Koryčany

Po Bernardovi z Cimburka, jehož smrt je datována po roce 1351 přešel hrad na jeho vnuka Ctibora Tovačovského. Ten držel Cimburk 7 let a prodal jej roku 1358 spolu s městečkem Koryčany, koryčanskou farou a statkem ve Střílkách za 3600 kop pražských grošů markraběti Janu Jindřichovi, synu Jana Lucemburského.

Po smrti Janově vlastnil Cimburk jeho nepříliš úspěšný syn Jošt. Jošt spolu se svým bratrem Prokopem (bratr Jan Soběslav byl předurčen k významné církevní kariéře) prosazovali stále více moravské regionální zájmy a nezávislost na pražském centru. Jošt se z finančních tísní dostával prodáváním zeměpanských statků. Nakonec prodal před rokem 1398 i Cimburk – Čeňkovi z Drahotuš.

Teprve za Čeňka byla zahájena další výstavba hradu. Bylo vystavěno vnější opevnění a místnosti v prvním patře hradního paláce. Předhradí bylo rozšířeno pásem vnějšího opevnění, které obepínalo původní hrad. Úpravy paláce spočívaly ve výstavbě rohového sálu v l. patře na severovýchodní a jihovýchodní straně. Vedlejší místnost byla na severozápadním průčelí opatřena arkýřem.

Po Čeňkovi z Drahotuš vlastnil Cimburk nějaký čas Vok mladší z Holštejna. To už bylo za husitských válek. Jakým právem držel Vok mladší z Holštejna panství Cimbursko - Koryčanské, není známo. Pravdou ovšem je, že spor o Cimburk proti Čeňkovi vyhrál. Vok se mimo jiné hojně účastnil domácích válek, vzniklých z nepřátelství mezi členy Lucemburského rodu. Roku 1415 nalézáme jeho jméno mezi zápisky valného sněmu pánů českých a moravských, který se konal v Praze. Téhož roku podepsal a pečetil odpovědný list, jímž česká a moravská šlechta nesouhlasila s Husovým upálením v Kostnici. Pět let poté táhl Vok mladší s jinými moravskými pány po Zikmundově boku osvobodit Vyšehrad. Bitvy na Vítkově se zřejmě už nezúčastnil. Záznamy praví, že zemřel týden před bitvou.

Koncem 15. století (roku 1490) se držitelem panství stává František Mikuláš z Háje. Po roce 1450 seděl na Cimburku Jaroslav z Lomnice, loupeživý rytíř, který prý odváděl poddané z blízkého okolí na svůj hrad.

Roku 1500 postoupil Vladislav Jagellonský, který tehdy vládl českým zemím, městečko Koryčany a Cimburk se vším příslušenstvím bratrům Vilémovi a Přemkovi z Víckova. Po dvou letech přešlo panství opět na Františka Mikuláše z Háje a jeho bratra, kteří roku 1524 postoupili hrad Cimburk, Koryčany s mýtem, farou, dvorem, vesnicí Lískovec a pusté osady Černíkovice a Vážany s dvorem Vilémovi z Víckova. Roku 1530 Vilém koupil od Pročkových ze Zástřizel Blišice s dvorem a spojil je s panstvím Koryčanským. Koncem 50. let 16. století prodal Jan Ždánský ze Zástřizel Vilémovi část Mouchnic s mýtem. Druhá část Mouchnic náležela od roku 1510 Bučovicím.

Za Viléma z Víckova, který byl velmi dobrým hospodářem, starajícím se o výnos svého panství, proběhly také mnohé stavební úpravy Cimburku. Vjezd do hradu byl z bezpečnostních důvodů umístěn na severní stranu a opatřen dvěma branami. Bývalý most byl zmenšen a zastavěn baštou.

Koryčany mívaly již v 16. století farní školu, čemuž nasvědčuje i křestní zápis z roku 1670, v němž se připomíná rektor Andreas Dudecius a jeho manželka Dorotka.

Roku 1570 koupil panství maďarský velmož Gabriel Majláth, hrabě z Faragoše, který byl roku 1567 přijat za obyvatele země a poslední vůlí poručil majetek své manželce Anně Bánffy z Dolní Lindvy k doživotnímu užívání. Roku 1588 bylo panství Anně Bánffy připsáno. Téhož roku koupila od Mikuláše staršího Kobylky z Kobylí tvrz, dvůr a osadu Jestřabice s farou. Zanechala oba statky dvěma dcerám Anně a Aleně a odstěhovala se do Koryčan do zámečku, pozdější farní budovy. Anna postoupila roku 1603 svou část majetku Aleně, která obě části spojila v celek.

Po smrti Alenině v roce 1611 připadlo panství: hrad Cimburk, Koryčany, tvrz, dvůr, fara, pivovar, mýto a příslušenství, statek Jestřabice, ves, fara, vinohrady za 38 000 zlatých moravských Gabrielovi Horeckému z Horky, jehož rodiči byli Jan Horecký z Horky a Anna Majláthová.

Roku 1622 následkem války ležely grunty zcela pusté a mor v roce 1645 zkázu dovršil, takže zde zbylo v roce 1656 jen 28 starých usedlíků, 17 nových, 3 domy polopusté a 82 úplně pustých.

V okolí zaniklo i mnoho osad, např. za válek Matyáše Uherského proti králi Jiřímu z Poděbrad zanikly Černíkovice, rovněž Vážany, Lhota Blišická, Vršava a další.

