Křižanov

Do městečka vbíhá 5 silnic. Nad Křižanovem se zvedá na jihu zalesněný vrch Šibeník, na východě vedle státní silnice trať Šibenice, kde bývalo dříve popraviště. V okolí je rozsáhlá křižanovská rybniční pánev lemovaná kopci přesahujícími nadmořskou výšku 650 m (Svatá 678, Ambrožný 639 m, Na Nivách 662 m).

Obyvatelé městečka se v minulosti zabývali řemesly a rolnictvím. Řemeslníci byli v 16. a 17. století organizováni v cechy. Těchto cechů bylo 8 (řeznický, krejčovský, stolařský, tkalcovský, ševcovský, kovářský, bednářský a kolářský. Před třicetiletou válkou mělo městečko 149 domů, po válce jich však zůstalo osedlých pouze 49. Roku 1820 už zde bylo 198 domů a v roce 1900 už 246 domů. Škola v Křižanově byla už zřejmě v 15. století. Také špitál zde byl zřejmě už od 13. století.

První písemná zmínka (darování patronátního práva ke kostelu) je z roku 1239. Od roku 1297 je již Křižanov označován jako městys. Prvním historicky známým majitelem Křižanova byl Přibyslav, který dostal za své zásluhy od králeVáclava I. kus pohraničního pralesa mezi Čechami a Moravou (tzv. úděl), který se rozprostíral od dnešního Havlíčkova Brodu po dnešní Velkou Bíteš. Za manželku měl Sibylu - dvorní dámu královny Kunhuty. Byli to rodiče sv. Zdislavy. Jejich druhou dcerou byla Eufemie provdaná za Bočka z Obřan, která podědila Křižanov a třetí dcerou byla Eliška provdaná za Smila z Lichtemburka. Přibyslav a Sibyla si zde v Křižanově postavili zřejmě dřevěnou tvrz v sousedství již existujícího kostela.

Přibyslav zastával funkci purkrabího na hradě Veveří tedy krajského hejtmana brněnského kraje. Začal zemědělsky kolonizovat nejbližší okolí. Na severu údělu začal dobývat stříbro. Střed údělu chtěl Přibyslav věnovat na založení cisterciáckého kláštera ve Žďáře. To se mu však již nepodařilo. Klášter založil jeho zeť Boček z Obřan. - nesprávně Boček z Kunštátu, jak to uvádí Topografie J.V. Schwoye i G. Wolného a Dr. Jindř. Chylík i Vlastivěda moravská a pozdější opisovači křižanovských dějin.

Anežka ze Švábenic - dcera Bočkova darovala 1287 půl Křižanova klášteru. Od té doby měl Křižanov až do 15. století dvě vrchnosti. Po Anežce přešla polovina Křižanova na pány z Lomnice. Z nich nejznámější byli Zidkmund a Milota z Křižanova, kteří byli sice stoupenci Husovi ale také loupeživí rytíři, kterými končí panství rodu pánů z Lomnice nad Křižanovem Za husitských válek došlo k vypálení kostela, za válek Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem k poboření hradu . Panství přešlo do majetku pánů z Pernštejna, kteří zde zřejmě obnovili vypálený kostel, hrad však nechali v rozvalinách téměř 100 let. Pernštejnové zde velice dobře zapsali jako dobří hospodáři. Založili zde některé velké rybníky, obci prodali známou pustinu Loučky, ale nakonec křižanovské panství prodali pánům ze Ptení, kteří zde obnovili pobořený hrad v renesančním slohu. U kostela si postavili svou pohřební kapli. Jejich náhrobníky se nacházejí ve farním kostele, protože jejich pohřební kaple byla při přestavbách v roce 1675 spojena s farním kostelem v jeden celek. Po Lhotských ze Ptení získal Křižanov Jiří Volf Křinecký z Ronova. Ten upravil tehdejší bratrskou modlitebnu (dnešní kapli sv. Barbory) na pohřební kapli své rodiny. Dodnes je v kapli jeho renesanční mramorový náhrobek. Jeho dědicové prodali křižanovské panství Vilému Munkovi z Ivančic. Tomu však bylo panství zkonfiskováno pro jeho účast ve stavovském odboji proti císaři Ferdinandovi II. Bylo to po bitvě na Bílé Hoře. Křižanov byl odprodán císařskému důstojníkovi Jiřímu Sieghardovi. Jeho vdova se provdala za Diviše Vlkovského z Oubertovic. Bylo to v době třicetileté války, kdy Křižanov pustošila procházející vojska cizí i císařská. V roce 1675 kupuje panství Eleonora hraběnka z Oppersdorfa rozená Dietrichsteinová, která zásadně přestavěla farní kostel prakticky do dnešní podoby. Od Františky Želecké z Počenic zakoupila Dobrovodské panství, které je od té doby součástí panství křižanovského. Dalšími majiteli Křižanova se stala hrabata z Kounic. V té době se v okolí začala těžit železná ruda. Byly zde v okolí vybudovány vysoké pece a hamry (Kundratice, Ořechov, Horní Libochová). V Ořechově byla zbudována sklárna. Dalším majitelem Křižanova se stal Jiří Václav ze Schwalbenfeldu, který byl pro podezření z korupce (i když neprokázané) propuštěn z císařských služeb. Jeho synové prodali v roce 1727 Křižanov žďárskému klášteru. Ten dokončil přestavbu pohřební kaple Křineckých z Ronova na kapli svaté Barbory. Po zrušení žďárského kláštera připadlo panství náboženskému fondu, který je nejprve pronajal, pak prodal Karlu Endstmanovi z Ronova. Ten zde zavedl manufakturní výrobu suken, začal pěstovat jeteloviny a brambory. Byl povýšen do šlechtického stavu. Jeho syn Antonín Endstman rytíř z Ronova zemřel bezdětný v roce 1857 a panství koupili od Endstmanových dědiců brněnští průmyslníci bratři Tauberové, kteří postavili v roce 1865 na starých základech zámek v novorenesančním stylu a jejich potomci drželi panství až do roku 1945, kdy byli jako Němci vystěhováni podle Benešových dekretů.

9. května 1945 byl Křižanov bombardován. Bombardováním vznikly veliké škody na majetku, ale i na 18 životech křižanovských občanů.