Zahrádka

Před polovinou 19. století byla Zahrádka statkem náležejícím k alodiálnímu panství Preitenstein (Nečtiny). Sestávala z 26 domů se 103 obyvateli a náležely k ní konskribované samoty Dlouhá Louka tvořená dvěmi staveními a vrchnostenskou myslivnu, dvůr Štikowa o dvou domech, dále hájovna Grabenschützenhaus náležející ke statku Malešín a v místě samém dvě stavení náležející k plaskému panství. Přifařena byla do Číhané ležícím na statku Krukanice, který byl součástí tepelského panství.

Po zrušení patrimoniální správy a zavedení soudních okresů a okresních hejtmanství v roce 1850 se Zahrádka stala samostatnou obcí. V letech 1855-1867 náležela ke smíšenému okresu Manětín a kraji Plzeňskému, po obnovení okresních hejtmanství k soudnímu okresu Manětín a okresnímu hejtmanství Kralovice. Již v roce 1855 byla přifařena ke Všerubům. Na konci 60. let 19. století zde žilo 174 obyvatel ve 27 domech. Zahrádka byla politickou obcí i pro sousední Hůrky, byla přifařena do Číhané. V roce 1880 je v obci uváděno 154 obyvatel ve 24 domech a pošta byla v Číhané. Škola v Zahrádce byla založena a školní budova postavena v roce 1888. Po vzniku Československé republiky byla přeměněna na německou národní školu o jedné třídě, do níž chodily dále děti z Mostic a ze Spankova. Zároveň byla v roce 1921 založena česká státní menšinová škola, pro níž byla v roce 1926 na jižním okraji obce postavena nová školní budova podle projektu architekta P. Kropáčka staviteli J. Gruberem z Dolní Bělé a J. Vetenglem z Lozy. Byly k ní přiškoleny obce Hubenov, Mostice a Hůrky a její dvě třídy ve školním roce1931/1932 navštěvovalo 43 dětí.

Podle sčítání lidu v roce 1921 měla Zahrádka 143 obyvatel, z toho 119 německých a 24 českých a měla 26 domů. Ves měla osm selských dvorů a zbytek tvořili chalupníci. Čp. 19 a 23 byly domy pro chudé, čp. 24 obecní kovárna, čp. 25 německá a čp. 26 česká škola. Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, vedle toho provozovali řemeslo, byl zde tesař, zedník, truhlář, kovář, hostinec, trafika.

Ve 30. letech 20. století Zahrádka byla nadále samostatnou obcí se 30 českými a 111 německými obyvateli o 26 domech, pošta byla ve Všerubech, sídlo soudního okresu v Manětíně a politického okresu v Kralovicích. Na podzim roku 1938 byla Zahrádka připojena k Německu a v roce 1945 vrácena zpět do správního systému Československé republiky. Zároveň proběhla výměna obyvatel a při správní reorganizaci v roce 1949 se jako samostatná obec stala součástí okresu Plasy v kraji Plzeňském s poštou ve Všerubech. V roce 1960 byla přiřazena k okresu Plzeň – sever a následně k ní byly přičleněny Hůrky a Mostice. V Zahrádce také byla pro všechny tři vsi škola 1.- 5. ročníku, děti pak do 6. – 9. ročníku chodily do Dolní Bělé. Poštovní úřad byl ve Všerubech.

Se Všeruby byla Zahrádka v rámci vytváření velkých sídelních celků v 70. a 80. letech 20. století také spolu s Hůrkami a Mosticemi spojena v roce 1980. Tato v podstatě vynucené integrace trvala deset let a k 24. 11. 1990 byla opět vytvořena samostatná obec Zahrádka s částmi Hůrky a Mostice.

Nejvýznamnější místní památkou je kaple zasvěcená sv. Janu a Pavlu postavená roku 1782 Petrem Wagnerem. V kapli se zvonilo ráno, v poledne a večer a při zvláštních pobožnostech. Na májových pobožnostech se u kaple scházelo velké množství lidí. Kaple je zděná na obdélném půdorysu, její stěny jsou omítnuté, natřené žlutou barvou. V hlavním průčelí je prolomen obdélný vchod v dřevěné zárubni opatřený jednokřídlými dřevěnými dveřmi. Nad nimi probíhá jednoduchá římsa a trojúhelníkový štít s prázdnou obdélnou polokruhem ukončenou nikou. Střecha je sedlová krytá taškami, na jejím hřebeni je osazena čtyřboká dřevěná zvonice krytá jehlancovou stříškou s křížem ve vrcholu. Kaple je sklenuta valeně a ve výbavě se nachází barvotiskové obrazy a porcelánové novodobé sošky.

Při silnici do Hůrek se nachází torzo pískovcového podstavce od kříže a podstavec od kříže Rösslerů, němž býval nápis: „Joh. a Barb. Rössler ze Zahrádky z č. 5“.

Zástavba obce byla v polovině 19. století převážně tzv. spalná a byla soustředěna kolem velké návsi nepravidelného tvaru, která je centrálním prostorem Zahrádky dodnes. U některých selských stavení jsou doposud dochovány architektonické fasádní články z 1. třetiny 20. století. Venkovské zemědělské zástavbě se vymyká budova bývalé české menšinové školy na jižním okraji vsi, při silnici do Všerub postavená v roce 1926.