Želešice

K ozřejmění historické události uveďme následující stručný historický exkurs:

Nejstarší dějiny Želešic jsou nedílně spjaty s e vznikem ženského cisterciáckého kláštera "Údolí Mariino" v Oslavanech. Ve 12. století byl majitelem Oslavan jakýsi pan Ivan, jehož syn Štěpán prodal Oslavany roku 1197 klášteru třebíčskému. Dne 12. června vyměnila Heilvida ze Znojma s třebíčským klášterem své dědiny Horku, Hartlebice A Kosoviceza útulný a skrytý koutek Oslavany a zřídila zde ženský cisterciácký klášter. Zakladatelka darovala klášteru do začátku například vsi Martinice a Přibyslavice a dvanáct vinic, dále čtyři lány u Oslavan a vinice u Ivančic.

Klášter byl slavnostně vysvěcen v roce 1228 za přítomnosti krále Přemysla Otakara I., královny Konstancie, syna Přemysla jiných urozených pánů. Při této příležitosti byla králem vydána listina, která potvrzovala existenci kláštera a jeho privilegia. Tímto právním aktem panovník osvobodil klášter od zaměpanských povinností a obdařil jej výsadami, jakých užíval klášter velehradský a také právem útrpným a ordalií (pozn.). Duchovním správcem měl být navždy opat velehradský. V listině se pak jmenují vsi, které byly při té příležitosti darovány oslavanskému klášteru a to Hnánice, Martinice, Ledkovice, Babice u Rosic, Želešice, Milíkovice, Všechovice, vinice v Louce, patronátní právo ve Sloupě u Jaroslavic a v Brně u sv. Jakuba.

Originál listiny se nedochoval. Její přepis obsahuje konfirmační listina českého krále Václava I., která byla vydána ve Znojmě již 7. srpna 1232 a dnes je patrně uložena v Archivu města Brna na Dominikánském náměstí. Další přepis listiny je z roku 1712 a ta je uložena v Národním muzeu v Praze. Z 18. století také pochází další dvě kopie listiny, které jsou uloženy ve fondu rajhradského benediktinského kláštera v Moravském zemském archivu v Brně na Žerotínově náměstí.