Štětí

Na západní straně, na levém břehu Labe, se rozprostírá částečně zalesněná vyvýšená tabule, ze které osaměle vystupuje zvonovitá bájná hora Říp (456 m) a na severu také čedičový kopec

Sovice (273 m).

Krajinou prochází důležitá silniční komunikace Mělník - Litoměřice. Kolmo na ni navazuje méně významná trasa Roudnice n. L. do Dubé, která ve Štětí po mostě překračuje řeku. Po obou stranách Labe, rovnoběžne s jeho tokem, vedou elektrifikované železniční tratě.

Okolní příroda

Mohutný labský tok, který nad račickými jezem dosahuje šířky až 250m, je na Štětsku nejvýznamnějším přírodním fenoménem. Labské nábřeží má zde nadmořskou výšku 153 - 160 m, zatímco Dubská vysočina na východě má průměrnou nadmořskou úroveň jen 220-350 m.

Lesů je na Štětsku velmi málo, i když při letmém pohledum, zejména od severovýchodu, budí Štětí dojem města obklopeného mořem lesů. Ve skutečnosti zde převládá zemědělsky obdělávaná půda. Listnaté lesíky jsou jen v labské nivě, ve zvlněné pahorkatině na severu a východě převládající šmíšené porosty větších nebo menších zalesněných ploch. Východní část uzemí spravovaného městem Štětí, je součástí Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Kokořínsko. Ta byla vyhlášena roku 1976 k ochraně kvádrových pískovců, jež na Kokořínsku vytvořily hustou síť kaňonovitých údolí. Poblíže obce Radouň, v povodí toku Obrtky, jsou dvě významná naleziště naší české orchideje vstavače vojenského v Chraněném přírodním útvaru Radouň I. a II.

Nejstarší osídlení

Úrodná polabská krajina s kdysi bohatým rybolovem byla osídlena odpradávna, mnohem dříve než na památný Říp měl podle pověsti vystoupit praotec Čech v čele našich slovanských předků. Četné archeologické nálezy dokládají napřetržité osídlení zdejší krajiny již od třetího tisíciletí před naším letopočtem. V té době ještě Labe teklo velkým obloukem pod severovýchodními svahy a zdejší pravěká sídliště asi ležela na jeho tehdejším levém břehu(nebo na ostrově?) v řícním meandru. Při některé z četných povodní, snad někdy v 1. tisíciletí, přemístil veletok své koryto a ústalil je v dnešní trase.

Na konci 1. tisíciletí osídlilo zdejší krajinu české etnikum. To však bylo v průbehu 17. a 18. století vytlačeno německými osídlenci kteří se přistěhovali ze severněji položených pohraničních končin blíže ke středu české kotliny. Tok Labe se ve zdejším regionu stal jazykovou hranicí. Po vzniku Československa v roce 1918 opět nastal přiliv česky mluvicích obyvatel. Ti byli z velké části vypuzeni při německé okupaci roku 1938. Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto do Německa a také Štětí se svým okolím, podobně jako celé bývalé sudetoněmecké pohraničí se znovu počeštilo.

Vazba na vyšší centra

V rané fázi štětských dějin, v letech 1300-1850, tedy po dobu nejméně 550 let, bylo městečko Štětí úzce spjato s osudy mělnického panství. Za ta léta se vytvořila silná vazba k městu a zámku Mělník. Potom v období téměř 100 let (1885-1949) bylo Štětí součástí politického okresu Dubá. Po jeho zrušení bylo začleněno do bývalého roudnického okresu. Při územní reorganizaci v roce 1960 byl roudnický okres zrušen a spolu s Roudnicí n. L. bylo Štětí připojeno k okresu Litoměřice a tím i do nově zřizeného Severočeského kraje. Toto řešení bylo tehdy poměrně neorganické neboť za staletí vytvořené zvykové vazby směřovaly spíše do středních Čech, do Mělníka a do Prahy, než do severočeských Litoměřic.

