Mýto

Poloha města na důležité obchodní cestě z Prahy do Bavor určovala jeho historii. Na této cestě se vybíralo od putujících obchodníků clo, jinak řečeno mýto. Je proto pravděpodobné, že tady je základ názvu našeho města. To se původně rozkládalo na návrší kolem kostela sv. Štěpána. Postupně se lidé usazovali na území dnešního Mýta, a proto se kolem roku 1350 začíná stavět druhý kostel zasvěcený sv. Janu Evangelistovi, dnes sv. Janu Křtiteli.

Roku 1325 měl Petr z Rožmberka od krále v zástavě výnos cla v Mýtě a obstarával za to ozbrojený doprovod z Plzně do Žebráku. Karel IV. udělil právo Rožmberkům poskytovat doprovod až do Mýta ke kostelu. V té době byl v Mýtě zájezdní hostinec, lazebník a osm masných krámů. Za husitských válek zde v roce 1431 Prokop Holý shromažďoval své vojsko k bitvě u Domažlic a stejně tak o několik let později Jiří z Poděbrad tu připravoval voje pro střet s odbojnou Jednotou Strakonickou. V té době snad Mýto zůstalo uchráněno díky zde působícímu husitskému faráři. O to více utrpělo za třicetileté války. Bylo několikrát vypleněno a vypáleno. Neslavně se zapsal švédský generál Banner, který město vypálil roku 1639. Z útrap se místo vzpamatovávalo celé století. Roku 1676 císař Leopold I. odpustil obci nájemné ze cla, a tak bylo možné z ušetřených peněz postavit školu a opravit kostel. Městečko získalo od panovníků privilegia, majestáty a obdarování, která byla v pozdějších létech potvrzována a rozšiřována.

O významu města v minulosti svědčí skutečnost, že znak slavného rodu Rožmberků byl Mýtu propůjčen na počátku druhé poloviny 14. století při povýšení na městečko. Dne 7. června 1905 povýšil císař František Josef I. Mýto na město a současně potvrdil užívání původního znaku.

Vybudování železnice v druhé polovině 19. století postupně způsobilo ukončení provozu formanů, kteří pravidelně utráceli peníze v místních krámech a hospodách. Chudší obyvatelé Mýta nacházeli obživu ve cvočkařství. To se provozovalo až do 60. let 20. století v malé provozovně na "Cikánce", protože "veřtaty" v jednotlivých domech zanikly v třicátých letech dvacátého století. Kolem roku 1900 v Mýtě vzniklo několik velkých požárů, které postupně poničily prakticky celé město, takže veškerá zástavba je z této doby a doby pozdější.

Vedle drobných řemeslníků a obchodníků bylo v Mýtě rozšířeno zemědělství. Drobní zemědělci, kterých bylo nejvíce, pomáhali větším hospodářům s pracemi. Ti měli své stálé party, sklizené seno se vyváželo do Prahy. Z města vyjížděli formani již ve 3 hodiny ráno a stavěli v Berouně a Zličíně. Domů přijížděli až třetí den. Takto se jezdívalo až do roku 1930, kdy potahy nahradila nákladní auta. Po druhé světové válce (1952) bylo založeno zemědělské družstvo, které začalo hospodařit jako JZD se 100 zemědělci. Po ročním působení jich však většina vystoupila, protože za jednotku dostávali velmi málo peněz. V družstvu zůstalo jen 33 členů. Proto v roce 1965 přešlo mýtské družstvo do Státního statku Rokycany jako farma. Za existence farmy bylo vybudováno několik objektů ( mimo jiné i velkokapacitní teletník, kravín, drůbežárna apod. ) a postaveny 4 bytové jednotky a 3 bytovky typu okal. Po roce 1989 se postupně několik zemědělců osamostatnilo a hospodaří na svých pozemcích, které získali v rámci restitucí. Na ostatní půdě hospodaří v nájmu družstva, nebo leží ladem.

V Mýtě působilo i několik spolků a organizací. Již v roce 1857 byl založen nejstarší spolek "Spolek manželek osady mýtské". V roce 1863 byl založen "Ochotnicko čtenářský spolek J.K.Tyl", postupně vznikly další divadelní spolky. Ty byly po roce 1948 přinuceny se sjednotit do "Družstva divadelních ochotníků v Mýtě". Za dobu své existence divadelní spolky sehrály řadu divadelních představení, které měla v širokém okolí dobrý ohlas. V Mýtě hostoval např. Eduard Vojan (r.1919 v Kupci benátském), Jaromír Spal, Jiří Dohnal a další. V květnu 1869 byla založena "Sokolsko - hasičská tělovýchovná jednota v Mýtě". Ta se po deseti letech rozdělila a obě složky pracovaly samostatně.V roce 1909 byl založen fotbalový klub SK Olympia Mýto a o rok později DTJ Mýto.

