Velký Luh

Okolní lesy byly vždy cílem sběračů lesních plodin.

19. století přineslo do obce rozvoj domácího tkalcovství, jehož výrobky tkalci dodávali do Plesné.

V roce 1850 byl Velký Luh zařazen do Skalné, i když v té době měl téměř 500 obyvatel. Až do roku 1877 se obec osamostatnila.

V roce 1905 bylo ve Velkém Luhu 480 obyvatel, 79 domů, byly zde 102 hektary polí, 3 ha pastvin, 3 ha rybníků, 283 ha lesa a 54 a zahrad.

Regionální historik Köhler píše v roce 1905:

"Obyvatelstvo se živí obděláváním velmi málo úrodné půdy, ručním tkalcovstvím a pletařstvím, řemesly a živnostmi. Kaolínka zaměstnává 60 místních a přespolních dělníků. Aby bylo možné využít velká ložiska kaolínu, nechal hrabě Wolkenstein roku 1901 vybudovat kalovnu. Surový kaolín, který se zde nalézá ve velmi mocných vrstvách, je těžen lokomobilou, koňskou dráhou se dopravuje do tovární budovy a lanovou dráhou do třetího patra. Odtud padá do nádrží v patře druhém, zaplňovanými kontinuálně vodou hnanou silnými čerpadly. V nádržích se rotujícím pohybem největší hroudy rozloží a kaolín se ve vodě rozpustí. Z něj se rumpály, nacházejícími se po stranách nádrží, odstraní obsažený křemičitý písek a vozíky je odvážen na haldy. Zbylý kal odtéká dlouhým systémem žlabů a jsou odsazovány všechny cizorodé části, jak např. slída atd. V nádrži je kal pomocí vápenité vody sražen, odveden na kaliště a odtud je pružinovou pumpou čerpán do komorových filtračních lisů, v nichž se čistý kaolín odsadí do tabulek ve tvaru koláče a čistá voda odteče. Takto získané tabulky, které při opuštění lisu ještě obsahují 20% vlhkosti, jsou přirozenou cestou částečně vysušeny a v tomto stavu se prodávají. Jemně usazený kaolín nachází využití při výrobě papíru, kameniny a porcelánu. Zbylý křemičitý písek se v neprané formě používá ve stavebnictví, v prané a proseté formě například při výrobě skla. Odtud také pochází přirozeně bílý jemný písek. Plesná-Velký Luh je zastávka lokální železnice Tršnice - Luby. Ve Velkém Luhu je pohodný. "