Městské správní území

Pod správu Městského úřadu Štětí spadalo v roce 2000 kromě vlastního města s více než 8000 obyvatel také dalších 9 obcí s 1245 obyvateli. Přidružené obce jsou: Brocno, Čakovice, Hněvice, Chcebuz, Počeplice, Radouň, Stračí, Veselí a Újezd. Kromě Hněvic leží všechny obce na pravém břehu Labe stejně jako Štětí. Naše město se stalo významným centrem správního území o rozloze 53,39 km2 s 9250 obyvateli.Průměrná hustota osídlení je 171,65 na 1 km2.

V posledních 55 letech nastala ve spravovaném území zásadní změna početní a etnická. V integrovaných obcích se počet obyvatel zmenšil o 70% na nynější stav, ve Štětí naopak vzrostl čtyřnásobně. Avšak celkově je v roce 2000 ve správním území o 50% více obyvatel než před 100 lety. Z nich je podle národnosti 91.9% Čechů, 0.1% Moravanů, 2.4% Slováků, 0.2% Němců a 5.6% ostatních.

Život regionu dříve a nyní

Poloha Štětí, přimknutého k Labi ležícího mimo středověké i novověké dálkové cesty a dostatečně vzdáleného od velkých sousedních měst Mělníka, Roudnice a Litoměřic, dávala této lokalitě po celou dobu historickou dobu jistý zápecní charakter. Nebyl zde totiž žádný hrad nebo zámek, zádný klášter ani bohatí a slavní feudálové, nekonala se tu nějaká významná bitva ani se zde nenarodila osobnost, která by sebe a tím i Štětí proslavila v kultuře nebo v politice. Po dlouhých 650 roků známé historie se toho tady moc nestalo, co by bylo hodno zaznamenání v historii státu. České dějiny naše město jaksi míjely a Štětí jen několikrát v minulosti okusilo válečné útrapy a krutost přírodních katastrof. Většinou se zde řešily jen lokální měšťanské záležitosti a následky povodní a četných požárů. Nejdříve české a po třicetileté válce německé obyvatelstvo se zde živilo poctivou zemědělsko-řemeslnickou a obchodnickou činností.Každý tu znal každého a poklidný běh života rozvířilo občas jen několik konfliktů s vrchností. Urbanismus městečka a sousedních vsí se dlouhá léta neměnil a jejich vzhled zůstával zakonzervován do vé pozdně středověké podoby - pokud ji nepřerušil občasný zhoubný požár. Zaběhnutý poklidný stereotyp se radikálně změnil až ve druhé polovině 20. století, když se zde započalo s budováním gigantické papírny a celulózy, tehdy nějvětší ve střední Evropě, a do povědomí obyvatel Československa vstupovalo Štětí jako město papíru. Produkce papíru a celulózy v národním podniku Severočeské papírny Štětí (SEPAP Štětí), se stala velmi důležitou zložkou československého národního hospodářství. Znamenala také velmi významný mezník v životě zdejšího regionu, neboť v papírenském kombinátu nalezla pracovní uplatnění velká část obyvatel Štětska i vzdálenějšího okolí a pro ně a pro přistěhovalé zaměstnance se začalo budovat velké obytné sídliště s přiměřeným občanským a technickým vybavením. Historii Štětska je možno rozdělit na dvě nesourodé části: před papírnou a po papírně. Dřívější dominantní postavení tradičního zamědělství, řemesel a obchodu bylo zcela potlačeno intenzivní průmyslovou činností. Tato radikální přeměna byla bohužel také nerozlučně spojena se silným poškozením životního prostředí. Na jeho ochranu se před padesáti lety nebral příliš zřetel a v nynější době jen obtížně a s velkými finančními náklady se usiluje o jeho revitalizaci.

Kromě areálu papírny působí zde ještě několik menších podniků o velikosti do 100 zaměstnanců, z nichž je nnyí velmi významná městská prádelna, která díky vynikající kvalitě zakázkového praní prádla a kůží má ve své klientele také přední pražské i regionální nemocnice.

