Ratiboř

Ratiboř patří k nejstarším obcím na Jindřichohradecku, přesné datum vzniku není známo, pravděpodobně existovala již koncem 12.století, ale první oficiální zmínka je z roku 1265 ( ve stejném roce založil Přemysl Otakar II.České Budějovice).

Nad osadou byla vybudována nevelká tvrz, sloužící k ochraně zemské stezky, vedoucí z Rakous kolem Landštejna a přes Bystřici, Stráž, Stajku, Ratiboř, Mnich , Klenovou, Chýnov do Tábora.

Prvním majitelem tvrze byl pravděpodobně vladyka Česta, o němž nic bližšího nevíme, ale dal hrádku jméno. Kolem tvrze, přesněji pod tvrzí, vznikla osada, jejíž nejstarší část se nacházela kolem Doláckého rybníka (dnes Na obci), druhá část obce vznikla postupně později kolem Hodova rybníka, tj. tam, kde se nachází dnes OÚ.

Čestův hrádek byl opuštěn někdy po r.1417 a zničen za husitských válek, kámen vylámán, příkopy zaorány.

Třicetiletou válku nám připomíná nedaleké Evženovo údolí pod Holnou, zvané „marštale“ (z něm. „ marsch!“- táhni, utíkej, marš ! a der Tal – údolí), volně přeloženo jako „údolí útěku“, protože tam utíkali obyvatelé Ratiboře, ale i Roseče a ukrývali se tam před drancujícími vojáky.

V roce 1780 byla v Ratiboři postavena kaplička, zasvěcená Panně Marii. Dvě lípy, které před ní rostou, jsou staré zhruba 230 let.

V říjnu 1830 byla zřízena jednotřídní škola, do školy pak chodilo v následujících letech 74 dětí z Ratiboře a okolí.

Postupně vlastnili Ratiboř páni z Hradce, po nich Slavatové a posléze Černínové.

Ratiboř, stejně tak Roseč, Stajka , Hatín – byla osada česká; v sousedních obcích probíhala kolonizace německá – Motten (Matná), Buk, Döbling (Děbolín), Gross Ramerschlag (Velký Ratmírov).

V r.1925 byla do obce zavedena elektřina.

Do celkem poklidného života Ratiboře přináší změny Mnichov v září 1938. Na základě mnichovské dohody byl zabrán široký pás vesnic kolem Hradce s převážně německým obyvatelstvem. V prvních týdnech byla zabrána i Ratiboř.

Před válkou i po 2. světové válce většina obyvatel pracovala v zemědělství, nejdříve samostatně, později v JZD.