Proboštov

V průběhu 16. století se v severních Čechách prosadila luteránská reformace, jejímiž nositeli byli převážně Němci. Mnozí obyvatelé přejímali spolu s náboženstvím i jazyk, v němž bylo šířeno a tak se celé oblasti poněmčovaly. Také v Proboštově žili od poloviny tohoto století převážně němečtí osadníci. Za třicetileté války krajinu střídavě plenili Švédové i císařští. Po ní se stal Proboštov již zcela německým. Následky třicetileté války se zacelovaly pomalu a tak na počátku 18. století bylo v obci pouze 11 usedlostí. Šlo o chalupnická hospodářství jejichž majitelé se živili většinou dobytkářstvím. Kromě běžných plodin se v obci pěstovaly také ovocné stromy a vinná réva. V okolních lesích se hojně vyskytovala zvěř.

V průběhu 18. století se obec podstatně nerozrůstala. V této době se zde již rozkládala rozsáhlá bažantnice a rybník, obojí majetek držitelů teplického panství Clary-Aldringenů. Vznikl anglický park, který se na počátku 19. století stal oblíbeným cílem výletů teplických lázeňských hostů.

V 19. století, zvláště po roce 1858, kdy byla zřízena železniční trať Teplice-Ústí nad Labem, se však v okolí obce objevilo mnoho nových podniků a dolů (v roce 1860 důl Richard, později Británnia I a II). Někteří obyvatelé nacházeli obživu v továrně na porcelán a keramiku Urbach, v Mühlsteinově koželužně, v továrně na nábytek a dřevěné výrobky, na kovové zboží Favoritwerke apod.

Rozvoj průmyslu s sebou přinesl hromadné přistěhovalectví lidí převážně z vnitřních Čech. Změnila se národnostní i sociální struktura. Proboštov se stal průmyslovou obcí s převládajícím německým obyvatelstvem, ale se silnou českou menšinou. Obec se začala rozrůstat zvláště po roce 1884, kdy byla v proboštovském sadu zřízena železniční zastávka. Na růstu obce se také značně podíleli Češi z Trnovan, kteří se sem stěhovali za lacinějšími byty.

Vzhledem k převládajícímu dělnickému charakteru obce zde začaly již od osmdesátých let 19. století působit sociálně demokratické myšlenky. Před první světovou válkou působily v obci na tři desítky německých a českých spolků. Nejsilnějšími politickými uskupeními zde byly německá a česká sociální demokracie.

Projevem sebevědomí a religióznosti obyvatel byla péče o kapli sv. Antonína, kterou obec převzala v roce 1841 do své péče. Původně měla barokní podobu, uvnitř byl malý oltář a nad ním visel obraz svatého Antonína Paduánského. Obec dostala v roce 1881 od biskupské konzistoře povolení konat v kapli čtvrtletně mše. Možná již v té době byla přestavěna do dnešní novorománské podoby.

Po revoluci v roce 1848 bylo zrušeno vrchnostenské zřízení a zavedena státní správa, později i samospráva. V roce 1850 se Proboštov stal samostatnou obcí, o rok později došlo i ke změně farního obvodu - k připojení k novosedlické farnosti. Od roku 1870 však Proboštov ztratil svou správní samostatnost a stal se spolu s Přítkovem a Bystřicí součástí politické obce Novosedlice. Když se stal Proboštov na počátku 20. století velkou průmyslovou obcí, projevil se jeho zvýšený význam tím, že se v listopadu 1902 odtrhl od Novosedlic.

Na začátku 20. století dosáhla obec dalšího cíle, totiž zřízení vlastní obecné školy, která v obci chyběla a děti chodily do novosedlické školy. V září 1902 byl položen základní kámen ke stavbě nové školy, která byla v září 1903 otevřena. Byla to ovšem škola německá. S rostoucím sebevědomím české menšiny rostly i její snahy o zřízení své vlastní české školy. Žádosti, podporované podpisovou akcí českých rodičů bylo v roce 1905 vyhověno a od září roku 1906 mohlo začít české vyučování. Nové budovy dvoutřídní školy se však česká menšina dočkala až v roce 1907. V obou budovách, k nimž přibyla v roce 1962 nově postavená národní škola, sídlila od roku 1953 osmiletka (později základní devítiletá škola). Složitý osud připravila I. světová válka proslulému proboštovskému rodáku Františkovi J. Havelkovi, narozenému 1. listopadu 1882. Vyučil se litografem, později absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Lipsku. Pak odešel do Ruska a na začítku století se stal profesorem v Tiflisu (Tbilisi) na Kavkaze, později v sibiřskému Tomsku. Před vypuknutím války byl obžalován z velezrady a internován v Rakousku. V roce 1912 byl poslán na frontu. Své zážitky a zkušenosti vtělil do několika knih. Zemřel v Teplicích 27. září 1947.