Roku 1658 zemřel Gabriel Horecký z Horky a jeho tělo bylo pochováno v koryčanském kostele v hrobce pod hlavním oltářem. Statky zdědil syn František, který koupil Březolupy, Pohořelice a Zborovice. Jeho manželkou byla Markéta hraběnka Serenyová. František svobodný pán z Horky byl též hejtmanem hradišťského kraje. Zemřel roku1665 a poslední vůlí odkázal majetek svým synům Gabrielovi Františkovi, Janovi a Maxmiliánovi stejným dílem. Při dělení dědictví dne 19. ledna 1677 převzal statky nejstarší syn Gabriel František Horecký, potomní hejtman hradišťského kraje. Jeho manželkou se stala Anna Marie Františka Horecká, rozená hraběnka Kolovratová a později její syn Antonín Emerich Horecký.

Rod Horecký si oblíbil zdejší kraj a snažil se zvelebit a povznést panství. Na počátku 18. století byl vystavěn koryčanský zámek. V roce 1709 je hrad Cimburk uváděn již jako opuštěný. Horečtí hodně stavěli a zadlužili se tak, že velká část koryčanského majetku byla prodána dne 23. 5. 1718 za 115 500 zlatých rýnských Marii Regině Bartoletti, svobodné paní z Barfeldu. Ta totéž prodala dne 30.9.1753 za 187 200 zlatých rýnských a 500 dukátů spolu s dalším majetkem Antonínu Emerichu Horeckému, jehož ustanovila Anna Marie Horecká, rozená Kolovratová poslední vůlí univerzálním dědicem. Antonín Emerich Horecký prodal celý statek Karlu Josefu svobodnému pánu Gillernů za 164 000 zlatých rýnských.

Poslední vůlí odkázal A. E. Horecký farnímu kostelu v Koryčanech 2000 zlatých, kostelu sv. Anny v Jestřabicích 500 zlatých, zrušil zámeckou kapli a bohoslužební nádobí, roucha a mešní knihu daroval kostelu v Koryčanech. Univerzálním dědicem ustanovil svého 12-tiletého synovce Jana Hieronyma Horeckého.

Svobodný pán z Gillernu jmenoval poslední vůlí svou manželku Marii Josefu Fallnerovou doživotní uživatelkou panství a po její smrti odkázal je svému ujci c. k. hejtmanovi Christiánovi svob. p. Gillernovi, který podle své poslední vůle odkázal statek své dceři Marii Josefě sv. paní Bellinghausenové - Münch z Bellinghausen. Tato jmenovala poslední vůlí svého manžela Konstantina svob. pána Münch - Bellinghausena uživatelem panství a dědici své syny Konstantina a Josefa. Dne 9. května 1826 převzal koryčanské panství podle smlouvy Konstantin svob. pán z Bellinghausenu, vyplativ svému bratru Josefu podíl 210 zl. konv. m..

Roku 1846 prodal dosavadní majitel panství svobodnému pánu z Rotschildů. Tehdy patřilo panství 6638 jiter a 116 čtverečních sáhů.

Svobodný pán Rotschild však dlouho panství nepodržel. Prodal je roku 1851 za 450 000 K. M. velkoprůmyslníkům bratrům Vilémovi Figdorovi a Hermanovi Wittgesteinovým. Za tohoto majitele se usadili v Koryčanech bratři Thonetové a postavili továrnu na ohýbaný nábytek.

Roku 1863 prodali bratři Wittgensteinové koryčanské panství hraběti Trauttmannsdorfovi - Weinbergovi za 950 zl. r. m. Tento postoupil roku 1896 všechno svému synovi hraběti Karlu z Trautmannsdorfu - Weibergu.

Roku 1899 prodal hrabě Karel koryčanské panství i s vnitřním zařízením zámku Ludvíku Wittgensteinovi, synu shora zmíněného H. Wittgensteina za 2 000 000 K.

Po smrti Ludvíka Wittgensteina dne 23. 5. 1925 zdědily panství či správněji velkostatek koryčanský jeho dcery, které adoptoval, a to slečna Marie Salzerová - Wittgensteinová a její sestra paní Hermína Marešová - Wittgensteinová rozená Salzerová.

Cimburk v době vlastnictví pánů z Horky začal pomalu chátrat. Horečtí přesídlili do Koryčan, na Cimburku bydlelo jen služebnictvo. Nikdo se nesnažil Cimburk udržovat. Z tohoto důvodu hrad pustl, hlodal na něm zub času. Střechy i stropy se začali propadat, zdi se bořily. Hrad se stal zříceninou.

Koryčanský zámek měl jiné osudy. Po osvobození Československa se budova zámku stala vlastnictvím státu. Rozsáhlý objekt byl několik let využíván pro místní účely. V roce 1945 - 1946 byly v zámku ubytovány jugoslávské děti po padlých partyzánech. Dočasně byla v zámku umístěna knihovna, mateřská škola, obřadní síň, zvláštní škola s internátem. Údržba rozsáhlého zámku byla nad síly a možnosti jakékoliv místní instituce, a tak až do roku 1955 sloužil zámek jako skladiště textilu. Na sklonku roku 1955 a v jarních měsících roku 1956 byla budova adaptována pro školní účely. Dne 20. dubna 1956 byla slavnostně otevřena učňovská škola obchodní pro výuku prodavačů obuvi z Čech, Moravy i ze Slovenska.

Významným předělem v historii Koryčan se stal rok 1960, který na základě nové územní organizace státu začlenil Koryčany do okresu Kroměříž. Zanikl maličký okres Kyjov, v jehož rámci byly Koryčany svou velikostí, společenským, kulturní a hospodářským významem jednou z nejvýznamnějších obcí po okresním městě Kyjov.

Dnem 1. ledna 1967 byly Koryčany Usnesením rady Krajského národního výboru v Brně povýšeny na město.

Dnem 1. srpna 1976 se bývalé obce Jestřabice a Lískovec staly součástí Koryčan jako místní části města.