Sudějov

stávala dřevěná kaplička ke cti sv. Anny již z dob, kdy sousední Žandov vlastnili jesuité (1659 -

1689). Tato zpráva kolínského děkana z roku 1724 sloužila pražskému arcibiskupovi jako podklad

pro rozhodnutí o žádosti Karla Jáchyma říšského hraběte z Brédy, jenž usiloval o povolení pravidelného sloužení mší v dřevěné kapličce a stavbu kamenného poutního kostela. Povolení bylo

uděleno, ale jen opatrně a s výminkou, že kněží musí být řádně schválení, což byla reakce na

tehdejší časté procesy s tajnými protestanty, které probíhaly i v blízkém okolí (např. v Kralicích či

Nepoměřicích).

Vlastní stavba kostela započala v roce 1724 a o rok později byl kostel den před svátkem sv.

Anny vysvěcen za přítomnosti 16 kněží z celého Kutnohorska, patrona stavby kostela hraběte

Brédy a mnoha dalších lidí. V té době také kromě kostela a fary vznikly i lázně, kde se poutníci

mohli omýt Sudějovkou, a panská hospoda, které položily základ vznikající vesnice. Věhlas

kostela a studánky rostl a každoročně se zde o poutích scházelo až několik tisíc lidí a chodila

procesí i z dalekého okolí (např. z Poděbrad, více viz panel 2).

Za účelem poskytnutí klidného stínu poutníkům v horkém létě i jako prostor pro umístění

křížové cesty, již měli ve správě františkáni ze zásmuckého kláštera, byly okolo kostela v roce

1742 vybudovány částečně dřevěné ambity se zvoničními věžemi a bočními kaplemi. O 77 let

později však ambity musely být pro nedostatek údržby zbořeny, a tak poutní areál nabyl dnešní

podoby se zvoničními věžemi, třemi bočními kaplemi a zdí obepínající areál (zbytkem oněch

ambitů).

Samotná studánka, jež stála za vznikem poutního místa v Sudějově, vyvěrá do studny u paty

východní zvoniční věže, ale od roku 1843 je voda z ní svedena do stávající kapličky, jejíž současná podoba je výsledkem přestaveb z let 1931 a 1946. V době před první světovou válkou se voda

ze Sudějovky stáčela podobně jako minerálky.