Po převratu 28. října 1918 v obci nedošlo, na rozdíl od jiných měst a obcí, k třenicím mezi Čechy a Němci. Ve volbách v lednu 1919 bylo do zastupitelstva obce zvoleno 13 československých a 12 německých sociálních demokratů a 5 členů německých občanských stran. Vysoká účast v komunálních volbách v roce 1923 svědčí o zájmu Proboštovských o veřejný život. Ve dvacátých letech 20. století působilo v obci 37 kulturních, sportovních, sociálních a podpůrných spolků a politických a odborových organizací. Na konci 20. let se však začal více projevovat vliv nacionalismu, a po převzetí správy obce nacistickým Německem 9. října 1938 byly ihned zrušeny všechny české politické strany, spolky a družstva a byla uzavřena česká škola. Brzy poté byla zakázána i všechna německá dobrovolná (i politická) sdružení a zůstala zde jen nacistická strana.

Po osvobození Československé republiky byl v obci zřízen místní národní výbor, němečtí obyvatelé byli odsunuti a na jejich místa přišli postupně čeští osídlenci. Projevilo se to snížením počtu obyvatel. Přestože však obyvatelstva ubylo, zůstali i po válce velmi společensky aktivní. Svědčí o tom i výsledky prvních poválečných voleb z roku 1946.

Významnou událostí v nejnovějším vývoji obce bylo připojení Přítkova k Proboštovu v roce 1960. Přítkov byl již od 13. století součástí krupského panství. Jeho německý název Judendorf je doložen v roce 1465, v roce 1512 pak jako Przitkov. Od druhé poloviny 15. století se stal součástí panství teplického a víceméně sdílel osudy Proboštova. V letech 1870 - 1902 byl součástí obce novosedlické, od roku 1903 začal znovu samostatně existovat. Průmyslový převrat ve druhé polovině 19. století v něm zdaleka nezpůsobil takový růst obyvatel jako v Proboštově. Obyvatelstvo zde bylo převážně německé, proto byla obec silně zasažena odsunem Němců.

V devadesátých letech 20. století došlo v obci Proboštov k řadě změn. Velká většina domů, podniků a usedlostí byla zprivatizována, byly vypořádány restituční nároky a převládl soukromý sektor. Zrušení stavební uzávěry a přijetí Územního a regulačního plánu umožnilo velký rozvoj stavebních aktivit. Proběhla plynofikace, uskutečnila se modernizace veřejného osvětlení, výstavba kanalizace, zámková dlažba zkrášlila chodníky, všude jsou ukazatelé ulic. byla provedena rekonstrukce 33 bytů čtvrté kategorie na byty první kategorie a bylo vybudováno 6 půdních bytů.Do současné doby je zkolaudováno 55 a připraveno ke kolaudaci dalších 32 domů. Nové lokality počítají s výstavbou přibližně 230 nových rodinných domků. Podařilo se dokončit stavbu víceúčelové budovy Radnice, která se stala dominantou náměstí. Slavnostní otevření této víceúčelové budovy proběhlo 2.dubna 2001 a již nyní poskytuje služby občanům nejen 10 kanceláří obecního úřadu, ale také služebna obecní policie, pobočka České pošty, knihovna a pronajaté kanceláře místních firem. V budově radnice se pořádají svatební obřady a slavnostní vítání občánků.

Svou činnost rozvíjí řada společenských organizací. Kromě politických stran zde pracují Junák Skaut, klub lodních modelářů Nautilus, rybářský kroužek, Sbor dobrovolných hasičů, taneční odbor základní umělecké školy, hudební kroužek a Tělovýchovná jednota Proboštov se svými oddíly kopané, hokeje, badmingtonu, volejbalu, basketbalu a cvičení žen. Přitažlivé se stále více stávají tenisové kurty a fitnesscentrum. V obci dále působí organizace Český svaz invalidů, Český svaz zahrádkářů, Český svaz chovatelů a Myslivecké sdružení. Z bohatého společenského života některé akce přesahují význam obce. Patří k nim pravidelně 1. června pořádaný Den dětí, jehož se zúčastňuje 800 malých i větších návštěvníků. Stejně oblíbená a vyhlášená je tradiční červnová antonínská pouť konaná na Náměstí Svobody. Již tradičně jsou zde připravovány programy v rámci euroregionu LABE. To už je ale současnost.