Jiné zdejší priority

Přes průmyslový ráz má město velmi krásné okolí a nečekanou nabídku zajímavých sportovních, kulturních a odpočinkových zařízení. Na jihu města je městský stadion s komplexem hřišť pro fotbal (zdejší oddíl kopané hraje divizní soutěž), házenou, tenis i odbíjenou. Vedle stadionu je koupaliště s ohřívanou vodou a nově i s tobogánem, na břehu Labe je areál pro veslaře, kanoisty a jachtaře. Nově byl u toho areálu vybudován skatepark a chodníky byli přizpůsobeny i pro inline bruslaře. V posledních dvou desetiletích vstoupilo Štětí do obecného povědomí také vrcholovými sportovními závody na umělém veslařském kanále v sousedních Račicích. V době výstavby závodiště a v prvých letech jeho provozu byla obec Račice integrovanou součástí města Štětí, ale po roce 1990 se opět osamostatnila. Račický veslařský kanál patří svým provedením mezi evropskou špičku a několikrát se na něm konalo i mistrovství světa ve veslování a kanoistice. Toto sportovní zařízení nabízí širokou škálu vodních sportů včetně ubytování a stravování. Také rybáři si přijdou na své buď u kanálu nebo u Labe. Okolní lesy a lesíky jsou na podzim houbařským rájem.

Významnou součástí zdejšího kulturního života je také periodické pořádání Festivalu dechových orchestrů, zkráceně nazývaných FEDO, které ve dvouletých intervalech organizacně a ze značné části i finančně zajišťuje město Štětí. Tento festival je hned po Kmochově kolínu druhým nějvětší svého druhu v České republice. V minulosti se ho již zúčastnily také kapely z Německa, Jugoslávie, japonska, Malty, Dánska, Francie, Holandska, USA a Itálie. V roce 2000 se konal již 20. ročník FEDO na letní scéně na Husově náměstí. Tam se každoročně konají i další kulturní podniky, zejména country festival Štětský tupllák a Rockový kotrmelec.

Současná tvář města

Štětská sídelní aglomerace je rozložena na ploše cca 240 ha. Z toho obytný intravilián města zaujímá cca 110 ha. Ten je založen na pravoúhlé uliční síti, v jejímž centru leží tři náměstí: nejstarší Husovo náměstí, v renesanci založené Mírové námestí a novodobé, dopravním ruchem kypící Nové náměstí. Město je sevřeno obloukem solničního obchvatu, jehož pomyslná tětiva sleduje zdejší široké labské řečiště a přebírá hlavní dopravní zátěž ve směru Mělník - Štětí - Litoměřice. K této komunikaci na severu přiléhá areál papírenského závodu s plochou cca 130 ha, což je více než obydtné části města. Od východu proniká do městského jádra k pěší zóně prastará cesta z Dubé, ze Chcebuze a Brocna a z vesnic v povodí Obrtky, která původně končila až u kostela nebo v labském brodu.

Nejdůležitější stavební počiny posledního desetiletí, které dotvořily město do nynější podoby, byly Nové náměstí s pěší zónou, 300 bytových jednotek, z nichž 48 je bezbariérových v domě s pečovatelskou službou, novostavba městské knihovny s informačním střediskem a bezprašné městské komunikace s širokými chodníky a spoustou květin a okrasné zeleně.

Všechny realizované proměny učinily ze Štětí příjemné, čisté a téměř bezbariérové město, které je stále méně sužováno papírenskými exhalacemi. Obyvatelé již město nepovažují jen za přechodnou stanici před odchodem do jiného vybavenějšího sídla, jak tomu často bývalo v minulosti, ale naopak si zde upevňují pocit trvalého a bezpečného domova.

Text a kresby jsou z publikace Štětská historie se svolením jejího autora Ing. arch. Miloše Bílka.