Nové Bránice

Od založení do roku 1276 patřila osada klášteru Rosa coeli (Růže nebeská) v Dolních Kounicích. Toho roku byly Bránice darovány příznivkyni kounického kláštera paní Mačce.

Po její smrti roku 1306 si obec přisvojil klášter Želivský se všemi náležitostmi, tj. se zámeckou budovou s kaplí, panským dvorem, mlýnem, lesy, lukami a pastvinami.

V roce 1594 se dostaly prodejem pražskému klášteru Strahovskému. U kláštera na Strahově zůstaly do roku 1808, až alodní statek Německé Bránice byl prodán za 46 000 zlatých Josefu hraběti z Ditrichštejna, jenž jej připojil ke svému svěřenství dolnokounickému. Po jeho smrti roku 1858, vymřel tento rod po meči. Došlo k dělení majetku mezi jeho čtyři dcery. Nejstarší Terezie, provdaná za hraběte z Herberštejna získala mimo jiné i Bránice. Od roku 1895 byl majitelem její syn Jan Josef hrabě z Herberštejna, který za první pozemkové reformy nařízené zákonem z roku 1919, postoupil dne 22. 8. 1923 kounické panství České akciové společnosti rolnického cukrovaru v Olomouci. Přitom zbytkový statek Dolní Kounice byl prodán získal Augustinu Špinarovi a zámek Emilu Tomcovi.

Vrchnostenský zámek s kaplí, který stával v Panské zahradě, kde se po zániku kounického kláštera ještě v 18. století sloužily mše svaté a byl obydlen do roku 1832, zbyl jen kousek zdi, která připomíná místo, kde přebývala poslední samostatná vrchnost – klášterníci Strahovští. Posledním knězem, který v Německých Bránicích působil a v roce 1798 zemřel, byl P. Oktavian Prudký.

Obec vlastnila starou pečeť s nápisem: »PECZET NIEMECZKY BRANICZ 1658« a se znakem dvou křížem položených košířů a rádla.

1.prosince 1997 udělila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR naší obci znak, odvozený od pečetě a prapor.