Neplachovice

První listina, která hovoří o Neplachovicích jako o obci, je z roku 1374. Podle výpisu z opavského archívu "Regesta" ke sbírce fotokopií z Lichtensteinského archívu ve Vídni uvádí se toto znění: "Dáno v Ratiboři 24.4.1374. Jan, vévoda opavský a ratibořský potvrzuje prodej, který mezi sebou uzavřeli Jindřich von der Domanz a Jaroš z Drahotuš o ves Neplachovice s příslušenstvím. Vévoda Jan uděluje Neplachovice v léno s povinností služby jako jiných panství a udílí mu právo vésti vodu z Opavice na neplachovský rybník (Snad je to místo dodnes zváno "Na rybníčku").

Roku 1377 náležel kostel v Neplachovicích a rybník ke zboží knížat krnovských. Ostatek Neplachovic držel v léno pan Jaroš. Roku 1377 bylo Opavsko rozděleno na 3 knížectví: opavské, hlubčické a krnovské. Pod pravomoc knížete krnovského patřila obec Neplachovice až do roku 1850, kdy byly utvořeny okresy.

Roku 1492 byl držitelem Neplachovic Martin Šíp z Bránice, který byl nejvyšším komorním knížectví krnovského.

Po roce 1499 byli dalšími držiteli Jan a Jindřich z Žopov, po roce 1520 Půt a Ctibor z Vranova, roku 1532 Jiří Všelický z Všechlap a ihned po něm Petr Lichnovský z Voštic, jehož manželkou byla Eliška z Trojanovic. Lichnovští byli majiteli Neplachovic více jak 100 let. Jan Lichnovský z Voštic byl od roku 1573 do roku 1583 nejvyšším komorním knížectví krnovského.

V díle "Paměti opavské" Zukal píše: Jiří Moravický, pán na Loděnici přel se bez přestání se svým sousedem Janem Lichnovským pánem Neplachovic. Roku 1580 žaluje Jan Jiříka, že mu dal rozkopati stav, kterým se nahání vody na Rybníčky a mlýn neplachovský. Vznikla tak veliká povodeň, která zaplavila mlýnek i pivovárek v Neplachovicích. Stalo se tak proti smlouvě, kterou roku 1541 uzavřeli jejich otcové.

Po smrti Jan Lichnovského dostaly se Neplachovice do správy jeho nejstaršího syna Jindřicha. Potom dědili Neplachovice jeho synové Karel a Jan Lichnovští, oba luteráni, kteří převedli všechny své poddané k víře evangelické. Prasek ve své pozůstalosti píše: Po roce 1580 až 1652 byly Neplachovice protestanské a katolický kostel byl uzavřen. V roce 1658 byl katolický kostel znovu otevřen. Od roku 1637 byla v Neplachovicích již znovu obnovena katolická fara.

Roku 1664 dostalo se zboží neplachovské odprodejem Ferdinandu Dreskovi. Roku 1669 dostává se zboží neplachovské ještě jednou do rukou Lichnovských, kdy je odkoupil Karel Maxmilián Lichnovský z Chuchelné. Dalšími majiteli byli: roku 1686 Juliána Voršula, hraběnka z Opersdorfu, roku 1687 Jan Ferdinand Halama z Jičína, císařský hejtman, který odkoupil statek za 12 000 zlatých.

V rukách Halamů zůstal statek neplachovský po delší dobu. Byli to postupně Jan Frydrych, Karel Jan a Jindřich Filip. Poslední z nich Jindřich Filip byl nejvyšším písařem knížectví krnovského a roku 1742 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Zemřel roku 1750 a jeho dcera Antonie se provdala za Viléma Raimunda, svobodného pána z Wittdorfu.

Tím přešly Neplachovice do čistě německých rukou a občanům nastaly zlé časy. V roce 1742 za vlády Marie Terezie bylo odtrženo území Slezska na sever od řeky Opavice a připojeno k Prusku. Lichnovští a Halamové byli z domácího rodu, německy často ani nerozuměli, žili s lidem a chápali jej. V té době si museli obyvatelé obce zvykat na přivandrovalé pány převážně vojáky z Německa, kteří se do zdejší krajiny přiženili. Tito vládci se vozili po selských hřbetech a vládli karabáčem. Poddaní obce se však statečně bránili a tak došlo ke sporu a menšímu povstání.

V roce 1779 byla založena kolonie Neplachovské Zadky. Podle Kneiflovy "Topografie Slezska" měla obec Neplachovice s osadou 355 sáhů zemědělských polí, 30 jochů 1304 sáhy luk, 15 jochů 320 sáhů zahrad, 63 jochů 863 sáhů pastvin - převedeno na dnešní míry: polí 511,13 ha, luk 17,74 ha, zahrad 8,75 ha, pastviny 36,55 ha. Bylo napočteno 27 úlů včel. V obci se z té doby uvádí pánský zámek se statkem, fara, škola, mlýn, pivovar, palírna, hostinec a polní krčma. V roce 1814 je majitelem neplachovského panství Josef Vaníček. Do té doby bydlela vrchnost ve dvoře (čís. 1) a musela býti zámožná, neboť v roce 1833 - 1834 byl na zámeckém poli postaven nový zámek a v roce 1836 jejich nákladem i nová škola.

