Rudice

Prapůvodní osídlení zdejší krajiny spadá do období slovanské kolonizace na počátku 9. století. Slované se ve zdejších hvozdech usídlili jako prospektoři, uhlíři a hlavně hutníci. Z této doby pravděpodobně pochází název Roda nebo Rota (resp. Rodica, Rotica) pro železnou rudu. Některé místní názvy, jako Žegrov, Žakan jsou dalšími důkazy úzkého vztahu k hutnění železa.

Po roce 1180 dochází k pronikání a usídlování zemědělců. Rokem 1247 je datován vznik nejstarší části budoucí Rudice, zvané Dědina. Zatímco zemědělci tvořili součást majetku držitele panství, hutníci byli vrstvou privilegovanou kutacím právem. O jejich osudu rozhodovali šlechtici (lenní páni) přímo. V případě Rudice šlo o pány z Lysic a Kunštátu.

V roce 1350 získává Rudici s tvrzí Herald z Kunštátu a Lysic. Vladyka Jakub z Rudice koupil rudický majetek v roce 1414 a na rudickém dvorci žil 40 let. Byl také držitelem erbu, který je dnes znakem obce.

Dolování železných rud skončilo rokem 1450, avšak v roce 1506 vydává král Vladislav privilegium kutacího práva Beneši Černohorskému z Boskovic.

Přelom v životě obce představuje nástup nových majitelů, reprezentovaných od roku 1746 Antonínem Salmem. Císařským dekretem dostávají Salmové výhradní právo výroby litiny na území Rakousko-Uherska. To přináší velký rozmach hutí (Starohraběcí, Mariánská, Klamovka, Františka) včetně Hugovy huti a kuplovny u Rudického propadání. Těžba železných rud dosáhla v roce 1860 vrcholu. V tomto roce vydaly šachty 175 000 centů rudy.