Omlenice

Ves Omlenička náležela původně ke zboží hradu Pořešína. Poprvé je zmiňována v r. 1358. Přibík z Pořešína ji prodal v r. 1363 Ješkovi z Voděrad a již následujícího roku ji koupí získal Oldřich z Drochů. Ve vlastnictví vladyckého rodu Drochovců zůstala Omlenička až do r. 1465. Drochovci vystavěli v Omleničce tvrz, neboť nový majitel Přibík Žibřid z Mostků získal v r. 1465 Omleničku s dvorem a tvrzí. Vladykové z Mostků hospodařili na tvrzi do r. 1546, kdy ji prodali Divišovi Malovci z Libějovic. Tento ji ale již v r. 1548 prodal Petrovi Sudkovi z Dlouhé. Jeho potomci a příbuzní vlastnili Omleničku i v následujícím 17. století. Rozkvět Omleničky nastal poté, co ji v r. 1709 koupil hrabě Jan Antonín z Nützu a později, když přešla na jeho nástupce a příbuzného Josefa Gundakera, hrabě z Türheimu.

Již během 17. století byl považován pramen vyvěrající nedaleko Omleničky za léčivý a jeden z tehdejší majitelů Omleničky Jan Bedřich z Weidlingenu zřídil v r. 1656 u pramene malý lázeňský dům. Jan Antonín Nütz lázeňský dům rozšířil a později zde byla postavena i kaple. Lázně byly hojně navštěvovány obyvateli jižních z Čech i sousedního Rakouska, léčili se zde různé neduhy. Ve 2. polovině 19 století lázně již k léčbě nemocí nesloužily, ale nadále byly využívány jako klimatické lázně.

V roce 1727 byl v Omleničce na místě staré tvrze postaven nový barokní zámek. Po velkém požáru v r. 1829 byl stavebně upraven. Od r. 1722 existoval v Omleničce nově postavený barokní kostel jako filiální kaplického farního kostela. Na farní byl kostel v Omleničce povýšen v r. 1739 a zároveň při něm postavena také fara. Od r. 1883 přešla správa fary i kostela na vyšebrodský cisterciácký klášter. Věž kostela byla silně poškozena při požáru v r. 1829. Hřbitov u kostela byl v r. 1787 zrušen a přeložen na nové místo.

V roce 1778 koupil Omleničku i se statkem, tj. malým panstvím, které k ní náleželo, od Marie Dominiky z Türheimu vyšebrodský klášter.

Ves Stradov (Velký Stradov, Malý Stradov) je poprvé uvedena v historických pramenech v r. 1358. Až do r. 1398 patřila ves k majetku pořešínského hradu, potom byla prodána. Pravděpodobně v 15. století zde byla vystavěna tvrz. Od r. 1447 je již v písemnostech jmenován také Malý Stradov. Od r. 1484 vlastnil obě vsi Jindřich Drochovec z Pláně a jeho potomci. Na konci 16. století se novými majiteli tvrze a příslušného majetku stali Ojířové ze Římova. Posléze byl Velký i Malý Stradov připojen k panství Český Krumlov.

Ves Vracov: ve Vracově původně stála tvrz s dvorem a k ní příslušná ves. V r. 1312 sídlil na tvrzi vladyka Jan z Vracova, který zastával úřad purkrabího na pořešínském hradu. V majetku tohoto vladyky byla také ves Výnězda a Sviníhlavy. Po r. 1601 je tvrz uváděna již jako pustá, k majetku patřil kromě vsi i pustý mlýn a další mlýn pod Omlenicemi. Při prodeji z roku 1650 je uveden i pivovar.