V roce 1848 dochází ke zrušení roboty a tím se občané Neplachovic stali svobodnými lidmi. Panstvo tak bylo odkázáno na námezdní síly. Majiteli statku byli od roku 1887 Gizela Elger z Frohbergu, od roku 1898 Robert a Kateřina Pillersdorfovi a od roku 1907 Egon a Markéta Pillersdorfovi, kteří již hodně parcelací zmenšený statek vlastnili až do roku 1945.

Do katastru obce Neplachovice náležely do roku 1864 i Držkovice, jako osada a v roce 1836 se tu připomíná hostinec "Špluchala", který prý patřil do Neplachovic.

Koncem 19. a počátkem 20. století se projevoval v okolních obcích silně germanismus, česká příjmení se poněmčovala a ve školách se začalo vyučovat německy. Toliko Neplachovice stály na nejzasší jazykové hranici a pevně si udržovaly své češství. Leč i zde začaly částečně působit germanizační snahy a v roce 1900 při sčítání lidu se přihlásilo k Němcům 21 občanů (tj. 3 % obyvatel) v roce 1910 již pak 104 Němci (tj. 14% obyvatel). V obci byl zřízen německý nacionální spolek Nordmarka, jehož hlavním úkolem bylo přeměnit českou školu na německou, což se však díky Antonínu Kuzníkovi a Janu Krakovskému nepodařilo.

Rok 1918 a hlavně pak 28. říjen byl uvítán v obci s nadšením. Místní spolky uspořádaly velikou manifestaci na počest vyhlášení samostatnosti.

V roce 1928 na počest 10.výročí samostatnosti byla uspořádána rovněž velká slavnost, při které byla uctěna památka a upomínka padlých na místním hřbitově a zasazena lípa svobody na návsi.

Rok 1931 zaznamenává krizi - hospodářskou v naší obci. Nejvyššího vrcholu dostupuje krize v roce 1935, kdy je v obci zaznamenáno celkem 20 úplně nezaměstnaných dělníků, kteří se domáhali výpomoci státní stravovací akce. V tomto roce se započíná s regulací potoka Herličky největší zásluhou starosty Antoníny Straky, na které většina nezaměstnaných dělníků dostává práci. Ovšem práci omezenou na nízký plat až 3,50 Kč na hodinu. Dělníci se tak dostávají do sporu se zaměstnavatelem a věc je vyřešena u okresního soudu v Opavě a v jejich prospěch.

Dne 8.října 1938 dochází k okupaci obce německým vojskem. V Mnichově rozhodli tenkráte o nás bez nás. Lid naší obce nese těžce dobu okupace a silně vzdoruje poněmčování. Je příznačné, že Neplachovice jako jediná obec v okolí si vynutila na německých úřadech zachování české školy.

Příchodem Němců začíná vláda násilí a teroru, občané jsou šikanování a mladí dělníci odesíláni na práci do Německa. Dochází k omezování osobních svobod a někteří z občanů jsou za nesouhlas s německým zřízením vězněni.

Dne 6.5.1945 dochází k osvobození naší obce sovětskou armádou a velké bylo díkůvzdání našich občanů osvoboditelům.

Všichni se hned dali do práce, aby napravili to, co způsobila válka. Obec byla doslova odříznuta od okolního světa. Elektrické a telefonní vedení bylo zpřetrháno a obec sama potokem rozdělena na dvě části a měla spojení jedině po lávce. V těchto dobách bylo ustanoveno, později zvoleno několik národních výborů. Došlo k novému vybudování mostů přes potok Herličku, opraveny její břehy, postavena nová hasičská zbrojnice, zřízen elektrický rozvod v části Zadky, v adaptované budově v zámku se započalo učit v "měšťanské škole".

Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno koncem roku 1952, později v roce 1961 bylo spolu s okolními družstvy sloučeno do velkého ekonomického celku Hraničář se sídlem v Loděnici. Ještě později se přidali družstevníci z Vávrovic a Jaktaře a v té podobě ZD Hraničář hospodaří dodnes.

Sloučení družstev dalo podnět i ke sloučení okolních obcí a to Holasovic, Neplachovic, Loděnice, Štemplovce a Kamence pod nový národní výbor Holasovice od roku 1964. V pozdějších dobách se v naší obci, která byla vlastně přirozeným středem a měla vhodné pozemky, vystavěla nová základní škola, zdravotní středisko, nákupní středisko Jednoty, výcvikové středisko branců a z bývalé školy v zámku se stala pobočka okresního archivu.