V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Hledat firmy v obci Štěnovice
Živé firmy v obci Štěnovice 55 firem
K lomu 343, ŠtěnovicePlzeňská 179, ŠtěnovicePlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoKrátká 135, ŠtěnovicezavřenoK pile 49, ŠtěnovicezavřenoRobčice 62, ŠtěnovicezavřenoLuční 502, ŠtěnovicezavřenoSmrková 566, ŠtěnovicezavřenoKamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Plzeňská 179, ŠtěnovicePlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoKrátká 135, ŠtěnovicezavřenoK pile 49, ŠtěnovicezavřenoRobčice 62, ŠtěnovicezavřenoLuční 502, ŠtěnovicezavřenoSmrková 566, ŠtěnovicezavřenoKamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Plzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoKrátká 135, ŠtěnovicezavřenoK pile 49, ŠtěnovicezavřenoRobčice 62, ŠtěnovicezavřenoLuční 502, ŠtěnovicezavřenoSmrková 566, ŠtěnovicezavřenoKamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Krátká 135, ŠtěnovicezavřenoK pile 49, ŠtěnovicezavřenoRobčice 62, ŠtěnovicezavřenoLuční 502, ŠtěnovicezavřenoSmrková 566, ŠtěnovicezavřenoKamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
K pile 49, ŠtěnovicezavřenoRobčice 62, ŠtěnovicezavřenoLuční 502, ŠtěnovicezavřenoSmrková 566, ŠtěnovicezavřenoKamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Robčice 62, ŠtěnovicezavřenoLuční 502, ŠtěnovicezavřenoSmrková 566, ŠtěnovicezavřenoKamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Luční 502, ŠtěnovicezavřenoSmrková 566, ŠtěnovicezavřenoKamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Smrková 566, ŠtěnovicezavřenoKamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Kamenická 510, ŠtěnovicezavřenoVe statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Ve statku 131, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Plzeňská 1, ŠtěnovicezavřenoV podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
V podlesí 202, ŠtěnovicezavřenoPlzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Plzeňská 145, ŠtěnovicezavřenoČižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Čižická 378, ŠtěnovicezavřenoJasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Jasanová 711, ŠtěnovicezavřenoKe cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Ke cvičišti 282, ŠtěnovicezavřenoČižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Čižická 82, ŠtěnoviceZavřenoLuční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Luční 449, ŠtěnovicezavřenoLosinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Losinská 47, Štěnovicezavřeno
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
1 části obce:
61 ulic:
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
Demografické údaje
Historie obce Štěnovice celá historie
Významná vesnice asi 4 km jižně od Plzně při řece Úhlavě. Vesnice má svůj původ v raně feudální osadě, vzniklé při přechodu řeky na významné cestě spojující knížecí správní hrad v Plzenci s klášterem v Chotešově a dále bavorským Řeznem. Nad osadou vzniklo asi na přelomu 12. a 13. století opevněné sídlo snad jednoho z knížecích plzeňských úředníků na území jeho výsluhy, získané od panovníka. Sídlo stojí na pomezí mezi hradem a hradištěm, způsob opevnění mohutným zemním valem má ještě mladohradištní charakter. První písemná zmíňka pochází však až z r. 1327, kdy je připomínán Jaroslav ze Štěnovic, příslušník rodu pánu z Homberka majících ve znaku kančí hlavu.Jeho synové odprodali před r. 1377 ves Protivovi z Litic. Podle berního rejstříku z r. 1379 patřily Štěnovice Zbyňkovi z Kloušova. Statek se