 10.listopadu 1326 učiněna s tímto smlouva, aby ves Tatce s tvrzí a vsí Vrbčany, Břežany a Tatce do desíti let držel a potom proboštovi bez výplaty vrátil. Poněvadž byla tvrz, dvůr a rybníky úplně v rozvalinách, měl je Štěpán znovu zbudovati. Na opravu tvrze a dvora povoleno mu 100 kop, na rybníky 30 kop, kteréž měly se Štěpánovi nahraditi, pokud statku držeti bude, dokud by zaplaceny nebyly, měl statku užívati. (RD. III. 273, 482) Probošt Jan podporoval snahy královny Elišky, kterýmiž hleděla manžela svého přivésti k tomu, aby rozptýlené statky a důchody koruny hleděl zase přinavrátit. Nenávistníci královny osočili jej proto u krále ze zrady nějaké, načež probošt r.1322 v Praze nenadále zajat a uvězněn. Druhého dne podařilo se mu sice, utéci do Bavor, ale král zabavil nyní všecky statky jeho. Po dvou letech dosáhl probošt Jan opět milosti královny a statky mu zase navráceny. Úřad svůj kancléřský vykonával potom až do r.1334, kdy mu Karel, jako vladař zemský, zjednal biskupství Olomoucké.(DP.I.) Z listiny, kterouž roku1356 Karel IV potvrdil práva a výsady probožství Vyšehradského se dovídáme, že tehdy k němu patřila v Tatcích tvrz, ves se čtverým poplužím a s lukami. (DPr.III.71.) Ze dvorce kláštera Sázavského, o němž dříve byla řeč, vycházel roku 1377 úrok sta kop gr. Téhož času prodal opat Jan ten plat a koupil za to jistá zboží ve Skvrnějově. (Sp.233.)

Když roku 1421 Pražané se Žižkou vítězně ovládli zemi Českou proti Sigmundovi, zabrali mnoho statků duchovních v okolí Prahy i uvnitř země. Tehdy vzali od probošství Vyšehradského tvrz a ves Tatce a dali ji Václavu Cardovi s Petrovic, polnímu hejtmanu svému. Avšak po válkách husitských zapsal r. 1436 císař Sigmund tvrz Tatce s dvorem poplužním, ves s lidmi a zároveň ves Vrbčany Janovi Kralovicovi z Kralovic v 850 kopách grošů čes. (AČ.II.175.)

Vedle toho býval v Tatcích také skrovný statek zemanský, na němž se jmenuje r.1420 Jan, řečený Mráček z Tatec, a r.1447 Jindřich, řečený Odolen z Tatec a bratr jeho Jaroš z Tatec. Jindřich z Tatec seděl potom na Chvátlině a Jaroš, řečený Odolen z Tatec, jmenuje se ještě roku 1458, kdy koupil v Chotouni 2 kopy platu věčného.(AČ.I.514,III.537,PDZ.II.290.)-na témže dvoře seděl snad později Jan Krejsa z Tatec, jenž pro lichvu statku pozbyl. Král Vladislav dal ten nápad 7.prosince 1500 Jiříkovi z Násilí a Matěji Tuchorskému z Řešetářova. (AČ.XVIII. 240.)

Jan Kralovec byl r. 1454 mrtev, a sirotky jeho opatroval Jan ze Chvalovic. Jeden z nich jménem Oldřich ujal se potom Tatec, ale postoupiv je dobrovolně Janovi z Vyšehořovic a dědicům jeho, oseděl na Radimi. Král Jiří potvrdil ten zápis a připsal na zboží Tateckém Janovi a dědicům jeho půl dvanáctara sta kop gr. Když pak Jan z Vyšehořovic i s dědici zemřel, dal král Vladislav r.1483 statek Tatce Janovi ze Šejnberka a Jindřichovi z Kostelce, kteří tak se o ně rozdělili, Janovi kancléři dostala se ves Vrbčany a jmenovanému Jindřichovi tvrz Tatce s dvorem poplužním, se vsí a jinými příslušnostmi. Jindřich z Kostelce založil potom při Tatcích rozsáhlý rybník. Před r. 1500 držel již Tatce zápisně Jan ze Šelnberka, jenž vyplatil je načež mu 27. ledna 1501 král Vladislav obnovil zápis na Tatce v 850 kopách grošů. (AČ.XVIII.193,247.)

Týž připojil Tatce k hradu svému Přerovu (u Brandýsa n.L.), a tvrz zdejší zanikla. Jan ze Šelnberka prodal 17.února 1524 toto dědictví své jednak Starému, jednak Novénu městu Pražskému. (DZ.1.B.29.)

Tatce drželo potom Staré město Pražské do r.1547, kdy mu zabrány a připojeny ke komornímu panství Přerovskvému .(PA.XII.169.) Když později(1601) paní Marie Magd. z Lobkovic, choť pana Rudolfa Trčky z Lípy byla zapůjčila císaři Rudolfovi II. na vydržování lidu vojenského 20.000 kop míš., byly jí upsány na panství Přerovském jmenovitě na Vyšehořovicích, Vykáni, Horoušanech, Tatcích, a Pečkách. Tyto vesnice zapsal císař r.1608 Trčkovi dědičně a zůstávaly odtud při Kounicích. (DZ.135.Oř.) Od paní Trčkové koupil r.1616 ves Tatce celou, s dvory km. a platy, s krčmou, s rybníky a potoky, s platem z Milčic, z luk opatovských, za 19.000 k.m. Karel st. Záruba z Hustiřan a připojil ji k Radimi. Paní Trčková vymínila sobě při prodeji lidi: Bart. Řídkého, rychtáře, Jana Cerkvického, mlynáře a Víta Bouchanka s rodinou a dětmi. (DZ.190.B24.) Při zboží Radimskérm zůstaly již Tatce trvale.

Pusté nalezeny selské grunty Hynkovský (120 str.), Opatřilovský (80 str.) a Kejřovský (60 str.).Při krčmě bylo 15 str. rolí (AZ.Kouř.)

Když roku 1747 panství Radimské bylo odhádáno, seděli v Tatcích sedláci: Jakub Váňa, Jan Bilanský, Jiří Sigmund, Mates Váňa, Václav Zedník, Jan Červenka, Jan Váňa, Jakub Váňa zadní, a Martin Horáček, kteříž úročili po 11 zl.42kr. Dále Půlláník: Matěj Krupka (8zl.12kr.) a chalupníci: Jan Psota a Václav Mráček (1zl.54 kr.) Celá ves s příslušenstvím oceněna za 20.001 zl.49 kr. 37/4 h., dvůr panský s příslušenstvím za 10.093 zl.12 kr. 11/2 h.(DZ:283:G 29.)

Do roku 1778 vzrostla osada na 35 domů, roku 1843 čítala 61 domů se 464 obyvateli, r. 1854 již 468 obyvatel.