Očelice

V archívu pražské kapituly je uložen dokument o řešení sporu mezi novým opatem tohoto kláštera a dvěma odbojnými řeholníky, do té doby zřejmě zastávajícími v klášteře významné postavení, kteří s volbou opata Petra nesouhlasili a odmítli slíbit mu poslušnost. Se změnou svého postavení se nehodlali smířit a tak se pokusili řádně instalovaného opata sesadit. Nešlo o spor ledajaký, o čemž vypovídá skutečnost, že k řešení byli ustanoveni opat Heřman ze Zbraslavi, opat ze slezského Kamence, dále představitelé mateřského kláštera z Hradiště nad Jizerou, scholastik vyšehradského kláštera a další církevní činitelé. Výsledkem tohoto jednání bylo, že opat Petr byl potvrzen ve svém úřadě, přičemž byl volán k otcovské lásce a usmíření. Odbojným řeholníkům pak bylo uloženo, aby opatovi slíbili poslušnost. A aby se řeholník Petr z Holohlav ( zřejmě hlava odboje), „ usmířil a došel uklidnění mysli“, byl jmenován správcem klášterního dvora v Očelicích, z jehož výnosů si směl ponechávat plné dvě třetiny, totiž z polností, dobytkářství a z chovu kaprů. Uprostřed tohoto dvora stála tvrz, sídlo správce, obehnaná vodním příkopem a kamennými valy, jejichž zbytky jsou v obci dodnes patrné.

V roce 1420 končí existence kláštera Svaté Pole, neboť jej dobili a vypálili husité. Majetek zaniklého kláštera přešel do šlechtických rukou. V roce 1437 jej král Zikmund daroval Jiřímu Berkovi z Dubí na Vízmburku. V roce 1499 obdržel Mikuláš ml. Trčka z Lípy od krále Vladislava povolení, aby klášter Svaté Pole vyplatit mohl. Tímto způsobem přišel k držení drahně vesnic.

V urbáři panství opočenského z roku 1598 je uvedena ves Očelice takto: Rolí 6 lánů 11 prutů. Osedlých 8 osob( rozuměno počet osídlených gruntů). Krčma od starodávna. Kovárna,z kteréž se vrchnosti žádného platu neplatí, kterouž drží Matouš Novák.