Osičky

Historických zpráv o Osičkách sezachovalo poskrovnu. Stará kronika byla v okupaci uchována neznámo kde a novou obec doposud nezaložila. Osičky však bývaly vhistorii vždycky uváděny v souvislosti s Osicemi a s nimi sdílely svůj osud.

Od 11. století patřily opatovickému klášteru. Pojeho vylepšení v husitských válkách získal vesnici s poddaným lidem Diviš Bořek z Miletínka a ke konci 15. století ji drželi Pernštejnové. Když pardubické panství koupila císařská komora, přestali poddaní sloužit feudálům a vládli jím císařští hejtmani.

Na robotu chodili nevolníci z Osiček ke Starým Ždánicům. Na císařském panství byl útlak snesitelnější než při dobřenickém zámku, a proto se poddaníani nepřipojili k selské rebelii v roce 1775.

Vesnice si dlouho uchovala svůj zemědělský charakter. Zůstala bez průmyslového dělnictva, i když se půdy nedostávalo. Na počátku 20. stoletíse rozvíjela jen pomalu a první světová válka utlumila její hospodářský růst docela. Protože ve válečných letech zbyla v obci jen mizivá menšina mužů, byl dokonce rozpuštěn i požárnický sbor. K zlepšení místních poměrů došlo až ve dvacátých letech, kdy se drobným zemědělcům dostalo skromného přídělu z parcelace dobřenického velkostatku.

Za fašistickéokupace zůstaly Osičky ušetřeny obětí na lidských životech.Od roku 1944 zbíhali ze zajateckých transportů sovětští vojáci, tvořili nenápadné skupinky a obyvatelstvo je skrývalo. Nešetřilo přitom potravinami ani léky. Protože obec leží ododál hlavní silnice, kudy před sovětskýmo tanky prchaly na západ zbytkySchornerovy armády, proběhly v Osičkách květnové revoluční dny v klidu.

Před 2. světovou válkou zde místní akcionáři založili Družstevní sušárnu čekanky. Ta však byla v průběhu války uzavřena. V době družstevníhohospodaření se z ní stalo skladiště zrnin. V období reálného socialismuse obec stala součástí střediskové obce Lhota pod Libčany.