Brumovice

První dochované historické zprávy o trvalém osídlení území Slovany pocházejí z počátku 6 – 7 století. V té době bylo území obce a okolní kraj osídlen slovanským kmenem Holasiců.

Severní hranice osídlení tvořila čára Prudnik – Hlubčice – Ratiboř, východní řeka Odra až k Bohumínu. Písemná zpráva o těchto událostech je zachována z druhé poloviny 9. století, z doby říše Velkomoravské, kde je dokladováno že toto území ovládal slovanský kmen Holasiců. Jejich vliv zasahoval na jih až po Jeseníky, na sever k Hlubčicím a Ratiboři, na východ až po Těšínsko. Politicky tento kraj dnes nazývaný Slezskem náležel k říší Velkomoravské. Stará země Holasická se stala v polovině 13. století jádrem knížectví Opavského. Koncem 14 století spadal statek Vartnovský ( nynější Pocheň) pod vládu knížectví Krnovského. Statky knížectví Opavského a Krnovského se navzájem prolínaly.

V roce 1377 patřily spolu s Loděnicemi, Úblem, Benešovem a Zátorem k tvrzi Vartnovu. Majitelem v té době byl Štěpán z Vartnova, jehož statky po rozdělení knížectví Opavského v roce 1377 připadly ke knížectví Krnovskému. Od roku 1407 byla majitelkou panství paní Oska z Vartnova. V roce 1447 prodal Štěpán z Vartnova a Cimburku panství i tvrz Berkovi z Nasile u Bránic.

Těžké časy pro Brumovice nastaly v roce 1474, kdy uherský král Matyaš Corvín bojoval proti českému králi Vladislavu II. mezi jehož přívržence patřil Bernhart Berka z Nasile. Matyáš po dobytí a zapálení Krnova zajal krnovského knížete Jana IV. a koncem srpna 1474 jeho vojska dobyla Vartnov, který zapálila a rozbořila. Ten již nebyl nikdy opraven a jeho zříceniny se dochovaly dodnes. Celé panství poté přešlo ke krnovské komoře.

V roce 1523 přechází knížectví Krnovské po domácích knížatech a pánech ze Šelenburku na větev Hohenzollernů, čímž se poměry na krnovsku začaly měnit. Začalo vzrůstat panství krnovské komory. Hohencollernové , zvláště za panování knížete Jiřího Fridricha(1543-1603) se snažili o germanizaci obyvatel, omezovali práva šlechty a českých obyvatel. Ta byla dovršena po třicetileté válce, kdy došlo nejen k zpustošení země, ale byl také konfiskován majetek české šlechty pro účast ve válce proti Habsburkům. Do bitvy na Bílé Hoře převládalo v obci náboženství protestantské, ale během třicetileté války a po ní došlo k silné rekatolizaci obyvatelstva, jehož počet poklesl válečnými krutostmi.

Návrh zemského zřízení z roku 1673 stanovil němčinu za soudní jazyk a císař Leopold I. to roku 1675 uzákonil. Úřední germanizace území byla doplněna i změnou poměrů hospodářských a sociálních. Hohenzollernové přiváděli na krnovsko za svých statků ve Francích německé obyvatelstvo a doplňovali tak usedlosti opuštěné a zpustošené v době třicetileté války. Ještě koncem 17. století lze říci, že Brumovice byly obcí smíšenou a moravská řeč byla hodně používána.

Za vlády Lichensteinů v 18 století dochází ke stupňování poněmčování obce Brumovice a Úbla. Tento proces byl způsoben pokračující kolonizací, zavádění němčiny na úřady, do škol a kostelů. V tomto období byl k obci připojen čistě německý Lichnov a skoro poněmčená Sosnová. V průběhu 18 století postihlo obec několik ničivých požárů.

Koncem 19.století byl v obci zahájen provoz pošty a vlastního telegrafu. Počátkem 20 století byly Brumovice téměř úplně poněmčeny. Při sčítání lidu v roce 1921 se z 1375 obyvatel přihlásilo k české řeči pouze 9 obyvatel.

V roce 1939 byl v Brumovicích zřízen první koncentrační tábor v ČSR, který byl umístěn v bývalém cukrovaru.