Pro Mýto byla významná výroba a vývoz sladu. Jeho historie sahá do roku 1870, kdy byla utvořena akciová společnost pro výstavbu pivovaru a sladovny. Mýtské pivo bylo dobré chuti a vyváželo se i do pražského hotelu Platýz. Výroba piva se neudržela, a tak po roce 1897 byl celý objekt sladovny a pivovaru užíván pouze k výrobě sladu a později pro velký zájem rozšířen. Až do roku 1945 byla sladovna známá jako firma dr.Ebert a synové. Nutno připomenout, že za okupace byly v Čechách jen dvě sladovny, z toho jedna v Mýtě. Z předválečného vývozu do Švýcarska se postupně vývoz barevného sladu rozšířil do dalších zemí - Venezuely, Norska, Švédska, Řecka, na Kubu a do Sovětského svazu. Výroba sladu v mýtské sladovně byla pro zastaralé vybavení ukončena v roce 1994, ku škodě města i 120 - leté tradici. Stejně tak byly i významné služby, které zabezpečoval podnik Komunální služby až do roku 1992, kdy se některé profese osamostatnily.

V současné době je Mýto klidným centrem s několika drobnými provozovnami a obchody, které zabezpečují služby pro obyvatele. V posledních letech se ze skromných začátků rychle rozvíjí např. strojírenský podnik pana Tyce, zabývající se opravami a výrobou obráběcích strojů. O zdatnosti této úspěšné firmy svědčí zlatá medaile udělená jí na 49. Mezinárodním strojírenském veletrhu BRNO 2007 za jejich vystavený obráběcí stroj.

Památky a zajímavosti

V městě a jeho okolí jsou dva kostely. Nejstarší kostel, kostel sv. Štěpána pochází podle dochovaných zpráv ze 13. století. Kolem něj stálo původní staré město. Vše však nasvědčuje tomu, že byl postaven na počátku doby křesťanské v Čechách, poněvadž byl původně postaven v románském slohu, později přestavován. Ve 13. století byl přestavěn v gotickém slohu. Věž kostela, která je v barokním slohu, pochází z 18.století. Pod kostelem sv. Štěpána je krypta, ve které je pochován zasloužilý kněz Jan Ignác Libertin. Zdi kostela jsou vyzdobeny freskami. V blízkosti kostela je budova zřejmě bývalé fary, která byla obydlena posledním farářem asi koncem 16.století. Při orbách mezi kostelem a silnicí se nacházely zbytky staveb, doklad o osídlení tohoto území. Tento kostel bohužel neunikl vandalům a byl několikrát v posledních letech vykraden a poničen. Dnes je v majetku města a slouží ke společenským kulturním účelům.

Druhý kostel, původně kaple zasvěcená Janu Evangelistovi, byl vystavěn kolem roku 1350 pro občany nového města Mýta, které začínalo vznikat v nedalekém údolí. Kaple byla později postupně přestavěna na kostel. Za třicetileté války kostel vyhořel a byl znovu postaven v letech 1680-82. Původní gotický klenutý strop kostela byl přitom nahrazen trámovým rovným stropem. V roce 1720, za působení faráře Jana Ignáce Libertina byla původní gotická okna zvětšena a přestavěna na okna barokní. Věž kostela pochází z roku 1721. Zprávy o mýtských kostelech a faře uvádí německy psaný dokument z roku 1729 uložený v Archivu Pražského hradu. Kostel je zajímavý svými malbami a vyřezávanými lavicemi s městským znakem a cechovními znaky.

Na náměstí je barokní socha sv. Jana Nepomuckého, a východním směrem při cestě na hřbitov stojí další socha – sv. Antonína Paduánského, které také dal, stejně jako novou faru (1726-1727) a chrámovou loď podle návrhu pražského stavitele Tomáše Haffeneckera, postavit v první polovině 18. století kněz Jan Ignác Libertin.

Na severním návrší je zajímavá další dominanta města - kaplička sv. Vojtěcha. Původní kaplička s dřevěnou sochou sv. Vojtěcha zde stála již od roku 1790. Usnesením občanů bylo v roce 1849 započato se stavbou nové, která byla v dubnu 1854 slavnostně vysvěcena za účasti asi 5000 lidí. Dnes je kaplička opět opravena a poskytuje ze svého místa krásný rozhled na Brdy a široké okolí. Cesta k ní vede třešňovou alejí, která byla vysázená v roce 1907 na popud řídícího učitele Emanuela Kauckého.

Hezkou lipovou alejí vysázenou v roce 1906 a pojmenovanou "Stromořadí Svatopluka Čecha" se dostanete ke kostelu sv. Štěpána, odkud je výhled na stejnojmenný rybník o rozloze 56 ha, který slouží jak k chovu ryb, tak i k rekreaci. Na této cestě je socha sv. Antonína a opravená kaplička sv. Anny. Pod Mýtem je ještě jeden rybník, který se již k rekreačním účelům nevyužívá.