skládal z Velkých Štěnovic, Losiné a Malých Štěnovic, pozdejších Štěnoviček, které ale zanikly. Brzy na to získal tento majetek plzeňský měštan Tomáš Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili k husitství a po odchodu Kateřiny Pabiánkové na Tábor zůstala na štěnovické tvrzi silná husitská posádka. Proto r. 1421 dobyli tvrz Plzenští s oddíly okolní katolické šlechty a 60 obránců včetne žen pobili. Štěnovice jako zkonfiskovaný statek r. 1425 daroval král Zikmund městu Plzni. Příslušníci rodiny Pabiánků se však i nadále psali jako Pabiánkové ze Štěnovic. Před r. 1443 získal Štěnovice Bohuslav a psal se po zdejší tvrzi. Jako sídlo príslušníka poděbradské strany r. 1468 oblehlo a zřejmě dobylo štěnovickou tvrz vojsko Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka a ta již nebyla obnovena. Na pocátku 16. stol. je připomínán vladyka Jan Štěnovský ze Štěnovic, od něhož zdědil statek rod Štěnovských z Kadova. Ti prodali r. 1554 Arnoštovi Pernklovi ze Šenrajtu zámek pustý Štěnovice, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Štěnovice s platy a ves pustou Štěnovičky. Arnošt Pernklo, krajský hejtman, patřil k nejbohatším rytířům v kraji a nepochybně vybudoval ve vsi novou tvrz. Další majitel Jan Černín z Chudenic r. 1589 prodal tvrz Štěnovice s dvorem, mlýnem, vsí s krčmou a vsí Štěnovičkami Adamovi Henigarovi ze Žeberka. Tento rod zde sídlil několik generací. R. 1603 patřilo ke statku 26 poddaných, ovčín a mlýn. Pro účast na stavovském povstání byli Henigárové odsouzeni k pokutě, jako katolíci si však statek podrželi. Neklidnou dobu třicetileté války ilustrují dvě epizody. R.1646 zdejší tvrz za úsvitu nenadále přepadlo 15 rejtarů a ukradlo 6 koní, a to i přesto, že pan Jan Václav Henigar se bránil střelbou.
Další majitelkou panství byla hrabenka Terezie Potingová, která zde založila malý klášter trinitáru. Tehdy žilo ve vsi 20 hospodářu, 9 řemeslníku(kovár, krejčí, sládek, ovčák, bednář, šenkýř, pastýř a mlynář) a 9 podruhů, byl zde mlýn s pilou a chmelnicí.
Od 18. stol. byli zemřelí pochováváni na novém hrbitově směrem k Borku. Od dalšího majitele Antonína Veltrubského z Veltrub r. 1915 koupil velkostatek poslední majitel Josef Vykoukal z Lochovic. Roku 1868 byl bývalý hostinec upraven na školu, která byla r. 1896 nahrazena velkou patrovou zcela elektrifikovanou budovou postavenou zednickým mistrem Vojtěchem Světlíkem z Útušic, v dnešní dobe zde sídlí obecní úrad. Známé lomy na žulu mají počátky v příležitostné drobné težbě započaté r. 1864. K pravidelné težbe došlo až roku 1873, stěnovická žula dláždila Plzeň i Prahu, dávala obživu velké části štěnovických občanů. Proto nacházíme kamenické nářadí i ve znaku obce (ten byl obci udělen 13.5.1994).
R. 1900 žilo ve vsi ve 141 domech 1164 obyvatel. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem byl v té době pivovar, od r. 1912 odprodaný akciové společnosti a od r. 1928 spojený s pivovarem plzeneckým a poté plzeňským. Již r. 1901 byla u silnice proti velkostatku postavena pěkná budova pivovarské restaurace. Štěnovicím nebylo přáno železniční dopravy a tak r. 1914 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Plzní.
V posledních letech prožívá obec výrazný rozvoj, predevším díky výhodné poloze na okraji plzeňské aglomerace. Vedle rodinných domků a velkého areálu školy zde vznikla řada podniků.
Fotogalerie obce Štěnovice
OBEC Štěnovice
Čižická 133, Štěnovice, 33209, Štěnovice
Osoby
- p. Polívka Jan, starosta
Kontakty
- 377 916 202
- starosta@stenovice.cz
- www.stenovice.cz
Vlajka
