Rakůvka

Naše obec tedy vznikla v době, kdy území bylo v dějinných souvislostech ve velkém rozkvětu. Jednalo se o dobu předhusitskou, spojenou s vládou nejvýznamnějšího vládce tehdejší Evropy, Karla IV., který na český trůn nastoupil 26. 8. 1346.

Rakůvka - v nejstarších dobách Moravská Raková - leží severovýchodně asi hodinu cesty od Konice. Roku 1353 dal ji Ondřej z Krakovce spolu s Německou Rakovou - později Velkou - svým vnukům Adamu a Bočkovi z Rakové. Tito však prodali statky tyto roku 1374 markraběti Joštovi. Roku 1385 prodána opět Hersem z Rakové Radslavu z Rakové. V tom rodě zůstala až do století 15. i s Německou Rakovou. Pak se od ní oddělila a v letech 1540 patřila již rodu Bytovských ze Slavíkovic a osudy její spojeny s Krakovcem. K tomuto panství patřily obce Hvozd, Otročkov, Bohuslavice, Německá Raková, Moravská Raková, Krakovec, Háčky, Ludmírov, Dětkovice, Polom a část Luké. Poslední z rodu Bytovských jmenuje se Záviš (1602). Pak přišel celý statek a tím i nynější Rakůvka na pány ze Zástřizle. Jan Prakčický ze Zástřizle zúčastnil se roku 1619 odboje českého a byl roku 1622 uvězněn na Špilberku a ještě s jinými moravskými pány popraven. Statky konfiskovány a císařem - tehdy Ferdinandem II., darovány roku 1623 městu Mikulovu. Po válce třicetileté koupil je kníže Ferdinand z Ditrichstejna v roce 1657 za 26.190 zlatých a prodal hned v roce 1661 za 27.000 zlatých císařskému plukovníku Martinu Lubeticku z Ořechová. V roce 1708 jmenuje se držitelem hraběnka Marie Rosalie Proškau, rozená z Turnu. V roce 1713 majitel panství v Čechách Antonín Dominik z Winkelsbergů koupil toto panství za 68.000 zlatých a spojil s panstvím českým a drahanovským. A teprve roku 1760 koupil celé panství za 300.000 zlatých Emanuel, hrabě Silva Taroca.

Rovněž novodobější dějiny obce jsou propleteny úspěchy i prohrami, které snad doprovázejí veškerý život lidstva.

Útrapy 1. světové války se nevyhnuly ani naší obci. Ihned po mobilizaci z naší obce narukovali:

František Chytil, Alois Muzikant, Josef Popelka z č. 7, Alois Popelka z č. 24, Studený Josef z č. 19, Josef Popelka z č. 24, Chytil Antonín z č. 20, Mikulka František z č. 31, Žouželka František z č. 32, Pospíšil Josef z č. 28 a jeho bratr František, dále Jedlička František z č. 8 a jeho bratři Bohuslav a Antonín, Sedláček Josef, Sedláček František z č. 3, Konečný Vincenc a Jan z č. 11, Dvořák Josef a Mikulka Bohumil. Mimo tyto byli na vojně ti, kteří byli při vypuknutí války v činné službě.

Z válečných bojišť se nevrátili tito muži: Josef Popelka z č. 7, František Žouželka a Josef Sedláček padli na frontě ruské, Josef Dvořák a Vincenc Konečný na frontě italské. Jejich památce buď věčná sláva.

Rovněž předválečné období před 2. světovou válkou pocítila i naše obec. Po odstoupení Sudet Německu museli prchnout a vrátit se zpět do obce tito spoluobčané : pan Jan Žouželka mladší s rodinou - byl obchodníkem v Bludově , dále četnický štábní strážmistr František Studený ze Samorína, pan Vojtěch Jedlička - úředník vojenské správy v Banské Bystrici.

V roce 1943 byli do Německa totálně nasazeni tito spoluobčané : Dvořák František(1917), Dvořák Josef(1919), Studený Antonín(1919), Skalická Alois(1922), Studený Josef(1922), Studený Ladislav(1922), Studený Bartoloměj(1908), Soukup Bartoloměj(1901), Studený Stanislav(1902), Studený Josef(1896).

V roce 1928 byl zřízen autobusový spoj z Konice do Litovle, který projížděl přes Rakůvku, Vilémov a Cholinu. Tento spoj je tedy nejstarší, který přes naši obec dodneška projíždí. Po stránce autobusového spojení je naše obec položena snad nejlépe z okolních, protože autobusové spojení je od nás prakticky do všech okolních měst a na některé spoje musejí občané z okolních obcí k nám přicházet.

V roce 1946 obec rozhodla vybudovat obecní kamenolom s drtičem, odkud prodávala kámen na opravy silnic v okolí. Později byl kamenolom zrušen, lokalita sloužila na ukládání inertního odpadu a v loňském roce byla provedena rekultivace této plochy a byly zde vysázeny lesní stromky.

Obyvatelstvo obce se od nepaměti zabývalo zemědělstvím, které bylo vždy jeho hlavní obživou. Záznamy v pamětní knize jsou proto vesměs zaměřeny na průběh hospodářského roku - střídají se období sucha, roky úrodné i neúrodné.

Představitelé obce i všichni občané vždy dbali na to, aby jejich společný domov byl úhledný a spořádaný. V roce 1932 obec rozhodla, že vysadí na návsi ovocné stromky a později i na dolním konci na obecních pozemcích. Tyto ovocné stromy byly v 90. letech minulého století pro svůj věk a zasychání vytrhány a byla provedena nová výsadba, která se velice dobře ujala a brzy začne přinášet užitek.

Ve střední části obce byla v 60. letech po zatrubnění potoka provedena parková výsadba jehličnanů, které jsou pravidelně udržovány a ořezávány.

15. 7.1938 rozhodlo zastupitelstvo obce, že v obci vybuduje nákladem 60,650 Kč elektrifikaci. Tak, jako každá novota, i tento záměr nebyl podporován všemi občany, ale brzy všichni poznali výhody této energie.

V 60. letech byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení s osazením parkových světel a nových sloupů po obvodu celé obce.

Protože postupem let docházelo z důvodu slabých vodičů k jejich trhání a přerušování dodávek elektriky, rozhodlo zastupitelstvo obce v roce 1996, že zaplatí rekonstrukci veškeré elektrické sítě v obci. Byly osazeny nové betonové sloupy a při té příležitosti byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení zabudováním sodíkových úsporných výbojek a zároveň rekonstrukce vedení místního rozhlasu. S využitím nových sloupů elektrického vedení došlo k dohodě s Českým Telecomem a po zřízení digitální ústředny v obci Hvozd byla rozšířena téměř do každého stavem dostupnost telefonního spojení.