Bludov

Ve století patnáctém patřilo panství pánům z Kunštátu, z Vadštejna a konečně Tunklům z Brníčka. Za vlády Jiřího Tunkla z Brníčka byla v okolí Bludova vybudována soustava rybníků, zrušená v první polovině 19.století. K dobytí a rozboření bludovského hradu došlo za česko-uherských válek, někdy kolem roku 1471. Zříceniny byly postupně rozebrány, zejména na stavbu staré silnice do Šumperka. Od Tunklů koupili Bludov roku 1496 Žerotínové. V 16. století pak měnil bludovský statek rychle majitele. Někdy po roce 1571 byla v obci při tzv. Dolním dvoře postavena renesanční tvrz. Poslednímu majiteli panství před Bílou horou, Janu staršímu Odkolek z Oujezdce, byl Bludov roku 1622 zkonfiskován a postoupen Lichtenštejnům - Kastelkornům. Lichtenštejnové nechali na místě tvrze vystavěn dvoukřídlý pozdně renesanční zámek, rozšířený do dnešní podoby a barokizovaný roku 1708. Kolem zámku vznikl zámecký park, který byl v 19.století významně obohacen o cizokrajné dřeviny.

Roku 1710 se majiteli panství stali držitelé nedalekých Velkých Losin hrabata ze Žerotína, svobodní páni z Lilgenau. Po prodeji velkolosinského panství v roce 1802 se Bludov stal jejich hlavním rodovým sídlem. Za Františka Josefa ze Žerotína byla u nově postaveného kostela sv. Jiří zřízena žerotínská hrobka, do které byly v roce 1842 přeneseny ostatky Karla staršího ze Žerotína (1564 - 1636) a jeho rodiny. V držení rodu Žerotínů zůstalo panství, resp. velkostatek Bludov až do roku 1945. V roce 1934 v Bludově zemřel poslední moravský Žerotín - hrabě Karel Emanuel (1850 - 1934).

Bludov byl od svého vzniku poměrně velkou a ryze českou obcí. Původní osídlení se šířilo z horního konce (dnes památková zóna), kde byla jeho nejstarší část, směrem dolů podél potoka. V 16. století zde bylo již 75 usedlostí a počet obyvatel neustále stoupal. Roku 1834 tak měl Bludov 318 domů a 2070 obyvatel a v roce 1950 585 domů a 2485 obyvatel. Tento trend se nezastavil dodnes a tak má dnes Bludov již více jak 3000 obyvatel.

V 19.století byl Bludov centrem českého národního života na Šumpersku. Roku 1908 zde byla otevřena první česká měšťanská škola na šumperském okrese. Postupně se také Bludov měnil z obce zemědělské na zemědělsko-průmyslovou. V roce 1929 založil chromečský statkář Zdeněk Pospíšil zdejší léčebné lázně, které existují dodnes. Slibný rozvoj obce za první republiky přerušil Mnichov, kdy byla tato ryze česká obec připojena k říši a zejména 2.světová válka, která si vyžádala mnoho obětí z řad bludovských občanů.

Po osvobození 8.května 1945 nastalo krátké období svobody, ukončené únorovými událostmi roku 1948. Bludov se naštěstí ubránil centralizačním snahám o sloučení s městem Šumperkem. Období následujících více jak čtyřiceti let se negativně projevilo na vnějším vzhledu obce, stejně jako na vztahu občanů ke své obci a k sobě navzájem. Události roku 1989 znamenaly zásadní změnu v životě naší obce spojenou s obnovou samosprávy obce, nápravou křivd minulosti včetně majetkových. Výrazně se zlepšilo životní prostředí díky plynofikaci. Opravy se dočkaly některé bludovské památky, dostavěna byla školní jídelna s tělocvičnou, opravena Sokolovna. Nově byl vybudován vodovod a opraveno mnoho komunikací. Na prahu nového tisíciletí stojí před Bludovem a jeho obyvateli mnoho dalších úkolů, které bude třeba vyřešit, aby se stal skutečným domovem a místem, na které budou právem hrdí.

Mgr. Vladimír Březina