Nový Ples

Celková výměra pozemku: 709 ha

Orná půda: 185,00 ha

Zahrady: 12,5 ha

Travnaté por.: 39,5 ha

Zemědělská půda: 237,5 ha

Lesní půda: 384,2 ha

Vodní plochy: 2,3 ha

Zastavené plochy: 32,5 ha

Ostatní plochy: 52,5 ha

Začínáme již třetí knihu kroniky naší obce.

První kronika se začala psát po první světové válce od r. 1920. První kronikáři se snažili zpětně zachytit historii vzniku obce život v obci na přelomu 19. a 20 století. Důležitým zdrojem při této retrospektivě byla rodinná kronika rodiny Šrámkových.

2. světová válka psaní kroniky přerušila a kniha se musela odevzdat do státního archívu, ale po skončení války se kronika vrátila zpět do obce. Nový kronikář pan Jan Kalenda za pomocí letopisecké komise vedené panem Ulrychem zapsal zpětně události za války a první poválečná léta. Poslední dva zápisy z let 1972 a 1973 jsou od pana ing. Fojtíka.

Druhou knihu kroniky téměř celou sepsal pan Ing. Zdeněk Fojtík. Věnoval zapisování událostí v obci třicet let. Kniha začíná zápisem z roku 1974 a jeho poslední zápis je z roku 2002. Poslední tři roky v této knize, tj. zápisy do r. 2005 už jsem zapisovala já, jako pokračovatel v úctyhodné práci pana Ing. Fojtíka i dalších jeho předchůdců.

Vznik obce Nový Ples je úzce spojený se vznikem nedaleké pevnosti Josefov na místě původní obce Ples. Císař Josef II. dal r.1780 na soutoku řek Metuje, Úpy a Labe na vojensky strategicky důležitém místě vybudovat novou pevnost po ztrátě pevností v Kladsku.Ale už od 12.století se zde nacházela obec Ples. Proto bylo rozhodnuto rozbourat prostřední část této obce a její obyvatelé vystěhovat.

Potřeba usídlit poddané ze zbořené části Plesu dala podnět k založení dvou nových vesnic za hranicemi pevnostního pásma : Nového Plesu a Rasošek. Jejich výstavba byla vzhledem k rychlému postupu budování pevnosti odkázána na jedinou stavební sezónu.

Nová vesnice byla vybudovaná ze dřeva, částečně i z rozebraných původních usedlostí a některé hospodářské budovy mohly být i přeneseny. Pro novou obec byl vybrán okraj lesa Rasoška jihovýchodně od nové pevnosti v dílci zvaném Esterházi podél cesty do Libřic. Začátek budování nové obce se může datovat přibližně od r. 1782.

Někteří vystěhovalci Plesu se měli přestěhovat až k Rozběřicům. Nechtěli ale odejít příliš daleko od svého rodiště a tak vyslali tajnou delegaci k samotnému císaři Josefu II s prosbou připojit se k osadníkům nových obcí u pevnosti. Jejich mluvčí Jakub Šrámek a Jiří Hejcman uspěli jen částečně. Mohli se sice připojit k prvním budovatelům Nového Plesu, ale za tuto svou troufalost byli osadníci poškození při vyplácení náhrady za zabrané usedlosti. Podle záznamů v kronice bylo prvních osadníků patnáct, devět je uváděno jmenovitě. Nově vzniklá vesnice zůstala však spolu s vesnicí Rasošky a vesnicemi Starý Ples a Dolní Ples( zbytky to původní obce) na společném katastru a byly jen osadami fiktivní obce Ples. Teprve před r. 1890 se osamostatnily.

Ve 2.pol.19.století se obec rychle rozrostla o tři nové ulice. R. 1843 má obec 30 domů a 208 obyvatel, r. 1890 má obec 60 domů a 457 obyvatel, r. 1991 měla naše obec 107 domů ale jen 87 domů trvale obývaných a 287 obyvatel. Nová obec žila v úzkém spojení s životem Josefovské pevnosti.

I když obec žila v těsném sousedství vojenské pevnosti, jen jednou museli utíkat do lesů před cizím vojskem a to r. 1866. Po prohrané krvavé bitvě u Hradce Králové zůstala pevnost nedotčena a už jaksi zbytečná. Až první světová válka více zasáhla do poklidného života zrušené pevnosti i naší obce. Po mobilizace se Josefov zaplnil mobilizovanými vojáky, kteří odsud odjížděli na frontu. Na vojenském cvičišti u silnice vedoucí do Josefova se začal stavět zajatecký tábor.

Po vzniku samostatného státu i naše obec žila v nadějích a skvělých plánech pro budoucnost. I tak malá obec se mohla pyšnit jedenácti legionáři. Nadšení občané založili Sokol, postavili i svou vlastní tělocvičnu, hráli ochotnické divadlo,založili Sbor hasičů, začala se psát kronika obce.

Obec spolu s celým národem prožívala ně meckou okupaci i osvobození. Na ubytované vojáky Rudé armády vzpomínají obyvatelé v dobrém. I když se i tady po r. 1948 vedoucí úlohy ujala Komunistická strana našlo se za totality dost lidí, kteří měli na prvním místě na mysli spokojený a klidní život v obci. Vzhled obce se radikálně změnil. Staré chaloupky se přestavěly a přibyla řada nových domů. Je jenom škoda. že při tom budování zmizel i klasický urbanistický ráz vesnických statků. Sametová revoluce v roce 1989 proběhla bez bouřlivých emocí a změn. Někteří lidé z veřejného života obce odešli, jiní kteří se už nemuseli obával politické pachuti veřejného života se naopak do života v obci zapojili. Lidé si zvykli do všeho veřejné mluvit a kritizovat, nést odpovědnost za společný život se naopak zvykali jen pomalu. Bouřlivými změnami v ekonomice, majetnických poměrech a zákonech obec přišla o nově vybudované pohostinství a sál. Podařila se ale plynofikace, rozvod telefonní sítě, veřejný vodovod… Mnoho dobrého se podařilo a další plány nás teprve čeká uskutečnit.