Stružnice

Páni z Klinštejna patřili do velké rodové skupiny nazvané historiky Ronovici. Jejich původ byl společný s Berky z Dubé, z Lipé a z Lichtenburka. Sídla příslušníků tohoto rozrodu byla budována na velkém území zahrnující část Horní Lužice, v severních Čechách a na Žďársku na Českomoravské vrchovině.

Po pánech z Klinštejna, se stali majiteli Stružnice držitelé hradu a města v České Lípě Berkové z Dubé. V roce 1403 prodal Jindřich Berka z Dubé díl vsi s tvrzí (u čp. 102) a dvorem Hynkovi z Valkeřic. Jiný díl vlastnil v roce 1423 Petr z Těchlovic. Na tomto díle byla postavena další tvrz. Třetí díl patřil jako šosovní statek městu Česká Lípa. Vznikly tak tři statky, nazývané po směru toku Ploučnice Horní, Prostřední a Dolní. Pozemky Horního a Prostředního dvora ležely na sever od řeky. Dolní statek patřil k původní vodní tvrzi postavené snad již za pánů z Klinštejna.

Od počátku 16. století došlo k majetkovým změnám. Střídali se zde majitelé z rodů z Pencinku, Knoblochové z Varnsdorfu, Kölblové z Geisingu. Nakonec obě tvrze získal. Baltazar Knobloch. Pobělohorské události přinesly dramatické změny v majetkových poměrech k půdě. Řada statků byla konfiskována účastníkům stavovského povstání, jiní byli nuceni pro víru opustit zemi a vše prodat. Tak v roce 1629 koupil celou Stružnici český velkopřevor Řádu rytířů sv. Jana Jeruzalémského na Maltě (johanité, maltézští rytíři) Vilém Vratislav z Mitrovic (+ 1637) a připojil ji k Horní Libchavě, kterou spolu s Volfarticemi koupil již v roce 1623.

I když Vilém Vratislav z Mitrovic odkázal Hornolibchavské panství svému bratrovi Zdeňkovi, napadl pozdější maltézský velkopřevor Vilém Leopold hrabě z Tattenbach-Rheinsteinu platnost odkazu a dosáhl u zemského soudu převodu statku na řád. Následující velkopřevor Adam Vilém Vratislav z Mitrovic (+ 1666) učinil pokus zřídit v Horní Libchavě tzv. rodovou řádovou komendu zaštítěnou Vratislavi z Mitrovic. Pokus se zcela nezdařil, ale panství zahrnující zámek a dvůr, pivovar a cihelnu v Horní Libchavě, dvůr (132 ha) a polesí (325 ha) ve Stružnici, polesí Slunečná a fary s kostely s příslušnými požitky v Horní Libchavě, Velharticích, Skalici, Slunečné a kaple v Pihli, Chomoutech, Manušicích a Radči zůstal v držení českého velkopřevorství. Po vzniku Československa a pozemkové reformě Řád maltézských rytířů statek prodal.

O JMÉNU

Jméno obce mělo v průběhu historie následující podobu: de Ztruzeniz (1281), in Struzniczy, de Struznicze (1403), in Stuzenecz (1418), de Struznicz (1437), czu Strawznicz (1440), in Struzniczi (1455), na Stružnici (1524), z Stružnice (1525), w Struzniczy, ve vsi Struzniczy (1546), nad Straužniczy, ze vsi Strauznice (1579), tvrz Straužniczy, půl vsi Straužnicze, k vsi Strauzniczy (1600), Strauznicze (1654), Strausnitz (1787), Straußnitz (1833), Stružnice, Stroužnice, něm. Straussnitz (1906).

Etymology je význam místního jména vykládán takto: jméno Stružnice vzniklo substantivisující příponou -ice z adjektiva stružná, tedy ves, ležící podle strouhy neboli potoka.