Rokycany

Ačkoli první písemná zmínka o Rokycanech je již v Kosmově kronice z roku 1110, lidské osídlení této oblasti sahá mnohem hlouběji do historie.

Nálezy dokumentují osídlení Rokycanské kotliny již v době kamenné. Na vrcholu Žďár jsou dodnes patrné stopy keltského osídlení v podobě valů obklopujících malé opidum či spíše strážní stanici nad prastarou obchodní stezkou. V okolí města se nacházejí i památky na nejstarší slovanské osídlení středověku.

V Kosmově kronice se popisuje příjezd císaře Jindřicha V. do tehdejšího biskupského dvorce v Rokycanech. Zde císař rozhodl, že novým českým knížetem se stane Vladislav I.

Biskup Tobiáš z Bechyně přeměnil koncem 13. století osadu na městečko, pro které jeho nástupci vymohli četná privilegia. Roku 1362 zde Karel IV. založil dnes již neexistující augustiniánský klášter. Na přelomu 13. a 14. století byl biskupský dvorec nahrazen biskupským hradem, který vévodil městu. Hrad již dávno neexistuje, jen jeho základy byly nalezeny v těsné blízkosti děkanského chrámu Panny Marie Sněžné. Od 14. století měly Rokycany opevnění, jehož části se dochovaly a stále stojí v ulicích Třebízského a Pod Kostelem. Od roku 1406 se Rokycany řídily pražským staroměstským právem. V majetku církve město zůstalo až do husitských válek. Město dobyla Žižkova vojska 12.2.1421, ale téhož roku bylo dobyto, vypáleno a vydrancováno plzeňskými katolíky. Od roku 1430 patřilo město k táborskému bratrství. Během válek byl zpustošen i klášter, který byl v roce 1546 definitivně zrušen. Táborské bratrství město zastavilo a tak v roce 1436 připadly Rokycany rodu Švamberků, v jehož vlasnictví zůstaly až téměř do konce 15. století.

V roce 1498 je vykoupil král Vladislav II. a připojil je k tzv. městům komorním. Na královské město byly za velké výkupné povýšeny císařem Rudolfem II. roku 1584. V té době se zde dařilo obchodu a těžba železa umožnila založení několika hamrů a hutí. V nedaleké obci Dobřív se dodnes dochoval funkční vodní hamr z 16. století, jenž je významnou technickou památkou.

Za třicetileté války byly Rokycany z velké části vypáleny a patřily k nejvíce zničeným českým městům. Za účast v protihabsburském odboji bylo město v roce 1623 postiženo konfiskací majetku, později pak vpády císařských a švédských vojsk. 14.12.1642 zde došlo k tragické decimaci Madlonova pluku (všichni důstojníci byli sťati a každý desátý voják zastřelen), protože tento pluk údajně zavinil porážku císařských vojsk v bitvě u Breitenfeldu (2.11.1642). Tuto krutou válečnou exekuci připomíná mohyla se vztyčeným křížem na křižovatce ulic Madlonova a Litohlavská.

Následoval velký hospodářský úpadek. Nicméně díky rozkvétajícímu železářství a lesnímu bohatství se začalo město opět vzmáhat. Další pohroma však nebyla daleko. Dva obrovské požáry v letech 1757 a 1784 připravily město o jeho středověký ráz. V roce 1784 vyhořely prakticky do základů až na 8 domů. Zničeno bylo prakticky vše včetně obecních budov, radnice i kostela.

Ve 40. letech 19. století se opět zařadilo mezi nejvýstavnější a nejbohatší česká města. V roce 1850 se město stalo sídlem politického a soudního okresu Rokycany v důsledku postátněné veřejné správy. V druhé polovině 19. století se zde opět začíná rozvíjet průmysl, zaměřený převážně na železářskou výrobu. Vznikají podniky jako Bedřichova huť, Hirschovy a Guthovy železárny, městská slévárna a válcovna. V tomto období stoupal také počet obyvatel a město se začalo rozšiřovat. Velmi významná byla stavba železniční trati Praha - Plzeň, jenž přinesla městu další rozkvět. V následujících desetiletích byly vystavěny nové veřejné budovy - gymnázium, sokolovna, knihovna a hospodářská škola.Dne 24.9.1905 bylo otevřeno vlastivědné muzeum Dr. Bohuslava Horáka.

Slibný rozvoj města zastavila 1. světová válka. Po ní však vznikly další podniky, které proslavily Rokycany i v zahraničí, především Marila vyrábějící marmelády a závod na plyšové hračky Hamiro. Po druhé světové válce je doplnil ještě třetí světoznámý podnik na výrobu jízdních kol - Favorit.

Rokycany jsou známé jako město ležící na tzv. demarkační linii, která na konci druhé světové války oddělovala území osvobozené a kontrolované Americkou a Rudou armádou. Dne 7.5.1945 vstoupily do města první americké obrněné transportéry. 9. května zde byl zatčen prchající německý pohlavár K. H. Frank a téhož dne vstoupily do rokycanského předměstí Borek i první průzkumné obrněné jednotky Rudé armády. Lze tedy konstatovat, že 9.5.1945 došlo k prvnímu setkání armád protifašistické koalice - Rudé a americké armády v Československu. Toto setkání připomíná památník postavený v roce 1996 na demarkační linii mezi Borkem a Rokycany a také Vojenské muzeum na demarkační linii v Rokycanech.