Velké Meziříčí

Prvá skutečně doložená písemná zpráva o Meziříčí je z roku 1281, ačkoli již ve 30. letech stál na skále nad řekou Oslavou pevný hrad, jeden z nejstarších šlechtických hradů na Moravě. Město bývalo z počátku opevněno patrně jen palisádovými hradbami a teprve ve 14. století byly vybudovány kamenné hradby. A právě do tohoto století můžeme zařadit druhou nejstarší památku města a to kostel sv. Mikuláše.

Do konce 14. století drželi Meziříčí páni z Lomnic, kteří městu dali znak: sedm bílých orlích per v červeném poli svázaných zlatou stuhou.

pred 1932 - muzeum VMNejvětšího rozkvětu dosáhlo město v období renesance, jak o tom svědčí některé dochované domy na Náměstí zdobené sgrafity. Z nich nejkrásnější a nejcennější je palácová stavba bývalého luteránského gymnázia, dále bývalý městský pivovar, zvaný Obecník, a radnice, která tvoří čelní dominantu celého náměstí.

Za třicetileté války bylo město 8x vypáleno a mnoho domů zůstalo pustých. V té době vzniká ve městě též samostatná židovská obec, ačkoli prvé zmínky o Židech jsou zde již z let 1497 a 1518.

V 18. století v době vlády Marie Terezie a Josefa II. došlo opět k rozkvětu města. Přes Velké Meziříčí byla vystavěna císařská silnice Brno – Jihlava a v letech 1783 až 1794 sem císař Josef II. umístil sídlo krajského úřadu jihlavského kraje.

V průběhu 19. století vznikají ve městě první továrny – textilka, koželužna, klihárna. Významným příspěvkem pro rozvoj průmyslu města bylo vybudování železniční přípojky ze Studence.

V roce 1909 se konaly ve Velké Meziříčí a okolí císařské manévry, při kterých byly poprvé použity průzkumné balony, telefonní a bezdrátové telegrafní spojení a polní kuchyně.

Období mezi dvěma světovými válkami přineslo Velkému Meziříčí další všestranný rozvoj v průmyslu i občanském vybavení. Vznikla nová občanská společnost. Školy, závody, mosty a další.

Poslední válečná léta však krutě zasáhla do života celého města. V roce 1942 bylo deportováno do německých koncentračních táborů poslední židovské obyvatelstvo z města a okolí. A tím také zanikla zdejší židovská obec. Jako vzpomínka na ně zde zůstala stará a nová synagoga, židovský hřbitov a některé prvky na dochovalých budovách bývalé židovské čtvrti.

Při květnovém povstání 1945 bylo popraveno německou armádou 60 odbojářů z města a okolí, při bombardování města sovětskou armádou přišlo o život 40 lidí. Jako vzpomínka na válečná léta, bylo postaveno několik pomníků.

30. leta K významnému rozvoji města dochází opět v následující druhé polovině 20. století. Vznikají nové továrny, roste bytová výstavba, zlepšuje se infrastruktura města vybudováním železniční tratě a napojením města na dálnici D1.